ATP Auckland Open
ATP Auckland Open | |
---|---|
ASB Classic | |
ASB Classic 2024 | |
Centrální dvorec areálu, 2020 | |
Založeno | 1953 |
Odehráno | ASB Classic 2024 |
Místo | Auckland Nový Zéland |
Dějiště | ASB Tennis Centre |
Souřadnice | 36°51′14″ j. š., 174°46′23″ v. d. |
Povrch | tráva / venku (1956–1977) tvrdý – GreenSet / venku (1978–) |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 739 945 USD |
Období | leden |
ATP Tour | |
1998–2008 | International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
ATP Auckland Open, oficiálním sponzorským názvem ASB Classic, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v novozélandském Aucklandu. Založen byl v roce 1956 a probíhá v lednovém termínu jako poslední příprava na úvodní grandslam sezóny Australian Open. Dějištěm je areál ASB Tennis Centre, v němž jsou instalovány otevřené dvorce s tvrdým povrchem GreenSet. V rámci profesionálního okruhu ATP Tour se od sezóny 2009 řadí do kategorie ATP Tour 250. V letech 1970–1989 byl turnaj součástí okruhu Grand Prix.
Do dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a ve čtyřhře startuje šestnáct dvojic. Tři singlové tituly v řadě získali Australan Roy Emerson (1965–1967) a Španěl David Ferrer (2011–2013). Oba hráči si připsali rekordní čtyři turnajové výhry.
Historie
V roce 1920 hledala místní tenisová asociace Auckland Tennis stálou základnu, kde by zřídila tenisový areál. Jediné vhodné místo se nacházelo na ulici Stanley Street. Tenisový klub vynaložil tehdy značný finanční obnos 1 800 liber na přípravu výstavby nových dvorců s tvrdým povrchem. Dalších třicet let kurty sloužily pouze místním hráčům oddílu. V roce 1956 se v Aucklandu uskutečnil premiérový ročník mezinárodního turnaje Auckland Championship. Do roku 1981 se jednalo o společnou událost mužů a žen, v otevřené éře (od roku 1968) probíhající pod názvem Auckland Open. Následně se na třicet čtyři let ženská část odloučila. Ve stejném aucklandském areálu se týden před mužským turnajem konala samostatná ženská soutěž ASB Classic.[1]
Mezi lety 1995–2015 nesla mužská událost název Heineken Open. V sezóně 2016 došlo opět ke sloučení – na ASB Classic 2016 –, v souvislosti s umenšením sponzorské role firmy Heineken. Důvodem se stala legislativní restrikce na sponzoring alkoholových produktů. Generální sponzor ženské části, bankovní dům ASB, tak převzal záštitu i nad mužským turnajem. Heineken pokračoval v dotaci aucklandské akce menší částkou.[2] Mužská i ženská část byly v roce 2021 zrušeny pro restriktivní opatření vztahující se k pandemii covidu.[3] V roce 2023 se stal 36letý Francouz Richard Gasquet nejstarším šampionem aucklandské dvouhry.[4]
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1956 | Robert Perry | Allan Burns | 6-4, 6-3, 6-3 |
1957 | finále nehráno pro děšť | ||
1958 | Trevor Fancutt | Robert Mark | 2–6, 6–4, 6–2, 4–6, 6–3 |
1959 | Jeff Robson | Roy Emerson | 6–2, 6–4, 8–6 |
1960 | Roy Emerson | Ronald McKenzie | 6–3, 6–1, 6–1 |
