Ašókovy edikty

Mapa s nálezy Ašókových nápisů

Jako Ašókovy edikty či Ašókovy skalní nápisy apod. se označuje sbírka 33 nápisů na sloupech, kamenech a skalních stěnách, které tam nechal vytesat maurjovský král Ašóka v době své vlády, tedy někdy mezi lety 272-231 př. n. l. Jednotlivé nápisy se nacházejí na různých místech Indického subkontinentu, převážně však na jeho severu a poskytují jeden z prvních hmotných dokladů o existenci buddhismu. Nápisy popisují, jak se pod Ašókovou patronací buddhismus rozšiřoval. Podle Ašókových ediktů bylo v jeho době vystavěno mnoho nových buddhistických staveb a buddhismus se rozšířil až ke Středozemnímu moři.

Nápisy popisují Ašókovu oddanost dharmě a jeho snahu o rozšíření buddhistického učení po celé Maurjovské říši i mimo ni. Nezmiňují se však o historii či o učení buddhismu jako takovém (např. o čtyřech ušlechtilých pravdách apod.), ale zaměřují se výhradně na jeho sociální a morální rozměr. Sám Ašóka je v nápisech titulován jako „bohům milý“ či král „Pijadaši“. Identifikace Ašóky s králem „Pijadaši“ byla provedena až na základě nápisu objeveného v roce 1915. Kamenné nápisy nalezené ve východní Indii byly původně psány v magadhštině za použití brahmického písma, oproti tomu skalní edikty nalezené v oblasti západní Indie používaly jazyk blízký sanskrtu psaný v písmu kharóšthí. Jedna pasáž na jednom z ediktů je psaná řecky a jeden nápis je bilingvní, psaný řecky a aramejsky.

Nápisy se zabývají převážně stejnými náměty, a to Ašókovou konverzí k buddhismu a jeho proselytismem, jeho náboženskými a etickými předpisy, sociálními otázkami a starostí o zvířata.

Ašókova konverze

Část sloupového nápisu č. 6, který je psán v brahmickém písmu (okolo 238 př. n. l., Britské muzeum)

Ašóka měl konvertovat k buddhismu poté, co jeho armáda zvítězila v boji proti Kalinze. Tato bitva se udála kolem roku 264 př. n. l. ve východní Indii (poblíž dnešní Urísy). Ašókův edikt č. 13 tuto událost popisuje následovně: „Osm let poté, co byl milý bohům, král Pijadaši, prohlášen králem, dobyl Kalingu. Sto padesát tisíc lidí bylo odvlečeno, sto tisíc lidí zabito a o mnoho více jich zahynulo z jiných příčin. Poté, co byla Kalinga dobyta, milý bohům začal pociťovat silnou náklonnost a lásku k dhammě a jejímu učení. Nyní milý bohům pociťuje hlubokou lítost, že Kalingu dobyl.“

Poté, co Ašóka konvertoval, začal cestovat po Indii a navštívil posvátná místa buddhismu, kde nechal vztyčit sloupy nesoucí nápisy: „Dvacet let poté, co se stal se milý bohům, král Pijadaši, králem, navštívil a uctíval toto místo, jelikož zde se narodil Buddha, mudrc z rodu Šákjů. Nechal zde vztyčit kamenný sloup, zbavil Lumbiní daní a nechal ji odvádět jen osminu své produkce.“

Proselytismus

Mapka šíření buddhismu za krále Ašóky (260-218 př. n. l.)
Bilingvní Ašókův nápis v Kandaháru (psaný řecky a aramejsky, muzeum v Kábulu)

Poté, co se Ašóka stal stoupencem buddhismu, začal vysílat buddhistické misie do různých částí své země i mimo ni. O těchto událostech se opět zmiňuje skalní edikt č. 13: „Nyní považuje milý bohům za nejlepší vítězství jen to, co je vítězstvím dhammy. A dhamma zvítězila jak zde, na hranicích, tak i v místech na šest set jodžan vzdálených, kde vládne řecký král Antiochos a ještě dále za ním Ptolemaios, Antigonos, Magas a Alexandr, na jihu pak v zemi Čólů a Pandjů až k Tamraparni.“

Vzdálenost šesti set jodžan (jodžana je asi 7 mil) odpovídá asi vzdálenosti mezi středem Indie a Řeckem. Jednotliví panovníci, zmínění v textu, jsou:

Díky Ašókově snaze se buddhismus rozšířil i do jižní části Indického subkontinentu, konkrétně do království Chola, Pándjů a oblasti Tamraparni v dnešním Tamilnádu. Snažil se též vnést buddhismus mezi řecké komunity žijící v oblasti Gandháry, Gendrósie i Kandaháru, Ašókovo působení lze též rozeznat v oblasti Kambódže.

Morální předpisy

V Ašókových nápisech hraje mimo jiné důležitou roli jejich morální rozměr. Jednotlivé nápisy (jako např. část sloupového nápisu 2) se věnují jakýmsi poučením o chování bytostí v souladu s dharmou. Některé nápisy jsou konkrétnější a hovoří o laskavosti k vězňům (sloupový nápis číslo 4).

Ochrana zvířat

Ašóka zavedl řadu předpisů na ochranu zvířat, zejména před zabíjením a mrzačením. Jsou uvedeny ve sloupovém textu číslo 5.

  • Prvním je seznam 23 chráněných druhů. Jsou mezi nimi jelenovití, netopýři a papoušci.
  • Druhým je ochrana všech čtyřnožců, kteří nejsou pro lidstvo ani užiteční, ani jedlí.
  • Třetím je ochrana samic koz, ovcí a prasat, pokud jsou březí nebo kojí mláďata.
  • Čtvrtým je ochrana všech zvířat, která ještě nedosáhla věku 6 měsíců.
  • Pátým je explicitní zákaz kastrace kohoutů.
  • Šestým je zákaz pálení skořápek a slupek, pokud se staly domovem živých tvorů.
  • Sedmým je zákaz pálení lesů, pokud k tomu neexistuje legitimní důvod, kterým nesmí být zabíjení zvířat.
  • Osmým je zákaz krmit zvířata jinými zvířaty.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edicts of Ashoka na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Asoka Kaart.png
අශෝක අධිරාජයාගෙ කාලයේ බුදුදහමේ ව්‍යාප්තිය Edit this at Structured Data on Commons
6thPillarOfAshoka.JPG
Autor:
wisdom duomai[279-212 BCE]
, Licence: CC-BY-SA-3.0
6th pillar edict of Emperor Asoka (r. 265–238 BC). Sandstone, Mauryan dynasty, around 238 BC. Probably from the Meerut Pillar, Uttar Pradesh, India.
EdictsOfAshoka-cs.png
Autor: , Licence: CC-BY-SA-3.0
Mapa zobrazující nálezy Ašókových nápisů - a to jak na sloupech, tak na skalních stěnách (viz legenda na obrázku).