6. základní expedice (Mir)

6. základní expedice
(EO-6)
Údaje o expedici
Na staniciMir
Členů expedice2
Datum zahájení11. února 1990
Trvání179 dní, 1 hodina a 18 minut
Datum ukončení9. srpna 1990
Zásobovací loděProgress M-3, 42
Počet výstupů do vesmíru2
Délka výstupů do vesmíru10 hodin a 47 minut
Anatolij Solovjov, Alexandr Balandin
Datum startu11. únor 1990, 06:16 UTC
KosmodromBajkonur
Startovací loďSojuz TM-9
Spojení se stanicí13. únor 1990, 06:38 UTC
Délka letu179 dní, 1 hodina a 18 minut
z toho na stanici176 dní, 21 hodiny a 31 minut
Odlet ze stanice9. srpen 1990, 04:09 UTC
Datum přistání9. srpen 1990, 07:34 UTC
Místo přistáníKazachstán, 72 km severovýchodně od Arkalyku
Přistávací loďSojuz TM-9
Navigace
PředcházejícíNásledující
5. základní expedice7. základní expedice

6. základní expedice, zkráceně EO-6 (rusky 6-я основная экспедиция, ЭО-6), na Mir byla šestá dlouhodobá (celkově jedenáctá) expedice vyslaná Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 11. února 1990 startem kosmické lodi Sojuz TM-9 a trvala do přistání téže lodi 9. srpna 1990. Výprava byla dvoučlenná a skládala se z velitele Anatolije Solovjova a palubního inženýra Alexandra Balandina.

Posádka

Posádka
PoziceKosmonaut
VelitelSovětský svaz Anatolij Solovjov, (2) CPK
Palubní inženýrSovětský svaz Alexandr Balandin, (1) NPO Eněrgija

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.

Záložní posádka
PoziceZáložní posádka
VelitelSovětský svaz Gennadij Manakov, CPK
Palubní inženýrSovětský svaz Gennadij Strekalov, NPO Eněrgija

Průběh expedice

Sestavení posádky a zahájení expedice

Příprava kosmonautů k šestému dlouhodobému letu na stanici Mir začala v září 1989, kdy se záložní a posádka 5. expedice posunula na místo hlavní posádky expedice šesté. Byli v ní Anatolij Solovjov (velitel) a Alexandr Balandin (palubní inženýr),[1] Zálohu tvořili Gennadij Manakov a Gennadij Strekalov.[2]

Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz TM-9 z kosmodromu Bajkonur 11. února 1990 v 06:16 UTC, se stanicí Mir se loď spojila o dva dny později v 6:16 UTC.[3]

Průběh letu

Po spojení se stanicí se kosmonauti přivítali s Alexandrem Viktorenkem a Alexandrem Serebrovem z 5. základní expedice. Během následujících dní převzali stanici. Viktorenko a Serebrov se vrátili na Zem 19. února 1990. O dva dny později Solovjov s Balandinem přeparkovali svůj Sojuz (z uzlu modulu Kvant na čelní stykovací uzel +X. [3]

V dalších dnech propojovali systémy modulu Kvant-2 se zbytkem stanice. Začátkem března přijali zásobovací Progress M-3. Nezanedbávali ani nejrůznější experimenty – na zařízení Gallar připravovali monokrystaly GaS (později i CdTe, GaAs, ZnO, Ge, Si), prováděli biotechnologické výzkumy, mimo jiné i československo-sovětský experiment, ve kterém se v aparatuře Inkubator 2 sledoval vliv kosmického letu na vývoj křepelek (Cotumix japonica; ze 35 nasazených vajec se vylíhlo 8). Instalovali též nový palubní počítač Saljut 5B namísto starého Argonu 16B.[3]

Dne 27. dubna odletěl Progress M-3, náhradou přijali 7. května Progress 42.[4] Poté se rozběhlo nové kolo biotechnologických, technologických, lékařských experimentů, posádka pozorovala a fotografovala Zemi i hvězdy (oblast Jižního kříže, v ultrafialovém spektru).[3]

Dne 27. května odletěl Progress a na druhý den kosmonauti přeletěli se Sojuzem zpět na uzel Kvantu. desátý den června se ke stanici připojil na osový uzel +X nový modul – Kristall, na druhý den ho kosmonauti přemístili na boční uzel -Y, symetricky k modulu Kvant-2. Modul Kristall byl určen především k provádění technologických experimentů, stanice po jeho připojení vážila 83 tun. 3. července posádka se Sojuzem přeletěla zpět na osový uzel +X.[3]

Dne 17. července Solovjov a Balandin podnikli výstup do otevřeného vesmíru. Za úkol měli upevnění textilní tepelné izolace přistávacího modulu Sojuzu TM-9, uvolněné při startu. Výstup provázely problémy. Poklop přechodové komory kosmonauti otevřeli předčasně, pod tlakem zbylého vzduchu se prudce vyklopil a zdeformoval jeden ze závěsů. Pak se zdrželi při přemisťování, takže stihli upevnit je dva ze tří plátů izolace. Navíc se jim nepodařilo hermeticky zavřít přechodovou komoru (poklop nedoléhal o 1,5 mm). Výstup se protáhl na 7 hodin a 16 minut. Při druhém výstupu 28. července se poklop zavřít podařilo.[3]

Loď Sojuz TM-10 s novou, 7. základní posádkou přiletěla 3. srpna 1990. Solovjov a Balandin se přivítali s hosty – Gennadijem Manakovem a Gennadijem Strekalovem. Během týdne nováčci převzali stanici a 9. srpna 1990 ve 04:09 UTC stará posádka z Miru odletěla se svou lodí Sojuz TM-9 a 130 kg nákladu, především výsledků experimentů. Přistáli ve 07:34 UTC v Kazachstánu 72 km severovýchodně od Arkalyku.[3]

Reference

  1. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-4-18 [cit. 2012-01-20]. Kapitola Александр Николаевич Баландин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Ivanov. Rev. 2007-5-11 [cit. 2012-01-16]. Kapitola Геннадий Михайлович Манаков. 
  3. a b c d e f g HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-01-20]. Kapitola Sojuz TM-9. [dále jen Holub]. Dostupné online. 
  4. VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2009-03-19 [cit. 2012-01-20]. Kapitola 1986-017A - Mir v roce 1990. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce