7. mechanizovaná brigáda

7. mechanizovaná brigáda
ZeměČeskoČesko Česko
Vznik1.10.1994
Typbrigáda
Funkcepozemní vojsko
PosádkaHranice (okres Přerov)
Čestný název"Dukelská"
Motto"Facta verbis potentiora" - "Činy jsou mocnější než slova"
VeliteléBrigádní generál Ing. Zdeněk Mikula
Podřízené jednotky
Nadřazené jednotkyPozemní síly AČR
Účast
MiseSFOR, KFOR, ISAF, RS, MNF-I, EUTM Mali

7. mechanizovaná brigáda "Dukelská" je vojenská jednotka představující rozhodující palebnou a údernou sílu Pozemních sil Armády České republiky. Brigáda je předurčena k plnění úkolů prevence a reakce na krizové situace v rámci národního i aliančního uskupení. Jednotlivé prapory (tři mechanizované a jeden tankový) mohou řešit taktické úkoly samostatně nebo společně jako celek. 7. mechanizovaná brigáda staví kontingenty zejména v mírových misích vysoké intenzity. Její příslušníci mohou být nasazeni i k plnění úkolů integrovaného záchranného systému a posílení Policie České republiky. Mezi hlavní typy vojenské techniky ve výzbroji brigády patří tanky T-72M4 CZ, Leopard 2A4, bojová vozidla pěchoty BVP-2, 120mm minomety vz. 82, lehká obrněná vozidla Iveco LMV, velitelská obrněná vozidla VOV-1p, velitelsko-štábní a spojovací vozidla Titus[1], nákladní terénní automobily Tatra 810, Tatra 815 a 815-7.[2]

Historie

7. mechanizovaná brigáda je přímým pokračovatelem 3. samostatné pěší brigády v SSSR, která se účastnila karpatsko-dukelské operace a po konci války byla transformována na 3. pěší divizi a její velitelství bylo umístěno do Kroměříže. Divize se hlásila k odkazu předválečné 13. pěší divize. Po několika reorganizacích a přečíslování ve 40. a 50. letech došlo v roce 1958 k její reorganizaci na 3. motostřeleckou divizi, která byla počátkem 90. let reorganizována na 3. mechanizovanou divizi. Transformací z 3. mechanizované divize v rámci přechodu Armády České republiky z divizního na brigádní uspořádání pak došlo 1. října 1994 ke vzniku 7. mechanizované brigády. Šlo o jednu ze sedmi nově vytvořených mechanizovaných brigád Armády České republiky. [3]

Byla podřízena nově vzniklému 2. armádnímu sboru v Olomouci. V rámci prvotní organizace brigády tvořily dva mechanizované prapory, dvě výcviková střediska, průzkumný, protitankový, zabezpečovací a spojovací prapory a dále protiletadlový, dělostřelecký a zdravotnický oddíl a rota chemické ochrany. Hlavní výzbrojí brigády byly tanky řady T-54/55 a bojová vozidla BVP-1.[4]

V roce 1997 došlo k předání 72. výcvikové základny do podřízenosti reorganizované 6. mechanizované brigády a převzetí jejího 61. mechanizovaného praporu, který byl následně přeznačen na 72. mechanizovaný prapor. Současně došlo také k převzetí 6. ženijního praporu, který byl přeznačen na 7. ženijní prapor. Během povodní v létě roku 1997 se jednotky brigády podílely na pomoci v zasaženém území a následně na likvidaci následků.

V roce 1999 tvořily brigádu 4 mechanizované prapory (71. až 74.) dále 7. průzkumný prapor, 76. dělostřelecký oddíl, 7. protiletadlový oddíl, 7. protitankový prapor, 7. ženijní prapor, 7. spojovací prapor, 7. zdravotnický oddíl a 7. prapor zabezpečení. V rámci reorganizace došlo k rozpuštění stávajícího 72. mechanizovaného praporu a následně k přečíslování 74. mechanizovaného praporu na 72. mechanizovaný prapor.[3]

Po vytvoření velitelství 1. mechanizované divize v Olomouci dne 1. října 2000 přešla v lednu následujícího roku brigáda do její podřízenosti. Šlo o naplnění závazku vyčlenění jednotek včetně divizního velitelství pro potřeby společných sil NATO. Po další reorganizaci AČR v roce 2003 došlo k rozpuštění divize, která od 8. května 2002 nesla čestný název "Albrechta z Valdštejna".[5]

Po útocích 11. září 2001 se četa 7. protiletadlového oddílu podílela na střežení jaderné elektrárny Dukovany.[4]

V rámci reformy v roce 2003 došlo k přesunu velitelství z Kroměříže do Hranic a převodu zbylých jednotek bojového zabezpečení do samostatných brigád jednotlivých druhů vojsk a změně struktury mechanizovaných praporů, kde došlo k nahrazení tankových rot mechanizovanou rotou. Jedinou výjimku tvořil 73. smíšený mechanizovaný prapor, který byl vyzbrojen jak tanky T-72, tak vozidly BVP-2. Ten byl následně k 1. lednu roku 2005 reorganizován na tankový prapor.

V roce 2008 došlo k vytvoření nové jednotky a to 74. lehkého motorizovaného praporu v Bučovicích, který nahradil zrušený 155. záchranný prapor, jehož techniku převzala samostatná záchranná rota v Olomouci.[6] Tento prapor byl v roce 2020 reorganizován na mechanizovaný a měl být jako první vyzbrojen novými bojovými vozidly pěchoty, do jejich pořízení však byl vybaven reaktivovanou uskladněnou technikou z mobilizačních rezerv.[7]

Během pandemie Covid-19 se příslušníci brigády podíleli na pomoci ve zdravotnických a sociálních službách.[8] A po tornádu, které v červnu 2021 poničilo obec Hrušky se vojáci brigády podíleli v rámci posílení IZS na odklízení následků této živelné katastrofy.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HAMPL, Radek. Hraničtí převzali nové spojovací a velitelsko-štábní Titusy. Jako první je nasadí na Slovensku. acr.army.cz [online]. ministerstvo obrany ČR, 2023-08-23 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Představujeme 7. mechanizovanou brigádu. ATM. Roč. 45, čís. 7/2013. ISSN 1802-4823. 
  3. ↑ a b MINAŘÍK, Pavel. 7. mechanizovaná brigáda – Československá armáda [online]. 2005-01-02 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b PIVOŇKA, Michal. Vývoj schopností a organizační struktury 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. www.czdefence.cz [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ MINAŘÍK, Pavel. 1. mechanizovaná divize – Československá armáda [online]. 2005-07-28 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ VACULOVÁ, Helena. Vojenští záchranáři v Bučovicích končí. iDNES.cz [online]. 2008-04-06 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Armáda kvůli výcviku oživila stará BVP ze skladů. Práce zabraly půl roku. iDNES.cz [online]. 2021-03-09 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pokračujeme v pomoci s pandemií [online]. 2021-04-02 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Pomoc po větrné smršťi [online]. 2021-06-28 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“