ASB Classic 2018
| ASB Classic 2018 | |
|---|---|
| Datum | 1.–6. ledna 2018 (ženy) 7.–13. ledna 2018 (muži) |
| Ročník | 42. (muži) / 33. (ženy) |
| Místo | Auckland, Nový Zéland |
| Kategorie | ATP World Tour 250 |
| Kategorie | WTA International |
| Dotace | 561 345 USD (muži) 250 000 USD (ženy) |
| Soutěže | 28 dvouhra / 16 čtyřhra (muži) 32 dvouhra / 16 čtyřhra (ženy) |
| Povrch | tvrdý – Plexicushion[1] / venku |
| Vítězové | |
| mužská dvouhra | |
 Roberto Bautista Agut | |
| ženská dvouhra | |
 Julia Görgesová | |
| mužská čtyřhra | |
 Oliver Marach /  Mate Pavić | |
| ženská čtyřhra | |
 Sara Erraniová /  Bibiane Schoofsová | |
| ASB Classic | |
< 2017 2019 > | |
ASB Classic 2018 byl od roku 1981 potřetí společně hraný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, konaný na dvorcích s tvrdým povrchem Plexicushion v areálu ASB Tennis Centre. Probíhal mezi 1. až 13. lednem 2018 v největším novozélandském městě Aucklandu jako čtyřicátý druhý ročník mužské části turnaje a třicátý třetí ročník ženské poloviny.
Mužská polovina se řadila do kategorie ATP World Tour 250 a její dotace činila 561 345 amerických dolarů. Ženská část s rozpočtem 250 000 dolarů byla součástí kategorie WTA International Tournaments. Nejvýše nasazeným tenistou ve dvouhře se stal osmý hráč světa Jack Sock ze Spojených států. Mezi ženami roli jedničky plnila třetí žena žebříčku Caroline Wozniacká z Dánska, která skončila jako poražená finalistka a po turnaji se posunula na druhou příčku klasifikace. Jako poslední přímá účastnice do dvouhry nastoupila japonská 102. hráčka žebříčku Kurumi Narová a mezi muži tuto pozici obsadil argentinský 64. tenista klasifikace Guido Pella.[2][3]
Sedmou singlovou trofej z okruhu ATP Tour a druhou z ASB Classic si odvezl Španěl Roberto Bautista Agut, jenž tak v Aucklandu prodloužil neporazitelnost na deset utkání.[4] Pátý singlový titul na okruhu WTA Tour získala Němka Julia Görgesová, která vyhrála třetí turnaj za sebou a posunula se na nové kariérní maximum, 12. příčku světové klasifikace.[5] Druhé turnajové vítězství v mužské čtyřhře v řadě získala rakousko-chorvatská dvojice Oliver Marach a Mate Pavić, která v předchozím týdnu ovládla Qatar ExxonMobil Open.[6] Premiérovou společnou trofej z ženské čtyřhry vybojoval pár složený z bývalé italské světové jedničky ve čtyřhře Sary Erraniové a Nizozemky Bibiany Schoofsové.[7]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | Q | Q3 | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů[3] | 250 | 150 | 90 | 45 | 20 | 0 | 12 | 6 | 0 | 0 |
| čtyřhra mužů[8] | 0 | — | — | — | — | — | ||||
| dvouhra žen[2] | 280 | 180 | 110 | 60 | 30 | 1 | 18 | 14 | 10 | 1 |
| čtyřhra žen[9] | 1 | — | — | — | — | — |
Finanční odměny
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | Q3 | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů[3][10] | $89 435 | $47 105 | $25 515 | $14 535 | $8 565 | $5 075 | — | $2 285 | $1 145 |
| čtyřhra mužů[8] | $27 170 | $14 280 | $7 740 | $4 430 | $2 590 | — | — | — | — |
| dvouhra žen[2][11] | $43 000 | $21 400 | $11 300 | $5 900 | $3 310 | $1 925 | $1 005 | $730 | $530 |
| čtyřhra žen[9] | $12 300 | $6 400 | $3 435 | $1820 | $960 | — | — | — | — |
| ve čtyřhře je uvedena částka na pár | |||||||||
Dvouhra mužů
Nasazení
| Stát | Hráč | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|
 USA | Jack Sock | 8. | 1. |
 Argentina | Juan Martín del Potro | 11. | 2. |
| USA | Sam Querrey | 13. | 3. |
| USA | John Isner | 17. | 4. |
| Španělsko | Roberto Bautista Agut | 20. | 5. |
 Uruguay | Pablo Cuevas | 32. | 6. |
| Španělsko | David Ferrer | 37. | 7. |
 Rusko | Andrej Rubljov | 39. | 8. |
| Žebříček ATP k 1. lednu 2018 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráči obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže:
