ANBO III

ANBO III
ANBO III s motorem Walter Mars
Určení	vojenský cvičný letoun
Výrobce	Karo Aviacijos Tiekimo Skyrius
Šéfkonstruktér	Antanas Gustaitis
První let	5. října 1929
Vyřazeno	1940
Uživatel	Litva
Vyrobeno kusů	9
Vyvinuto z typu	ANBO II
Další vývoj	ANBO IV, ANBO V
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ANBO III (Antanas Nori Būti Ore, volně česky Antanas chce být ve vzduchu) byl dvoumístný vzpěrový hornoplošník, který byl určen pro pokračovací výcvik pilotů.^[1] Letoun navrhl konstruktér a pilot ing. Antanas Gustaitis v roce 1929. Letoun ANBO III se stal prvním letounem litevské konstrukce, který byl stavěn v sériové výrobě. Ve dvou výrobních dávkách po čtyřech letadlech bylo v letech 1930–1931 (vč. prototypu z roku 1929) vyrobeno celkem 9 letounů.

Vznik a vývoj

A. Gustaitis tento letoun postavil po dokončení studií konstrukce letadel v Paříži (Vyšší škola letectví a strojírenství, 1925–1928). Po návratu z Paříže byl ing. Antanas Gustaitis jmenován do vysoké pozice v litevském vojenském letectví, 31. srpna 1928 byl jmenován asistentem náčelníka letectví v oblasti technologie a formace a 10. října téhož roku náčelníkem leteckého personálu. Letoun byl navržen jako dvoumístný jednoplošník typu parasol smíšené konstrukce. Hotové prototypy byly označen nápisem „ANBO 3“ na straně trupu a továrním číslem 32 a 33. Prototyp byl poháněn vzduchem chlazeným hvězdicovým devítiválcovým motorem Walter NZ-130, sériové letouny pak modernějším a výkonnějším devítiválcem Walter Mars a ještě později pětiválcovými motory Armstrong Siddeley Mongoose. První zkušební let prototypu byl proveden 5. října 1929, první let sériového letounu 9. září 1930.

Po schválení letounu pro sériovou výrobu a rozhodnutí vyrobit dalších osm strojů ANBO III bylo objednáno v Československu osm hvězdicových, devítiválcových vzduchem chlazených motorů Walter Mars o výkonu 145 koní – stejného typu (9V do hvězdy), objemu válců (9352 cm³) a podobné hmotnosti (160 kg) jako Walter NZ-130, ale výkonnější o 25 koní. Sériová výroba ANBO-III byla zahájena v roce 1930. Sériová letadla byla označena jako ANBO III a jednotlivé stroje pořadovým výrobním číslem 39, 40, 41, 42, 44, 45, 47, 48. ANBO III byl později také využíván jako průzkumný letoun v 2. průzkumné letce litevského letectva. Letoun byl pro tyto účely dovybaven kulometem. Při této přestavbě (po roce 1933) byly na některé stroje nainstalovány silnější pětiválcové motory Armstrong Siddeley Mongoose (150 k).^[2]

Na tento letoun ANBO III navázal Antanas Gustaitis typem ANBO IV, který poprvé vzlétl v červenci 1932, a typem ANBO V z roku 1931. Když Sovětský svaz v roce 1940 anektoval pobaltské státy Litvu, Lotyšsko a Estonsko, zabavil i letouny ozbrojených sil těchto států. Mezi těmito letouny bylo i pět posledních letounů ANBO III.^[3] Konstruktér letadel ANBO brig. gen. Antanas Gustaitis, poslední náčelník litevského vojenského letectva, byl 16. října 1941 zastřelen v moskevském vězení.^[4][5]

Popis letounu

Dvoumístný hornoplošník (typu parasol) ANBO III byl smíšené konstrukce. Trup byl tvořen rámem ze svařených, ocelových trubek. Křídlo bylo ze dřeva potažené plátnem. Příhradová konstrukce z ocelových trubek, která nesla centrální část křídla, byla přivařena k trupu. Střední část křídla nad trupem byla z duralu a obsahovala malou benzínovou nádrž. Křídlo lichoběžníkového půdorysu bylo "podepřeno" čtyřmi mohutnými vzpěrami, které byly připevněny ke spodní části trupu. Kryt motoru protažený až ke kokpitu byl z duralového plechu tl. 0,7 mm. Horní část trupu byla z tvarované, oválné dýhy od kokpitu až k ocasu letounu. Zadní část trupu a ocasní plochy byly z hliníkového plechu a byly rovněž potaženy plátnem. Kokpit posádky byl v tandemovém uspořádání.

Motor byl oddělen od kokpitu protipožární přepážkou z ocelového plechu a byl zavěšen na trubkové konstrukci. Hlavní benzínová nádrž byla vetknuta do trupu mezi protipožární přepážku a kokpit. Dvoukolový, pevný podvozek byl osazen párem kol s pneumatikami 700x100 mm a vzadu ocasní ostruhou. Kola byla namontována na nápravách a každé bylo zajištěno systémem tří profilovaných pružin, z nichž jedna měla pryžové tlumiče nárazů.

U druhé výrobní série ANBO III (výr. č. 44, 45, 47, 48) došlo k některým změnám: délka byla prodloužena o půl metru, byl změněn tvar ocasních ploch, v trupu byla větší benzínová nádrž, zvýšila se hmotnost na 580 kg (prázdný) resp. 880 kg (vzletová hmotnost). U tohoto modelu byl prodloužen dolet na 600 km a vytrvalost na 4 h.^[6]

Uživatelé

• Litva Litva
  • Litevské letectvo (Lietuvos karinės oro pajėgos)

Specifikace

Data dle Les Ailes duben 1931^[7]

Technické údaje

• Posádka: 2 (instruktor a žák)
• Rozpětí: 10,55 m
• Délka: 7,00 m
• Výška: 2,64 m
• Nosná plocha: 18,2 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 556 kg
• Vzletová hmotnost: 856 kg
• Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový devítiválcový motor Walter Mars
• Výkon pohonné jednotky:
  • vzletový: 150 k (110,3 kW) při 1800 ot/min
  • jmenovitý: 145 k (106,6 kW) při 1750 ot/min
• Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony

• Maximální rychlost: 185 km/h
• Cestovní rychlost: 145 km/h
• Nejmenší rychlost: 80–100 km/h
• Dostup: 4 800 m
• Dolet: 450 km
• Vytrvalost: 3 h
• Stoupavost: 3,3 m/s, 5 min. do 1000 m

Výzbroj

• kulomet (průzkumný letoun)^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ANBO III na anglické Wikipedii.

Literatura

• TAYLOR, Michael J.H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation, London: Studio Editions. ISBN 1-85170-324-1. S. 922.
• ANBO Flyers, ANBO III

Související články

• Litevské letectvo
• Walter NZ-120
• Walter Mars
• ANBO II
• ANBO V

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ANBO III na Wikimedia Commons
• (litevsky) ANBO III (pdf)
• (litevsky), (francouzsky) ANBO III senoje spaudoje (ANBO-III ve starých tiskovinách)
• (litevsky) ANBO III (fotogalerie)
• (anglicky) ANBO (Lithuania) aircraft Archivováno 20. 10. 2007 na Wayback Machine. na http://ram-home.com/ Archivováno 27. 11. 2019 na Wayback Machine. (Russian Aviation Museum)