ALCO S-2

Alco S-2
Lokomotiva Alco S-2 při posunu
Základní údaje
Výrobce	Alco, MLW
Výroba v letech	1940–1961
Počet vyrobených kusů	S-2: 1 502 S-4: 797 S-7: 29
Typ spřáhla	spřáhlo AAR
Hmotnost a rozměry
Délka přes spřáhla	13 860 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo’Bo’
Typ spalovacího motoru	539T
Jmenovitý výkon spalovacího motoru	750 kW
Přenos výkonu	elektrický stejnosměrný
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

ALCO S-2 byl typ čtyřnápravové dieselelektrické posunovací lokomotivy, vyráběný americkou společností American Locomotive Company a její kanadskou pobočkou Montreal Locomotive Works. Mezi lety 1940 a 1950 bylo vyrobeno 1 502 kusů lokomotiv S-2, což z nich činí nejpočetnější typ dieselových lokomotiv Alco.^[1] Počínaje rokem 1949 je ve výrobě postupně nahradil velmi podobný typ S-4, který byl usazen na jiném typu podvozků a udržel se ve výrobě až do začátku 60. let. Kromě 797 těchto lokomotiv bylo vyrobeno ještě 29 kusů vizuálně obdobného typu S-7 pro železniční společnost Canadian National.^[1] Na základě lokomotiv S-2 také vznikl v roce 1941 typ RS-1,^[2] který výrazně ovlivnil vývoj pozdějších amerických traťových lokomotiv.^[3]

Popis

Lokomotiva S-2 měla klasické uspořádání amerických posunovacích lokomotiv s koncovým stanovištěm obsluhy v zadní části a jednou kapotou, pod kterou byl ukryt spalovací motor s generátorem.^[4] Hmotnost lokomotiv se pohybovala kolem 104,3 tun, palivová nádrž o objemu 2 400 l byla umístěna pod stanovištěm obsluhy.^[5] Alco S-2 měla uspořádání pojezdu Bo’Bo’ a byla usazena na dvou dvounápravových podvozcích vlastního typu Blunt.^[6] U lokomotiv S-4 byly tyto nahrazeny standardizovanými podvozky AAR typu A, což také představovalo hlavní rozlišovací znak těchto dvou typů lokomotiv.^[7]

Spalovací motor

Lokomotivu poháněl čtyřdobý vznětový řadový šestiválec Alco 539T, jehož zdvihový objem při vrtání válců 317,5 mm a zdvihu pístů 330 mm činil cca 156,9 l. Motor dodával jmenovitý výkon 750 kW při 740 ot./min.^[8] Písmeno T v označení motoru znamenalo, že šlo o verzi přeplňovanou turbodmychadlem. S těmi mělo Alco zkušenosti již od roku 1936, kdy se s využitím licence k vynálezu Švýcara Alfreda Büchiho stalo první americkou společností, která turbodmychadlem vybavila lokomotivní motor (konkrétně šlo o typ 531T).^[2][9] Souběžně s motory 539T byla vyráběna i nepřeplňovaná verze s označením 539 o výkonu 490 kW, ta poháněla posunovací lokomotivy S-1 (a později S-3 a S-10), které byly jinak strojům S-2, resp. S-4 a S-7 velmi podobné.^[10] Motory řady 539 vycházely z výrobků firmy McIntosh & Seymour, kterou společnost Alco od roku 1929 vlastnila. Od předchozího typu 538 se odlišovaly upravenou olejovou vanou a uchycením tak, aby je bylo možné zapustit o několik desítek cm do rámu. Montáž motorů 538 na lokomotivní rám u předchozích posunovacích lokomotiv Alco totiž vyžadovala vysokou kapotu, zhoršující výhled obsluhy, zatímco konkurence nabízela lokomotivy s kapotou sníženou.^[2]

Přenos výkonu

Podobně jako další lokomotivy Alco, i S-2 využívala elektrické komponenty dodávané společností General Electric.^[11] Trakční generátor byl typu GT-553 a napájel čtveřici tlapových motorů GE-731.^[12] Trakční motory mohly být v závislosti na situaci zapojeny sériově, sérioparalelně, nebo sérioparalelně se zeslabeným buzením. S výjimkou zpětného přechodu ze sérioparalelního na sériové řazení probíhala změna zapojení zcela automaticky.^[13] Při standardním převodovém poměru 75:16 a průměru dvojkolí 1 016 mm byla maximální povolená rychlost lokomotivy 97 km/h, trvalá tažná síla 151 kN (v rychlosti 13 km/h) a maximální rozjezdová tažná síla 307 kN.^[11]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ALCO S-2 na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu ALCO S-4 na Wikimedia Commons