ATP Buenos Aires
ATP Buenos Aires | |
---|---|
IEB+ Argentina Open | |
Centrkurt Guillerma Vilase pro 5 027 diváků v Tenisovém klubu Buenos Aires | |
Založeno | 1921 |
Odehráno | Argentina Open 2024 |
Místo | Buenos Aires, Argentina |
Dějiště | Buenos Aires Lawn Tennis Club |
Souřadnice | 34°33′43″ j. š., 58°25′53″ z. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 728 185 USD |
Prize money | 642 615 USD |
Období | únor a březen |
Ředitel | Martín Jaite |
ATP Tour | |
1970–1989 | Grand Prix |
1993–1995 | ATP World Series |
2001–2008 | ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
argentinaopentennis Některá data mohou pocházet z datové položky. |
ATP Buenos Aires (španělsky: Abierto de Buenos Aires, oficiálně IEB+ Argentina Open) je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v argentinském hlavním městě Buenos Aires. Na okruhu ATP Tour se od sezóny 2009 řadí do kategorie ATP Tour 250. Založen byl roku 1921 pod názvem Argentine Championships.[1]
Charakteristika
ATP Buenos Aires probíhá v únorovém termínu na otevřených antukových dvorcích areálu Buenos Aires Lawn Tennis Club, ležícím v palermském barriu. Kapacita centrálního dvorce Guillerma Vilase činí 5 027 diváků.[2] Turnaj je součástí čtyřdílné antukové série Golden Swing, konané v Latinské Americe.[3]
Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm tenistů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Nejvíce singlových titulů získal argentinský tenista Guillermo Vilas, když mezi lety 1973 až 1982 turnaj vyhrál osmkrát. V letech 1970–1989 se událost řadila do okruhu Grand Prix a mezi roky 1970–1971 do její nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series.
V letech 2015–2023 byl turnaj pořádán pod záštitou magistrátu Buenos Aires bez hlavního sponzora. V ročníku 2024 se titulárním partnerem stala finanční skupina IEB Grupo[4][5] a sponzorství obnovila také skupina Allianz.[6]
Přehled vývoje názvu
Sezóny | název |
---|---|
1921–1967 | Argentine Championships |
1968 | South American International Championships |
1969–1981 | South American Open |
1982 | La Serenísima Copa Argentina |
1985 | Nabisco Grand Prix |
1986 | Copa Banco Galicia |
1987 | Argentine Open |
1988 | Copa Nabisco Royal |
1993–1995 | Topper South American Open |
2001–2002 | Copa AT&T |
2004–2005 | ATP Buenos Aires |
2006–2010 | Copa Telmex |
2011–2014 | Copa Claro |
2015–2023 | Argentina Open |
2024– | IEB+ Argentina Open |
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1956 | Enrique Morea (6) | Ulf Schmidt | 6–2, 6–1, 6–2 |
1957 | Luis Ayala (2) | Enrique Morea | 6–8, 6–4, 6–2, 6–2 |
1958 | Mario Llamas | Enrique Morea | 6–4, 9–7, 1–6, 2–6, ? |
1959 | Manuel Santana | Luis Ayala | 6–2, 7–5, 2–6, 9–7 |
1960 | Luis Ayala (3) | Manuel Santana | 6–3, 3–6, 6–3, 7–5, 8–6 |
1961 | Pierre Darmon | Enrique Morea | 6–1, 6–1, 6–1 |
1962 | Jan-Erik Lundqvist | Patricio Rodríguez | 2–6, 6–4, 7–5, 2–6, 6–3 |