1961 | Rod Laver | Roy Emerson | 4–6, 6–3, 6–2, 3–6, 7–5 |
1962 | Ken Fletcher | Lew Gerrard | 6–3, 8–10, 7–5, 6–2 |
1963 | Fred Stolle | Bob Hewitt | 2–6, 6–3, 6–1, 6–2 |
1964 | Fred Stolle | Lew Gerrard | 6–3, 6–1, 6–1 |
1965 | Roy Emerson | Pierre Barthes | 3–6, 8–6, 7–5, 6–3 |
1966 | Roy Emerson | Roger Taylor | 6–4, 6–3, 6–1 |
1967 | Roy Emerson | Owen Davidson | 6–4, 6–2, 7–5 |
1968 | Barry Phillips-Moore | Onny Parun | 6–3, 6–8, 1–6, 6–3, 6–2 |
1969 | Tony Roche | Rod Laver | 6–1, 6–4, 4–6, 6–3 |
1970 | Roger Taylor | Tom Okker | 6–4, 6–4, 6–1 |
1971 | Robert Carmichael | Allan Stone | 7–6, 7–6, 6–3 |
1972 | Ray Ruffels | John Alexander | 6–4, 6–4, 7–6 |
1973 | Onny Parun | Patrick Proisy | 4–6, 6–7, 6–2, 6–0, 7–6 |
1974 | Björn Borg | Onny Parun | 6–4, 6–3, 6–1 |
1975 | Onny Parun | Brian Fairlie | 4–6, 6–4, 6–4, 6–7, 6–4 |
1976 | Onny Parun | Brian Fairlie | 6–2, 6–3, 4–6, 6–3 |
1977 | Vidžaj Amritraž | Tim Wilkison | 7–6, 5–7, 6–1, 6–2 |
1978 | Eliot Teltscher | Onny Parun | 6–3, 7–5, 6–1 |
1979 | Tim Wilkison | Peter Feigl | 6–3, 6–7, 6–4, 2–6, 6–2 |
1980 | John Sadri | Tim Wilkison | 6–4, 3–6, 6–3, 6–4 |
1981 | Bill Scanlon | Tim Wilkison | 6–7, 6–3, 3–6, 7–6, 6–0 |
1982 | Tim Wilkison | Russell Simpson | 6–4, 6–4, 6–4 |
1983 | John Alexander | Russell Simpson | 6–4, 6–3, 6–3 |
1984 | Danny Saltz | Chip Hooper | 4–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
1985 | Chris Lewis | Wally Masur | 7–5, 6–0, 2–6, 6–4 |
1986 | Mark Woodforde | Bud Schultz | 6–4, 6–3, 3–6, 6–4 |
1987 | Miloslav Mečíř | Michiel Schapers | 6–2, 6–3, 6–4 |
1988 | Amos Mansdorf | Rameš Krišnan | 6–3, 6–4 |
1989 | Rameš Krišnan | Amos Mansdorf | 6–4, 6–0 |
1990 | Scott Davis | Andrej Česnokov | 4–6, 6–3, 6–3 |
1991 | Karel Nováček | Jean-Philippe Fleurian | 7–6(7–5), 7–6(7–4) |
1992 | Jaime Yzaga | MaliVai Washington | 7–6(8–6), 6–4 |
1993 | Alexandr Volkov | MaliVai Washington | 7–6(7–2), 6–4 |
1994 | Magnus Gustafsson | Patrick McEnroe | 6–4, 6–0 |
1995 | Thomas Enqvist | Chuck Adams | 6–2, 6–1 |
1996 | Jiří Novák | Brett Steven | 6–4, 6–4 |
1997 | Jonas Björkman | Kenneth Carlsen | 7–6, 6–0 |
1998 | Marcelo Ríos | Richard Fromberg | 4–6, 6–4, 7–6(7–3) |
1999 | Sjeng Schalken | Tommy Haas | 6–4, 6–4 |
2000 | Magnus Norman | Michael Chang | 3–6, 6–3, 7–5 |
2001 | Dominik Hrbatý | Francisco Clavet | 6–4, 2–6, 6–3 |
2002 | Greg Rusedski | Jérôme Golmard | 6–7, 6–4, 7–5 |
2003 | Gustavo Kuerten | Dominik Hrbatý | 6–3, 7–5 |
2004 | Dominik Hrbatý | Rafael Nadal | 4–6, 6–2, 7–5 |
2005 | Fernando González | Olivier Rochus | 6–4, 6–2 |
2006 | Jarkko Nieminen | Mario Ančić | 6–2, 6–2 |
2007 | David Ferrer | Tommy Robredo | 6–4, 6–2 |
2008 | Philipp Kohlschreiber | Juan Carlos Ferrero | 7–6(7–4), 7–5 |
2009 | Juan Martín del Potro | Sam Querrey | 6–4, 6–4 |
2010 | John Isner | Arnaud Clément | 6–3, 5–7, 7–6(7–2) |
2011 | David Ferrer | David Nalbandian | 6–3, 6–2 |
2012 | David Ferrer | Olivier Rochus | 6–3, 6–4 |
2013 | David Ferrer | Philipp Kohlschreiber | 7–6(7–5), 6–1 |
