AEW&C
Airborne Early Warning and Control (AEW&C) je v anglické vojenské terminologii označení pro létající středisko velení a řízení, které umožňuje získávání informací s pomocí výkonného radaru a další elektroniky. Poskytuje možnost dohledu a kontroly vzdušného prostoru. Získané informace mohou být využity k navádění protivzdušné obrany na cíle a řízení vojenských operací.
Počátky systému AEW&C(AEW) lze vysledovat v roce 1944, kdy britské letectvo RAF začalo používat upravené bombardéry Wellington pro sledování Severního moře.[zdroj?] Masovější využití systémů AEW/AEW&C však přišlo ze strany leteckých složek US Navy již od konce druhé světové války a na přelomu 60. a 70. let 20. století ze strany sovětského a amerického letectva. Později se připojili někteří členové NATO. V současnosti jej využívá velké množství vojenských letectev, které si pořízení a provoz takového systému mohou dovolit.
Většina letounů s výkonnějším řešením se vyznačuje charakteristickou kruhovou nástavbou nad trupem, to označujeme jako AWACS (Airborne Warning And Control System), což je specifický systém řízení a uvědomování.[zdroj?] Méně výkonné[zdroj?] instalace radaru bývají integrovány většinou do nadstavby podélného tvaru (např. Saab 340 AEW&C), případně jsou integrovány do trupu.
Historie
V průběhu roku 1944 byl jako první letoun upraven bombardér Vickers Wellington (model Wellington XIV) 407. letky RCAF pro roli AEW&C, instalací radaru. Takto upravený letoun byl používán nad Severním mořem k detekci a navedení stíhačů RAF proti německým bombardérům He-111 z nizozemských základen a střelám V-1. Již tehdy byli na palubě letounu letečtí návodčí pro řízení letového provozu.
V roce 1945 začala US Navy používat jako svůj první stroj v roli AEW přestavěný námořní palubní letoun Grumman TBF Avenger, model TBM-3W, který byl schopen svým radarem AN/APS-20 detekovat nízko letící formaci letounů na vzdálenost 160 km.
Od roku 1950 US Navy začala používat přestavěný námořní palubní letoun Douglas A-1 Skyraider s radarem AN/APS-20.
V letech 1954 USAF a 1956 US Navy zavedly do operační služby Lockheed EC-121 Warning Star stále jen v roli AEW, bez řízení letového provozu.
V roce 1958 zařadila US Navy Grumman E-1 Tracer pro roli AEW.
V roce 1964 US Navy zavedly do operační služby Grumman E-2 Hawkeye.
Od roku 1965 začalo Sovětské letectvo používat Tupolev Tu-126 svůj první letoun vlastní konstrukce se systémem AEW&C.
V roce 1977 USAF zavedly do operační služby E-3 Sentry.[1][2]
Od roku 1984 začalo Sovětské letectvo používat Berijev A-50, který měl být do roku 2020 nahrazen letounem Berijev A-100, jehož zkoušky začaly v roce 2015.[3][4]
Současnost
V současné době miniaturizace elektroniky existují kromě klasických velkých strojů AWACS také méně výkonné systémy integrované do malých obchodních letounů s proudovým pohonem. Díky tomu jsou letouny se systémem AWACS dostupnější pro širší okruh zájemců.
Seznam letounů kategorie AWACS
V operačním nasazení, nebo ve vývoji
- Boeing E-3 Sentry
- Grumman E-2 Hawkeye
- Berijev A-50
- Berijev A-100
- Saab 340 AEW&C
- Saab GlobalEye
- Embraer E-99
- Boeing E-7 Wedgetail
- Boeing E-767 AWACS
- Westland AEW Sea King
- KJ-2000
- KJ-3000
Vyřazené
- Tupolev Tu-126
- Lockheed EC-121 Warning Star
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu AWACS na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Vbodlak, Licence: CC BY-SA 4.0
Letadlo systému AEW&C v reálné situaci na nebi, jak jej můžeme i potkat. Toto konkrétní letadlo bylo náhodně vyfoceno 28.4.2021 při průlezu nad Plzní
The E-3 Sentry is an airborne warning and control system aircraft that provides all-weather surveillance, command, control and communications needed by commanders of U.S. and NATO air defense forces. As proven in Desert Storm, it is the premier air battle command and control aircraft in the world today. The E-3 Sentry is a modified Boeing 707/320 commercial airframe with a rotating radar dome. The dome is 30 feet in diameter, six feet thick, and is held 11 feet above the fuselage by two struts. It contains a radar subsystem that permits surveillance fromthe Earth's surface up into the stratosphere, over land or water. The radar has a range of more than 200 miles for low-flying targets and farther for aerospace vehicles flying at medium to high altitudes. The radar combined with an identification friend or foe subsystem can look down to detect, identify and track enemy and friendly low-flying aircraft by eliminating ground clutter returns that confuse other radar systems.
Wellington Ic R1629 fitted with an experimental 1.5 m Air Controlled Interception (ACI) radar installation.
An air-to-air right side view of a Soviet MAINSTAY airborne warning and control system (AWACS) aircraft.