1963 | Nicola Pietrangeli | Ronald Barnes | 6–2, 4–6, 6–4, 6–3 |
1964 | Chuck McKinley | Manuel Santana | 6–4, 1–6, 4–6, 6–3, 4–5skreč |
1965 | Nicola Pietrangeli (2) | Cliff Drysdale | 6–8, 6–4, 6–0, 1–6, 7–5 |
1966 | Cliff Richey | Thomaz Koch | 6–3, 6–2, 2–6, 6–0 |
1967 | Cliff Richey (2) | José Edison Mandarino | 7–5, 6–8, 6–3, 6–3 |
1968 | Roy Emerson | Rod Laver | 9–7, 6–4, 6–4 |
1969 | François Jauffret | Željko Franulović | 3–6, 6–2, 6–4, 6–3 |
1970 | Željko Franulović | Manuel Orantes | 6–4, 6–2, 6–0 |
1971 | Željko Franulović (2) | Ilie Năstase | 6–3, 7–6, 6–1 |
1972 | Karl Meiler | Guillermo Vilas | 6–7, 2–6, 6–4, 6–4, 6–4 |
1973 | Guillermo Vilas | Björn Borg | 3–6, 6–7, 6–4, 6–6skreč |
1974 | Guillermo Vilas (2) | Manuel Orantes | 6–3, 0–6, 7–5, 6–2 |
1975 | Guillermo Vilas (3) | Adriano Panatta | 6–1, 6–4, 6–4 |
1976 | Guillermo Vilas (4) | Jaime Fillol | 6–2, 6–2, 6–3 |
1977IV. | Guillermo Vilas (5) | Wojciech Fibak | 6–4, 6–3, 6–0 |
1977XI. | Guillermo Vilas (6) | Jaime Fillol | 6–2, 7–5, 3–6, 6–3 |
1978 | José Luis Clerc | Víctor Pecci | 6–4, 6–4 |
1979 | Guillermo Vilas (7) | José Luis Clerc | 6–1, 6–2, 6–1 |
1980 | José Luis Clerc (2) | Rolf Gehring | 6–7, 2–6, 7–5, 6–0, 6–3 |
1981 | Ivan Lendl | Guillermo Vilas | 6–2, 6–2 |
1982 | Guillermo Vilas (8) | Alejandro Ganzábal | 6–2, 6–4 |
1983 | turnaj se nekonal | ||
1984 | |||
1985 | Martín Jaite | Diego Pérez | 6–4, 6–2 |
1986 | Jay Berger | Franco Davín | 6–3, 6–3 |
1987 | Guillermo Pérez Roldán | Jay Berger | 3–2skreč |
1988 | Javier Sánchez | Guillermo Pérez Roldán | 6–2, 6–4 |
1983 | turnaj se nekonal | ||
1992 | |||
1993 | Carlos Costa | Alberto Berasategui | 3–6, 6–1, 6–4 |
1994 | Àlex Corretja | Javier Frana | 6–3, 5–7, 7–6(7–3) |
1995 | Carlos Moyà | Félix Mantilla | 6–0, 6–3 |
1996 | Buenos Aires Challenger | ||
2000 | |||
2001 | Gustavo Kuerten | José Acasuso | 6–1, 6–3 |
2002 | Nicolás Massú | Agustín Calleri | 2–6, 7–6(7–5), 6–2 |
2003 | Carlos Moyà (2) | Guillermo Coria | 6–3, 4–6, 6–4 |
2004 | Guillermo Coria | Carlos Moyà | 6–4, 6–1 |
2005 | Gastón Gaudio | Mariano Puerta | 6–4, 6–4 |
2006 | Carlos Moyà (3) | Filippo Volandri | 7–6(8–6), 6–4 |
2007 | Juan Mónaco | Alessio di Mauro | 6–1, 6–2 |
2008 | David Nalbandian | José Acasuso | 3–6, 7–6(7–5), 6–4 |
2009 | Tommy Robredo | Juan Mónaco | 7–5, 2–6, 7–6(7–5) |
2010 | Juan Carlos Ferrero | David Ferrer | 5–7, 6–4, 6–3 |
2011 | Nicolás Almagro | Juan Ignacio Chela | 6–3, 3–6, 6–4 |
2012 | David Ferrer | Nicolás Almagro | 4–6, 6–3, 6–2 |
2013 | David Ferrer (2) | Stanislas Wawrinka | 6–4, 3–6, 6–1 |
2014 | David Ferrer (3) | Fabio Fognini | 6–4, 6–3 |
2015 | Rafael Nadal | Juan Mónaco | 6–4, 6–1 |
2016 | Dominic Thiem | Nicolás Almagro | 7–6(7–2), 3–6, 7–6(7–4) |
2017 | Alexandr Dolgopolov | Kei Nišikori | 7–6(7–4), 6–4 |
2018 | Dominic Thiem (2) | Aljaž Bedene | 6–2, 6–4 |
2019 | Marco Cecchinato | Diego Schwartzman | 6–1, 6–2 |
2020 | Casper Ruud | Pedro Sousa | 6–1, 6–4 |
