ATP Challenger Tour
_(cropped).jpg)
ATP Challenger Tour, do roku 2008 existující pod názvem ATP Challenger Series, je mužský profesionální okruh mezinárodních tenisových turnajů. Nejvyšší kategorii mužského tenisu tvoří okruh ATP Tour. Události Challenger Tour jsou druhou nejvyšší úrovní a nejnižší třetí se pak skládá z turnajů Futures pořádaných mužským okruhem ITF (ITF Men's World Tennis Tour).
ATP Challenger Tour je organizován Asociací profesionálních tenistů. Tím se odlišuje od ženského tenisu, v němž se pod nejvyšší úrovní WTA Tour nachází ženský okruh ITF (ITF Women's World Tennis Tour) pořádaný Mezinárodní tenisovou federací.
Hráči získávají za výsledky na ATP Challenger Tour body do žebříčku ATP, čímž mají v případě dobrých výkonů přístup do kvalifikací turnajů série ATP Tour a mohou se etablovat v nejvyšší profesionální úrovni.
Historie
První série celkem osmnácti challengerů se odehrála v roce 1978 a byla na úrovni dnešního okruhu ATP Tour. Debutové dva turnaje se hrály od 8. ledna, první v Aucklandu a druhý v Hobartu. Následující přišly na území Spojených států, první v týdnu od 18. června a další pak od 18. srpna. Jejich dějištěm se staly Shreveport, Birmingham, Asheville, Raleigh, Hilton Head, Virginia Beach, Wall, Cape Cod a Lancaster.
Po jednoměsíční přestávce následovaly dva turnaje od 24. a 25. září v Tinton Falls a v hlavním nebraském městě Lincolnu. Poté se konala událost v utažském Salt Lake City následována souběžně konanými turnaji v Tel Avivu a San Ramonu. Pokračovaním byl turnaj v Pasadeně a k zakončení okruhu došlo v japonském Kjótu. Pro srovnání v sezóně 2008 obsahovala listina 178 challengerů hraných ve více než čtyřiceti státech světa.
ATP Challenger Tour 2011 obsahovala 15 turnajů nejvyšší kategorie tzv. Tretorn SERIE+ a dalších přibližně 150 turnajů s rozpočtem od 35 tisíc do 150 tisíc dolarů. V roce 2019 se série skládala ze 158 turnajů, z toho dvacet událostí proběhlo v kategorii Challenger 125, sedm v Challenger 110, jedenáct v Challenger 100, dvacet jedna v Challenger 90 a devadesát devět v Challenger 80. Od sezóny 2020 byla zavedena nejnižší kategorie Challenger 50 pro třicet dva hráčů.
V roce 2022 se uskutečnilo 184 turnajů ve 38 státech, nejvyšší počet událostí v předchozí historii okruhu. 52 tenistů vybojovalo první titul a 22 singlových šampionů prošlo kvalifikací. Argentinec Guido Andreozzi se stal nejníže postaveným vítězem od roku 2000, když chilský Challenger Temuco 2022 ovládl z pozice 901. hráče žebříčku ATP.[1] V březnu 2023 byla zavedena prémiová kategorie Challenger 175 – se 175 body pro vítěze dvouhry a čtyřhry –, zahrnující tři turnaje dotované 220 tisíci dolary a hrané ve druhých týdnech Mastersů v Indian Wells, Římě a Madridu. Prvním z nich se se stal phoenixský Arizona Tennis Classic v březnu 2023. Celkový nárůst hráčských odměn okruhu se zvýšil z 13,2 milionu dolarů v roce 2022 na 21,1 milionu dolarů v sezóně 2023, což znamenalo meziroční nárůst o 60 %.[2][3] V roce 2023 se challenger La Manche v Cherbourgu stal prvním halovým turnajem tohoto okruhu, který uspořádal 30. ročník. V dané sezóně se také konal jubilejní 30. ročník UniCredit Czech Open v Prostějove a 20. ročník Prosperita Open v Ostravě.[4]
Finanční odměny a distribuce bodů
Rozpočet challengerů se v sezóně 2024 pohybuje v rozmezí 40 000 až 220 000 dolarů. Některé z nich zajišťují bezplatné stravování a ubytování (Hospitality), od čehož se také odvíjí vyšší částka přidělovaných bodů konkrétní událostí.