2014 | John Isner | Lu Jan-sun | 7–6(7–4),7–6(9–7) |
2015 | Jiří Veselý | Adrian Mannarino | 6–3, 6–2 |
2016 | Roberto Bautista Agut | Jack Sock | 6–1, 1–0, ret. |
2017 | Jack Sock | João Sousa | 6–3, 5–7, 6–3 |
2018 | Roberto Bautista Agut | Juan Martín del Potro | 6–1, 4–6, 7–5 |
2019 | Tennys Sandgren | Cameron Norrie | 6–4, 6–2 |
2020 | Ugo Humbert | Benoît Paire | 7–6(7–2), 3–6, 7–6(7–5) |
2021 | zrušeno kvůli pandemii koronaviru | ||
2022 | |||
2023 | Richard Gasquet | Cameron Norrie | 4–6, 6–4, 6–4 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1968 | Dick Crealy Barry Phillips-Moore | ||
1969 | Raymond Moore Roger Taylor | Mal Anderson Toomas Leius | 13–15, 6–3, 8–6, 8–6 |
1970 | Dick Crealy Ray Ruffels | ||
1971 | Bob Carmichael Ray Ruffels | Brian Fairlie Raymond Moore | 6–3, 6–7, 6–4, 4–6, 6–3 |
1972 | Bob Carmichael Ray Ruffels | ||
1973 | Brian Fairlie Allan Stone | ||
1974 | Syd Ball Bob Giltinan | Ray Ruffels Allan Stone | 6–1, 6–4 |
1975 | Bob Carmichael Ray Ruffels | Brian Fairlie Onny Parun | 7–6, RET. |
1976 | nedohráno | ||
1977 | Chris Lewis Russell Simpson | Peter Langsford Jonathan Smith | 7–6, 6–4 |
1978 | Chris Lewis Russell Simpson | Rod Frawley Karl Meiler | 6–1, 7–6 |
1979 | Bernard Mitton Kim Warwick | Andrew Jarrett Jonathan Smith | 6–3, 2–6, 6–3 |
1980 | Peter Feigl Rod Frawley | John Sadri Tim Wilkison | 6–2, 7–5 |
1981 | Ferdi Taygan Tim Wilkison | Tony Graham Bill Scanlon | 7–5, 6–1 |
1982 | Andrew Jarrett Jonathan Smith | Larry Stefanki Robert Van't Hof | 7–5, 7–6 |
1983 | Chris Lewis Russell Simpson | David Graham Laurie Warder | 7–6, 6–3 |
1984 | Brian Levine John Van Nostrand | Brad Drewett Chip Hooper | 7–5, 6–2 |
1985 | John Fitzgerald Chris Lewis | Broderick Dyke Wally Masur | 7–6, 6–2 |
1986 | Broderick Dyke Wally Masur | Karl Richter Rick Rudeen | 6–3, 6–4 |
1987 | Kelly Jones Brad Pearce | Carl Limberger Mark Woodforde | 7–6, 7–6 |
1988 | Marty Davis Tim Pawsat | Sammy Giammalva Jr. Jim Grabb | 6–3, 3–6, 6–4 |
1989 | Steve Guy Shuzo Matsuoka | John Letts Bruce Man-Son-Hing | 7–6, 7–6 |
1990 | Kelly Jones Robert Van't Hof | Gil'ad Bloom Paul Haarhuis | 7–6, 6–0 |
1991 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Grant Connell Glenn Michibata | 4–6, 6–3, 6–4 |
1992 | Wayne Ferreira Jim Grabb | Grant Connell Glenn Michibata | 6–4, 6–3 |
1993 | Grant Connell Patrick Galbraith | Alex Antonitsch Alexandr Volkov | 6–3, 7–6 |
1994 | Patrick McEnroe Jared Palmer | Grant Connell Patrick Galbraith | 6–2, 4–6, 6–4 |
1995 | Grant Connell Patrick Galbraith | Luis Lobo Javier Sánchez | 6–4, 6–3 |
1996 | Marcos Ondruska Jack Waite | Jonas Björkman Brett Steven | W/O |
1997 | Ellis Ferreira Patrick Galbraith | Rick Leach Jonathan Stark | 6–4, 4–6, 7–6 |
1998 | Patrick Galbraith Brett Steven | Tom Nijssen Jeff Tarango | 6–4, 6–2 |
1999 | Jeff Tarango Daniel Vacek | Jiří Novák David Rikl | 7–5, 7–5 |
2000 | Ellis Ferreira Rick Leach | Olivier Delaître Jeff Tarango | 7–5, 6–4 |