2021 | Diego Schwartzman | Francisco Cerúndolo | 6–1, 6–2 |
2022 | Casper Ruud (2) | Diego Schwartzman | 5–7, 6–2, 6–3 |
2023 | Carlos Alcaraz | Cameron Norie | 6–3, 7–5 |
2024 | Facundo Díaz Acosta | Nicolás Jarry | 6–3, 6–4 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1968 | Andrés Gimeno Fred Stolle | Rod Laver Roy Emerson | 6–3, 4–6, 7–5, 6–1 |
1969 | Patricio Cornejo Jaime Fillol | Roy Emerson Frew McMillan | bez boje |
1970 | Bob Carmichael Ray Ruffels | Željko Franulović Jan Kodeš | 7–5, 6–2, 5–7, 6–7, 6–3 |
1971 | Željko Franulović Ilie Năstase | Patricio Cornejo Jaime Fillol | 6–4, 6–4 |
1972 | turnaj se nekonal | ||
1973 | Ricardo Cano Guillermo Vilas | Patricio Cornejo Iván Molina | 7–6, 6–3 |
1974 | Manuel Orantes Guillermo Vilas (2) | Clark Graebner Thomaz Koch | 6–4, 6–3 |
1975 | Paolo Bertolucci Adriano Panatta | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | 7–6, 6–7, 6–4 |
1976 | Carlos Kirmayr Tito Vázquez | Ricardo Cano Belus Prajoux | 6–4, 7–5 |
1977 | Ion Țiriac Guillermo Vilas (3) | Ricardo Cano Antonio Muñoz | 6–4, 6–0 |
1978 | Chris Lewis Van Winitsky | José Luis Clerc Belus Prajoux | 6–4, 3–6, 6–0 |
1979 | Tomáš Šmíd Sherwood Stewart | Marcos Hocevar João Soares | 6–1, 7–5 |
1980 | Hans Gildemeister Andrés Gómez | Ángel Giménez Jairo Velasco | 6–4, 7–5 |
1981 | Marcos Hocevar João Soares | Álvaro Fillol Jaime Fillol | 7–6, 6–7, 6–4 |
1982 | Hans Kary Zoltán Kuharszky | Ángel Giménez Manuel Orantes | 7–5, 6–2 |
1983 | turnaj se nekonal | ||
1984 | |||
1985 | Martín Jaite Christian Miniussi | Eduardo Bengoechea Diego Pérez | 6–4, 6–3 |
1986 | Loïc Courteau Horst Skoff | Gustavo Luza Gustavo Tiberti | 3–6, 6–4, 6–3 |
1987 | Sergio Casal Tomás Carbonell | Jay Berger Horacio De La Peña | bez boje |
1988 | Carlos Costa Javier Sánchez | Eduardo Bengoechea José Luis Clerc | 6–3, 3–6, 6–3 |
1989 | turnaj se nekonal | ||
1992 | |||
1993 | Tomás Carbonell (2) Carlos Costa (2) | Sergio Casal Emilio Sánchez | 6–4, 6–4 |
1994 | Sergio Casal (2) Emilio Sánchez | Tomás Carbonell Francisco Roig | 6–3, 6–2 |
1995 | Vince Spadea Christo van Rensburg | Jiří Novák David Rikl | 6–3, 6–3 |
1996 | Buenos Aires Challenger | ||
2000 | |||
2001 | Lucas Arnold Ker Tomás Carbonell (3) | Mariano Hood Sebastián Prieto | 5–7, 7–5, 7–6(7–5) |
2002 | Gastón Etlis Martín Rodríguez | Simon Aspelin Andrew Kratzmann | 3–6, 6–3, [10–4] |
2003 | Mariano Hood Sebastián Prieto | Lucas Arnold David Nalbandian | 6–2, 6–2 |
2004 | Lucas Arnold Ker (2) Mariano Hood (2) | Federico Browne Diego Veronelli | 7–5, 6–7(2–7), 6–4 |
2005 | František Čermák Leoš Friedl | José Acasuso Sebastián Prieto | 6–2, 7–5 |
2006 | František Čermák (2) Leoš Friedl (2) | Vasilis Mazarakis Boris Pašanski | 6–1, 6–2 |
2007 | Sebastián Prieto (2) Martín García | Rubén Ramírez Hidalgo Albert Montañés | 6–4, 6–2 |
2008 | Agustín Calleri Luis Horna | Werner Eschauer Peter Luczak | 6–0, 6–7(6–8), [10–2] |