Hráči se získané body kumulují za období posledních 52 týdnů. Zisk 400 bodů v tomto období by znamenal umístění okolo 100. místa na žebříčku ATP, připsání si 200 bodů pak umístění okolo 200. příčky, 100 bodů pohyb okolo 350. pozice a 50 bodů přítomnost v okolí 500. místa. Body získané na challengerech, tak umožňují tenistovi s růstem výkonnosti rychlejší vzestup klasifikací ATP.
Rozdělení bodů 2024
| ATP Challenger Tour 2024[5] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kategorie | Dvouhra | Čtyřhra | |||||||||||||
| vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | VQ | Q2 | Q1 | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | ||
| Challenger 175 | 175 | 90 | 50 | 25 | 13 | 0 | 6 | 3 | 0 | 175 | 100 | 60 | 32 | 0 | |
| Challenger 125 | 125 | 64 | 35 | 16 | 8 | 0 | 5 | 3 | 0 | 125 | 75 | 45 | 25 | 0 | |
| Challenger 100 | 100 | 50 | 25 | 14 | 7 | 0 | 4 | 2 | 0 | 100 | 60 | 36 | 20 | 0 | |
| Challenger 75 | 75 | 44 | 22 | 12 | 6 | 0 | 4 | 2 | 0 | 75 | 50 | 30 | 16 | 0 | |
| Challenger 50 | 50 | 25 | 14 | 8 | 4 | 0 | 3 | 1 | 0 | 50 | 30 | 17 | 9 | 0 | |
| VQ – vítěz kvalifikace | |||||||||||||||
Kvalita hráčů
Challengerů se obvykle účastní tenisté, kteří byli úspěšní v nejnižší třetí turnajové úrovni Futures, která je součástí ATP Tour. Díky nižšímu bodovému hodnocení hraje challengery největší skupina hráčů pohybujících se mezi 100. až 500. místem žebříčku.
Výjimku tvoří druhý týden grandslamů, kdy většina hráčů z první stovky na této události vypadne. Ti se poté snaží získat divokou kartu k účasti na challengerech konaných v tomto období.
Tretorn Serie+
Firma Tretorn poskytovala ATP Challenger Tour od února 2007 oficiální tenisové míče a v rámci tohoto okruhu vznikla elitní série turnajů s rozpočtem od 100 000+ dolarů nazvaná Tretorn Serie+. Společnost obnovila v roce 2010 sponzorství Asociace profesionálních tenistů (ATP), které pokračovalo do konce sezóny 2011.
