51 Pegasi
| 51 Pegasi | |
|---|---|
 51 Pegasi | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Pegas (Pegasus) |
| Rektascenze | 22h 57m 28.0s |
| Deklinace | +20° 46′ 08″ |
| Paralaxa | 65,10 ± 0,76 |
| Vzdálenost | 50,1 ly (15,4 pc) |
| Barevný index (U-B) | 0,20 |
| Barevný index (B-V) | 0,67 |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 5,49 |
| Absolutní hvězdná velikost | 4,51 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 207,328 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | 61,164 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | podezřelá |
| Spektrální typ | G2,5IVa nebo G4-5Va |
| Hmotnost | 1,09 M☉ |
| Poloměr | 1,15–1,4 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 1,30 L☉ |
| Povrchová teplota | 5 768 ± 8 K K |
| Stáří | 4,8 ± 0,7 miliardy let |
| Rotační perioda | 37 dní |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 217014 |
| Bonner Durchmusterung | BD +19°5036 |
| Bright Star katalog | HR 8729 |
| 2MASS | 2MASS J22572795+2046077 |
| SAO katalog | SAO 90896 |
| Katalog Hipparcos | HIP 113357 |
| Tychův katalog | TYC 1717-2193-1 |
| General Catalogue | GC 32003 |
| Glieseho katalog | GJ 882 |
| Flamsteedovo označení | 51 Peg |
| Synonyma | GJ 882, LTT 16750, GCTP 5568.00 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
51 Pegasi, formálně pojmenovaná Helvetios, je Slunci podobná hvězda v souhvězdí Pegase vzdálená 15,4 parseků (50,1 světelných let) od Země. Jedná se o první hvězdu hlavní posloupnosti, u které byla nalezena obíhající exoplaneta. Tento objev oznámili švýcarští astronomové Michel Mayor a Didier Queloz dne 6. října 1995. Objev přinesl Nobelovu cenu za fyziku v roce 2019.
Charakteristika
51 Pegasi je žlutý trpaslík klasifikovaný jako G2,5IVa nebo G4-5Va.[1] Hvězda má hmotnost přibližně 1,06 M☉ a poloměr v rozmezí 1,15–1,4 R☉. Její povrchová teplota činí přibližně 5 665 K, což jí dodává žlutý odstín typický pro hvězdy spektrální třídy G.[2]
Stáří hvězdy je odhadováno na 6 miliard let, což ji činí starší než Slunce.[2] Její chromosférická aktivita je velmi nízká, což spolu s nízkou úrovní rentgenového záření naznačuje, že se hvězda může nacházet v podobném období, jakým je Maunderovo minimum – fáze nízké aktivity hvězdných skvrn.[3]
Hvězda rotuje pomalu s periodou přibližně 37 dní, což bylo určeno pomocí analýzy spektrálních čar ionizovaného vápníku (Ca II H a K).[4] Hvězda vykazuje vyšší metalicitu než Slunce, což znamená, že obsahuje větší podíl prvků těžších než helium. Vyšší metalicita je považována za důležitý faktor při vzniku obřích planet v systému.[5]
Planetární systém
.jpg)
Dne 6. října 1995 objevili švýcarští astronomové Michel Mayor a Didier Queloz první exoplanetu obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti – 51 Pegasi b. Objev byl proveden metodou radiálních rychlostí na Observatoři v Haute-Provence ve Francii pomocí spektrografu Elodie. Tento průlomový objev byl oznámen na konferenci ve Florencii a následně 12. října 1995 potvrzen americkými astronomy Geoffrey Marcy a Paulem Butlerem z Lickovy observatoře.
51 Pegasi b (formálně pojmenovaná Dimidium) je prvním objeveným planetárním průvodcem hvězdy mimo Slunce. Planeta obíhá velmi blízko své hvězdy ve vzdálenosti přibližně 0,052 AU a má minimální hmotnost 0,472 hmotností Jupiteru. Její povrchová teplota dosahuje okolo 1 200 °C, což z ní činí horkého Jupitera. Tento objev vedl k přehodnocení teorií vzniku planetárních systémů a vzniku konceptu planetární migrace.[6]
Tabulka se základními údaji o planetárním systému:
| Planeta | Hmotnost (MJ) | Poloměr (RJ) | Velká poloosa (AU) | Excentricita | Oběžná doba (dny) |
|---|---|---|---|---|---|
| Dimidium | ≥ 0,472 ± 0,039 | 1,2 ± 0,1 | 0,0527 ± 0,0030 | 0,013 ± 0,012 | 4,2308 ± 0,000036 |
Po objevu planety 51 Pegasi b následovalo mnoho dalších objevů exoplanet podobného typu, což vedlo k zavedení nového pojmu horký Jupiter. Tento termín označuje masivní plynné planety obíhající velmi blízko svých mateřských hvězd.