2009 | Marcel Granollers Alberto Martín | Nicolás Almagro Santiago Ventura | 6–3, 5–7, [10–8] |
2010 | Sebastián Prieto (3) Horacio Zeballos | Simon Greul Peter Luczak | 7–6(7–4), 6–3 |
2011 | Oliver Marach Leonardo Mayer | Franco Ferreiro André Sá | 7–6(8–6), 6–3 |
2012 | David Marrero Fernando Verdasco | Michal Mertiňák André Sá | 6–4, 6–4 |
2013 | Simone Bolelli Fabio Fognini | Nicholas Monroe Simon Stadler | 6–3, 6–2 |
2014 | Marcel Granollers (2) Marc López | Pablo Cuevas Horacio Zeballos | 7–5, 6–4 |
2015 | Jarkko Nieminen André Sá | Pablo Andújar Oliver Marach | 4–6, 6–4, [10–7] |
2016 | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | Iñigo Cervantes Paolo Lorenzi | 6–3, 6–0 |
2017 | Juan Sebastián Cabal (2) Robert Farah (2) | Santiago González David Marrero | 6–1, 6–4 |
2018 | Andrés Molteni Horacio Zeballos (2) | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–3, 5–7, [10–3] |
2019 | Máximo González Horacio Zeballos (3) | Diego Schwartzman Dominic Thiem | 6–1, 6–1 |
2020 | Marcel Granollers (3) Horacio Zeballos (4) | Guillermo Durán Juan Ignacio Londero | 6–4, 5–7, [18–16] |
2021 | Tomislav Brkić Nikola Ćaćić | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 6–3, 7–5 |
2022 | Santiago González Andrés Molteni (2) | Horacio Zeballos Fabio Fognini | 6–1, 6–1 |
2023 | Simone Bolelli Fabio Fognini | Nicolás Barrientos Ariel Behar | 6–2, 6–4 |
2024 | Simone Bolelli Andrea Vavassori | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–2, 7–6(8–6) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP Buenos Aires na anglické Wikipedii.
- ↑ ARGENTINE CH. Tournament Roll of Honour [online]. The Tennis Base [cit. 2017-12-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nombramiento “Court Central Guillermo Vilas” [online]. Buenos Aires Lawn Tennis Club [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ What has the ATP's "Golden Swing" taught us this year? [online]. Tennis, 2019-03-01 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Argentina Open ATP tiene nuevo naming sponsor: IEB+ Argentina Open ATP 2024. argentinaopentennis.com [online]. IEB+ Argentina Open, 2023-08-02 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ El Argentina Open tiene nuevo naming. www.grupoieb.com.ar [online]. GrupoIEB, 2023-08-02 [cit. 2024-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-09-24. (španělsky)
- ↑ LEVY, Bruno. Allianz, sponsor del IEB+ Argentina Open ATP 250. Todo Riesgo [online]. 2023-12-13 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu ATP Buenos Aires na Wikimedia Commons
- ATP Buenos Aires na stránkách ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
The flag of Brazil from 1968 to 1992 with 23 stars.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Finská vlajka
Autor: Emiliano Raimondi, Licence: FAL
Vista del estadio central del Buenos Aires Lawn Tennis Club.
Autor: Sancarre, Licence: CC BY-SA 3.0
durante jjoo de la juventud 2018
The flag of Brazil from 1968 to 1992 with 23 stars.