Rekordy
Nejvyšší počet 7 titulů z jediného turnaje získal Korejec I Hjung-tchäk v Soulu, následován 6 trofejemi Marcose Daniela v Bogotě. Maximální počet 6 trofejí z jediné sezóny si odvezli Tunisan Júnis Al Ajnáví (1998), Juan Ignacio Chela (2001) a Facundo Bagnis (2016).[6] Nejdelší finále trvalo 3:56 hodiny. Francouz Luca Van Assche v něm odvrátil dva mečboly a porazil krajana Uga Humberta na turnaji v Pau 2023.[4]
Nejdelší šňůru 25zápasové neporazitelnosti v jedné sezóně zaznamenal Nizozemec Tallon Griekspoor v roce 2021, čímž o jedno utkání překonal Argentince Juana Ignacia Chelu ze sezóny 2001.[7] Nejlepší poměr finále 16–2 drží Slovinec Aljaž Bedene. Nejdelší období mezi dvěma tituly dosáhl Brit Andy Murray, když poprvé zvítězil v americkém Aptosu 2005 a po 18 letech přidal pátý titul v Nottinghamu 2023.[4] Nejvýše postaveným tenistou na žebříčku, jenž zasáhl do turnaje byla světová osmička Rainer Schüttler v Braunschweigu 2003.[6]
Po sobě jdoucí tituly z challengeru a okruhu ATP Tour vybojovali Belgičan David Goffin (2014: Tampere / Kitzbühel), Američan Ryan Harrison (2017: Dallas / Memphis), Španěl Pablo Andújar (2018: Alicante / Marrákeš) a Jo-Wilfried Tsonga (2019: Cassis / Méty).[6]
Challenger i Masters v jedné sezóně dokázali vyhrát pouze Rakušan Thomas Muster (1992: Benátky / Monte-Carlo), Švéd Mikael Pernfors (1993: Birmingham, Bochum, Fürth, Bermuda / Montréal), Chorvat Borna Ćorić (2022: Parma / Cincinnati) a Dán Holger Rune (2022: Sanremo / Paříž).[1][8]
Nejvíce titulů
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nejstarší vítězové
Nejstarším vítězem turnaje se stal Chorvat Ivo Karlović, když na challengeru Calgary National Bank 2018 triumfoval ve věku 39 let, 7 měsíců a 23 dní.[9][6] Karlović také postoupil jako nejstarší hráč do finále, které odehrál v Houstonu 2019 ve 40 letech a 8 měsících.[6] Druhým 40letým finalistou se na listopadovém Tenerife Challenger 2021 stal Feliciano López.[7]
| Tenista[6] | věk | titul |
|---|---|---|
 Ivo Karlović | 39 let a 7 měsíců | Calgary 2018 |
 Fernando Verdasco | 38 let a 3 měsíce | Monterrey 2022 |
 Dick Norman | 38 let a 1 měsíc | Ciudad de México 2009 |
 Stéphane Robert | 37 let a 8 měsíců | Burnie 2018 |
 Bob Carmichael | 37 let a 6 měsíců | Hobart 1978 |
| Stéphane Robert | 37 let a 5 měsíců | Kóbe 2017 |
Nejmladší vítězové
Nejmladším šampionem dvouhry se stal Američan Michael Chang v 15 letech a 7 měsících na turnaji v Las Vegas 1987; zároveň tím ustanovil rekord nejmladšího vítěze v rámci debutového startu na challengerech i nejmladšího finalisty vůbec. Jako nejmladší vyhrál zápas v hlavní soutěži Kanaďan Félix Auger-Aliassime v Granby 2015, když mu bylo 14 let a 11 měsíců. V zápase dvouhry tak dokázal zvítězit jako první hráč narozený v roce 2000 či později.[6] Nejmladším českým vítězem se v 17 letech a 8 měsících stal Jakub Menšík na Sparta Prague Open 2023.[4][10]
| Tenista | věk | titul |
|---|---|---|
 Michael Chang | 15 let a 7 měsíců | Las Vegas 1987 |
| Richard Gasquet | 16 let | Montauban 2002 |
| Bernard Tomic | 16 let a 4 měsíce | Melbourne 2009 |
 Kent Carlsson | 16 let a 7 měsíců | New Ulm 1984 |
 Marcos Ondruska | 16 let a 7 měsíců | Durban 1989 |
| Richard Gasquet | 16 let a 8 měsíců | Sarajevo 2003 |
| Rafael Nadal | 16 let a 9 měsíců | Barletta 2003 |
| Richard Gasquet | 16 let a 10 měsíců | Neapol 2003 |
 Félix Auger-Aliassime | 16 let a 10 měsíců | Lyon 2017 |
Nejníže postavení vítězové turnaje (od 2000)
| Poř. | tenista[6] | ATP | titul |
|---|---|---|---|
| 1. |  Kei Nišikori | neklasifikován | Palmas del Mar 2023[4] |
| 2. |  Guido Andreozzi | 901. | Temuco 2022[1] |
| 3. |  Dominic Stricker | 874. | Lugano 2021[7] |
| 4. |  Petr Luxa | 848. | Istanbul 2002 |
| 5. | Max Purcell | 762. | Kimčchon 2016 |
Žebříček ATP
Výběr turnajů
Challenger 175
- Arizona Tennis Classic
- Open Aix Provence
- Sardegna Open
- BNP Paribas Primrose Bordeaux
- Piemonte Open
Challenger 125
- I. ČLTK Prague Open (2020)
- Aberto de São Paulo (2001–2014)
- Abierto GNP Seguros
- AON Open Challenger