Historie a jméno
Hvězda 51 Pegasi nese označení vycházející z Flamsteedova katalogu, kde jí bylo přiřazeno číslo 51 v rámci souhvězdí Pegase. Tradiční jméno hvězdy „Helvetios“ bylo schváleno Mezinárodní astronomickou unií (IAU) v roce 2015 v rámci kampaně NameExoWorlds, která měla za cíl pojmenovat hvězdy a jejich exoplanety prostřednictvím veřejného hlasování.[7] Název „Helvetios“ odkazuje na keltský kmen Helvétů, který obýval území dnešního Švýcarska, a byl navržen švýcarskou astronomickou společností Astronomische Gesellschaft Luzern.[8]
Planeta obíhající kolem 51 Pegasi byla pojmenována „Dimidium“, což v latině znamená „polovina“. Tento název odkazuje na skutečnost, že planeta má nejméně polovinu hmotnosti Jupiteru.[8]
Objev hvězdy jako první sluneční analog s potvrzenou exoplanetou způsobil revoluci v astronomii. Oznámení o objevu planety bylo učiněno 6. října 1995 švýcarskými astronomy Michelem Mayorem a Didierem Quelozem na konferenci ve Florencii.[9] Objev planetárního průvodce 51 Pegasi byl následně potvrzen americkými astronomy Geoffreym Marcym a Paulem Butlerem pomocí spektrografu Hamilton na Lickově observatoři v Kalifornii.[10]
Historie objevu exoplanety u 51 Pegasi byla natolik zásadní, že v roce 2019 obdrželi Michel Mayor a Didier Queloz Nobelovu cenu za fyziku za jejich průlomovou práci v oblasti výzkumu exoplanet.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ SIMBAD – 51 Pegasi. simbad.u-strasbg.fr [online]. SIMBAD [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b METCALFE, Travis S. Weakened Magnetic Braking in the Exoplanet Host Star 51 Peg. The Astrophysical Journal Letters. 2024, roč. 960, čís. 1, s. L6. doi:10.3847/2041-8213/ad0a95.
- ↑ POPPENHÄGER, K. 51 Pegasi – a planet-bearing Maunder minimum candidate. Astronomy and Astrophysics. 2009, roč. 508, čís. 3, s. 1417–1421. doi:10.1051/0004-6361/200912945.
- ↑ BALIUNAS, Sallie. Magnetic Field and Rotation in Lower Main-Sequence Stars: An Empirical Time-Dependent Magnetic Bode's Relation?. The Astrophysical Journal Letters. 1996, roč. 457, čís. 2, s. L99–L102. doi:10.1086/309891.
- ↑ BUCHHAVE, Lars A. An abundance of small exoplanets around stars with a wide range of metallicities. Nature. 2012, roč. 486, čís. 7403, s. 375–377. doi:10.1038/nature11121.
- ↑ MAYOR, Michel. A Jupiter-mass companion to a solar-type star. Nature. 1995, roč. 378, čís. 6555, s. 355–359. doi:10.1038/378355a0.
- ↑ IAU Catalog of Star Names. www.pas.rochester.edu [online]. International Astronomical Union [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Final Results of NameExoWorlds Public Vote Released. www.iau.org [online]. International Astronomical Union [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- ↑ MAYOR, Michel, Didier Queloz. A Jupiter-mass companion to a solar-type star. Nature. 1995, roč. 378, čís. 6555, s. 355–359. doi:10.1038/378355a0.
- ↑ University of California at Berkeley News Release. www.berkeley.edu [online]. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Nobel prize for physics: exoplanets and cosmology. www.economist.com [online]. The Economist [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
- První přímé spektrum exoplanety 51 Pegasi b (ESO)
- První spektrum exoplanety ve viditelném světle (astro.cz)
- Fotografie 51 Pegasi b (Český rozhlas)
Obrázky, zvuky či videa k tématu 51 Pegasi na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: StellarResearcher, Licence: CC BY 4.0
Composite image illustrating the 51 Pegasi planetary system. The relative sizes of the star and planet, as well as the separation between them are shown to scale. The "Great Square" of the constellation Pegasus appears in the background.