2001 | Marius Barnard Jim Thomas | David Adams Martín García | 7–6, 6–4 |
2002 | Jonas Björkman Todd Woodbridge | Martín García Cyril Suk | 7–6, 7–6 |
2003 | David Adams Robbie Koenig | Tomáš Cibulec Leoš Friedl | 7–6, 4–6, 6–3 |
2004 | Maheš Bhúpatí Fabrice Santoro | Jiří Novák Radek Štěpánek | 4–6, 7–5, 6–3 |
2005 | Yves Allegro Michael Kohlmann | Simon Aspelin Todd Perry | 6–4, 7–6 |
2006 | Andrei Pavel Rogier Wassen | Simon Aspelin Todd Perry | 6–3, 5–7, [10–4] |
2007 | Jeff Coetzee Rogier Wassen | Simon Aspelin Chris Haggard | 6–7, 6–3, [10–2] |
2008 | Luis Horna Juan Mónaco | Xavier Malisse Jürgen Melzer | 6–4, 3–6, [10–7] |
2009 | Martin Damm Robert Lindstedt | Scott Lipsky Leander Paes | 7–5, 6–4 |
2010 | Marcus Daniell Horia Tecău | Marcelo Melo Bruno Soares | 7–5, 6–4 |
2011 | Marcel Granollers Tommy Robredo | Johan Brunström Stephen Huss | 6–4, 7–6(8–6) |
2012 | Oliver Marach Alexander Peya | František Čermák Filip Polášek | 6–3, 6–2 |
2013 | Colin Fleming Bruno Soares | Johan Brunström Frederik Nielsen | 7–6(7–1), 7–6(7–2) |
2014 | Julian Knowle Marcelo Melo | Alexander Peya Bruno Soares | 4–6, 6–3, [10–5] |
2015 | Raven Klaasen Leander Paes | Dominic Inglot Florin Mergea | 7–6(7–1), 6–4 |
2016 | Mate Pavić Michael Venus | Eric Butorac Scott Lipsky | 7–5, 6–4 |
2017 | Marcin Matkowski Ajsám Kúreší | Jonatan Erlich Scott Lipsky | 1–6, 6–2, [10–3] |
2018 | Oliver Marach Mate Pavić | Max Mirnyj Philipp Oswald | 6–4, 5–7, [10–7] |
2019 | Ben McLachlan Jan-Lennard Struff | Raven Klaasen Michael Venus | 6–3, 6–4 |
2020 | Luke Bambridge Ben McLachlan | Marcus Daniell Philipp Oswald | 7–6(7–3), 6–3 |
2021 | zrušeno kvůli pandemii koronaviru | ||
2022 | |||
2023 | Nikola Mektić Mate Pavić (2) | Nathaniel Lammons Jackson Withrow | 6–4, 6–7(5–7), 10–6 |
Panoráma
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heineken Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ Joseph Romanos. Our tennis open [online]. New Zealand Listener, 8-1-2005. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP and WTA Auckland events merge [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2021 ASB Classic cancelled [online]. 06-10-2020. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Back On Top: Gasquet Wins Auckland Title With Late Charge. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-14 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu ATP Auckland Open na Wikimedia Commons
- ATP Auckland Open – oficiální stránky (anglicky)
- ATP Auckland Open na stránkách ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Finská vlajka
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Autor: ShakyIsles, Licence: CC BY-SA 4.0
Serena Williams and Caroline Wozniacki in Doubles match at Auckland
flag of Russia, used between 1991 and 1993. Aspect ratio modified for projects that require an aspect ratio of 3:2.
For current tennis event
Autor: Two345, Licence: CC BY 3.0
A Panorama of the ASB Tennis Centre during afternoon play at the Heineken Open