- Bengaluru Open
- Busan Open Challenger
- Città di Caltanissetta
- Ethias Trophy (2005–2016)
- Intersport Heilbronn Open (−2015)
- Irving Tennis Classic
- IsarOpen
- Kaohsiung OEC Open
- Kunming Open
- Nottingham Open
- Open d'Orléans
- Open du Pays d'Aix
- Oracle Challenger Series – Chicago
- Oracle Challenger Series – Houston
- Oracle Challenger Series – Indian Wells
- Oracle Challenger Series – Newport Beach
- Pekao Szczecin Open
- Santaizi Challenger
- Sparkassen Open
Challenger 110
- Abierto de Puebla (2016)
- Brest Challenger
- Fuzion 100 Ilkley Trophy
- Lisheng Sports Cup Jinan International Open
- Hua Hin Open Challenger (2015–2017)
- Israel Open (2015–2016)
- Kunming Challenger (2013)
- Santo Domingo Open presented by Milex
- Slovak Open
- Surbiton Trophy
- Yinzhou International Men's Tennis Challenger
Challenger 100
- CDMX Open
- China International Challenger Qingdao (2016–2017)
- Geneva Open (1992–2014)
- Hoff Open (2015–2016)
- Honggutan China International Challenger Nanchang (2014–2016)
- International Challenger Chengdu
- Internationaux de Tennis de Vendée
- Internazionali di Monza e Brianza (2005–2012)
- UniCredit Czech Open
- Sacramento Challenger (2005–2015)
- Open Castilla y León
- Open de Guadeloupe
- President's Cup
- RBC Tennis Championships of Dallas
- San Marino GO&FUN Open (2001–2014)
- Seoul Open Challenger
- Soweto Open (2009–2013)
- Srpska Open
- Wrocław Open (2015–2017)
ATP Challenger Tour obsahuje další turnaje v kategoriích Challenger 90, Challenger 80 a Challenger 50.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP Challenger Tour na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c THOMPSON, Grant. By The Numbers: 2022 ATP Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-17 [cit. 2023-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-20. (anglicky)
- ↑ Challenger Tour Enhancements 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-26 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Announces Record-Breaking Challenger Tour Enhancements. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-09-16 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e By The Numbers: 2023 ATP Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-12-11 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Releases Pepperstone ATP Rankings Breakdown Updates. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-12-26 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j ATP Challenger Tour by the numbers [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c MEISELES, Josh. By The Numbers: 2021 ATP Challenger Tour | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2021-12-27 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Borna Coric Captures Maiden Masters 1000 Crown In Cincinnati. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-21 [cit. 2023-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-29. (anglicky)
- ↑ MEISELES, Josh. Karlovic Becomes Oldest Challenger Champion [online]. ATP World Tour [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THOMPSON, Grant. Jakub Mensik, 17, Claims Prague Challenger In Just 6th Outing. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-26.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ATP Challenger Tour na Wikimedia Commons - ATP Challenger Tour – oficiální stránka (anglicky)
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Autor: Chris Czermak, Licence: CC BY 2.0
Photo of the ATP Challenger Tour sign attached to the net during a grass court tournament. As this image has been tagged under the Attribution Creative Commons licence, feel free to use it but please credit me with ownership of the image by linking to my personal tennis blog at <a href="https://tenniscreative.com/" rel="noreferrer nofollow">tenniscreative.com/</a>
(c) Vladsinger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Shot of a tennis racket and two tennis balls on a court. Taken by myself of my racket. Intended for use in WikiProject Tennis Template. vlad§inger tlk 04:59, 18 June 2007 (UTC)