Z kvalifikace postoupí alespoň čtyři hráči:
Mužská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráč | Stát | Hráč | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| Rakousko | Oliver Marach | Chorvatsko | Mate Pavić | 36. | 1. |
 Jižní Afrika | Raven Klaasen |  Nový Zéland | Michael Venus | 40. | 2. |
 Mexiko | Santiago González |  Chile | Julio Peralta | 57. | 3. |
| Uruguay | Pablo Cuevas | Argentina | Horacio Zeballos | 59. | 4. |
| Žebříček ATP k 1. lednu 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[2] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Dánsko | Caroline Wozniacká | 3. | 1. |
| Německo | Julia Görgesová | 14. | 2. |
 Česko | Barbora Strýcová | 23. | 3. |
 Polsko | Agnieszka Radwańská | 28. | 4. |
| USA | Lauren Davisová | 48. | 5. |
 Kazachstán | Julia Putincevová | 50. | 6. |
| Německo | Mona Barthelová | 52. | 7. |
| Chorvatsko | Donna Vekićová | 54. | 8. |
| Žebříček WTA k 25. prosinci 2017 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Sara Erraniová[12]
Sofia Keninová[13]
Jade Lewisová[14]
Následující hráčky si zajistily postup do hlavní soutěže v kvalifikaci:
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka | Stát | Hráčka | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
 Japonsko | Eri Hozumiová | Japonsko | Miju Katová | 85. | 1. |
| Japonsko | Nao Hibinová | Chorvatsko | Darija Juraková | 101. | 2. |
 Spojené království | Naomi Broadyová | Argentina | María Irigoyenová | 156. | 3. |
 Austrálie | Arina Rodionovová |  Belgie | Maryna Zanevská | 175. | 4. |
| Žebříček WTA k 25. prosinci 2017; číslo je součtem umístění obou členek páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Paige Mary Houriganová / Erin Routliffeová
Hsieh Shu-ying / Jade Lewisová
Přehled finále
Mužská dvouhra
Roberto Bautista Agut vs. 
Juan Martín del Potro, 6–1, 4–6, 7–5
Ženská dvouhra
Julia Görgesová vs. 
Caroline Wozniacká, 6–4, 7–6(7–4)
Mužská čtyřhra
Oliver Marach / 
Mate Pavić vs. 
Max Mirnyj / Philipp Oswald, 6–4, 5–7, [10–7]
Ženská čtyřhra
- Sara Erraniová /
Bibiane Schoofsová vs. 
Eri Hozumiová / Miju Katová, 7–5, 6–1
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 ASB Classic na anglické Wikipedii.
- ↑ Tennis Tournaments [online]. PlexiPave [cit. 2016-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ a b c d ASB Classic 2018 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ASB Classic 2018 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Bautista v Aucklandu ve finále udolal Del Potra a slaví 7. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-14.
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Čtrnáctá výhra v řadě! Görgesová v Aucklandu ve finále zdolala Wozniackou a má pátý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-07 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.
- ↑ ATP Staff. Perfection! Pavic/Marach Take Home Another Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-01-13 [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-14. (anglicky)
- ↑ Schoofs pakt met Errani dubbeltitel Auckland [online]. NOS, 2018-01-07 [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-07. (nizozemsky)
- ↑ a b ASB Classic 2018 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ASB Classic 2018 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ASB Classic 2018 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ASB Classic 2018 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Former top 5 player gets wildcard [online]. [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Young American gets wildcard [online]. [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ All wildcards confirmed for ASB Classic [online]. [cit. 2017-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
