ATP World Tour Finals 2011 – mužská dvouhra
ATP World Tour Finals 2011 | ||||
---|---|---|---|---|
Vítěz: | Roger Federer | |||
Finalista: | Jo-Wilfried Tsonga | |||
Výsledek: | 6–3, 6–7(6–8), 6–3 | |||
Soutěže | ||||
mužská dvouhra • mužská čtyřhra | ||||
|
Obhájcem titulu byl Švýcar a čtvrtý nasazený Roger Federer, který turnaj vyhrál. Šestým vítězstvím vytvořil rekord v počtu výher, když se odpoutal od pěti titulů Lendla a Samprase. Ve svém 100. finále na okruhu ATP porazil Francouze Tsongu ve třech setech a připsal si celkově 70. titul kariéry.[1]
Současně se také dotáhl na Lendlův rekord v absolutním počtu 39 vítězných utkáních na turnaji a titulem ve třiceti letech se stal nejstarším vítězem od vzniku turnaje v roce 1970.[1]
Federer tak prodloužil sérii sedmnácti výher v řadě a v následné pondělní klasifikaci žebříčku ATP 28. listopadu se vrátil na 3. místo.[1]
„ | Musím ti, Rogere, pogratulovat ke skvělému výkonu, jsi nejlepší z nejlepších… | “ |
— Jo-Wilfried Tsonga po finálovém zápase[1] |
Nasazení hráčů
- Novak Djoković (základní skupina, 200 bodů, 240 000 USD)
- Rafael Nadal (základní skupina, 200 bodů, 240 000 USD)
- Andy Murray (základní skupina, odstoupil pro poranění třísla, 0 bodů, 120 000 USD)[2]
- Roger Federer (vítěz, 1 100 bodů, 1 250 000 USD)
- David Ferrer (semifinále, 400 bodů, 360 000 USD)
- Jo-Wilfried Tsonga (finále, 800 bodů, 740 000 USD)
- Tomáš Berdych (semifinále, 400 bodů, 360 000 USD)
- Mardy Fish (základní skupina, 0 bodů, 120 000 USD)
Náhradníci
- Janko Tipsarević (nahradil A. Murrayho, 200 bodů, 240 000 USD)[2]
- Nicolás Almagro (nenastoupil, 0 bodů, 70 000 USD)
Soutěž
Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
Semifinále | Finále | |||||||||||
7 | Tomáš Berdych | 3 | 5 | |||||||||
6 | Jo-Wilfried Tsonga | 6 | 7 | |||||||||
6 | Jo-Wilfried Tsonga | 3 | 78 | 3 | ||||||||
4 | Roger Federer | 6 | 66 | 6 | ||||||||
4 | Roger Federer | 7 | 6 | |||||||||
5 | David Ferrer | 5 | 3 |
Skupina A
Djoković | Murray Tipsarević | Ferrer | Berdych | Zápasy V/P | Sety V/P | Hry V/P | Pořadí | ||
1. | Novak Djoković | 6–3, 3–6, 3–6 (vs/ Tipsarević) | 3–6, 1–6 | 3–6, 6–3, 7–6(7–3) | 1–2. | 3–5 (37,5%) | 32–42 (43,2%) | 3. | |
3. 9. | Andy Murray Janko Tipsarević | 3–6, 6–3, 6–3 (vs/ Tipsarević) | 4–6, 5–7 (vs/ Murray) | 6–2, 3–6, 6–7(6–8) (vs/ Tipsarević) | 0–1 1–1 | 0–2 (0,0%) 3–3 (50,0%) | 9–13 (40,9%) 30–27 (52,6%) | X 4. | |
5. | David Ferrer | 6–3, 6–1 | 6–4, 7–5 (vs/ Murray) | 6–3, 5–7, 1–6 | 2–1 | 5–2 (71,4%) | 37–29 (54,4%) | 2. | |
7. | Tomáš Berdych | 6–3, 3–6, 6–7(3–7) | 2–6, 6–3, 7–6(8–6) (vs/ Tipsarević) | 3–6, 7–5, 6–1 | 2–1 | 5–4 (55,6%) | 46–43 (51,7%) | 1. |
Pořadí bylo určeno na základě následujících kritérií: 1) počet vyhraných utkání; 2) počet odehraných utkání; 3) vzájemný poměr utkání u dvou hráčů se stejným počtem výher; 4) procento vyhraných setů, procento vyhraných her u třech hráčů se stejným počtem výher; 5) rozhodnutí řídící komise.
Skupina B
Nadal | Federer | Tsonga | Fish | Zápasy V/P | Sety V/P | Hry V/P | Pořadí | ||
2. | Rafael Nadal | 3–6, 0–6 | 6–7(2–7), 6–4, 3–6 | 6–2, 3–6, 7–6(7–3) | 1–2 | 3–5 (37,5%) | 34–43 (44,2%) | 3. | |
4. | Roger Federer | 6–3, 6–0 | 6–2, 2–6, 6–4 | 6–1, 3–6, 6–3 | 3–0 | 6–2 (75,0%) | 41–25 (62,1%) | 1. | |
6. | Jo-Wilfried Tsonga | 7–6(7–2), 4–6, 6–3 | 2–6, 6–2, 4–6 | 7–6(7–4), 6–1 | 2–1 | 5–3 (62,5%) | 42–36 (53,8%) | 2. | |
8. | Mardy Fish | 2–6, 6–3, 6–7(3–7) | 1–6, 6–3, 3–6 | 6–7(4–7), 1–6 | 0–3 | 2–6 (25,0%) | 31–44 (41,3%) | 4. |
Pořadí bylo určeno na základě následujících kritérií: 1) počet vyhraných utkání; 2) počet odehraných utkání; 3) vzájemný poměr utkání u dvou hráčů se stejným počtem výher; 4) procento vyhraných setů, procento vyhraných her u třech hráčů se stejným počtem výher; 5) rozhodnutí řídící komise.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2011 ATP World Tour Finals – Singles na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Federer vybojoval rekordní šestý triumf na Turnaji mistrů, Sport.cz, 27.11.2011
- ↑ a b Andy Murray withdraws from ATP World Tour Finals with groin injury [online]. Telegraph Media Group Limited, 2011-11-22 [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- (anglicky) Rozpis dvouhry mužů
- (anglicky) Výsledky dvouhry mužů
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“