Abú Nuwás
| Abú Nuwás | |
|---|---|
 Fiktivní portrét Abú Nuwáse od Chalíla Džibrána | |
| Narození | 756 Ahváz |
| Úmrtí | 814 Bagdád |
| Povolání | básník a spisovatel |
| Žánr | poezie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Abú Nuwás al-Hasan ben Hani al-Hakami (746–762 Ahvaz, Írán – 813–815 Bagdád)[1] byl jedním z nejvýznamnějších arabských a perských básníků své doby. Ve svých verších otevřeně vyznával homosexuální city, opěvoval lesbickou lásku a erotiku v nejširším smyslu slova.[2][2]
Jeho matka byla tkadlena a otec, kterého nikdy nepoznal, voják. Jeho prvním učitelem byl Waliba ibn al-Hubáb, zemřelý v roce 786. Abú Nuwás studoval v Basře, kde byli jeho učiteli Abú Ubaida a Abu Zaid, a v Kúfě, pod vedením Chaláfa al-Ahmara. Vystudoval islámskou teologii a gramatiku. Údajně také pobýval nějaký čas na poušti, aby se naučil čistému jazyku. Literární kariéru zahájil v Bagdádu psaním milostné lyriky a satir. Působil jako dvorní básník u chalífy Hárúna ar-Rašída. Jako legendární, silně zkarikovaná, postava vystupuje v Příbězích tisíce a jedné noci.[3]
Abú Nuwás psal formálně mistrovskou poezii, a někdy bývá označován za největšího arabského básníka vůbec. Světovou slávu mu nicméně získaly jeho v pozdější fázi života psané verše o homosexuální lásce (mudhakkarat), vínu (chamrijjat) a jiných, z islámského pohledu, nemravnostech.
Pro mladé chlapce dívky jsem v dáli zanechalA pro staré víno pustil vodu z hlavy
Vzdálen přímé stezce, volím bez pýchy
Klikaté cesty hříchu, neb tento oř
Bez výčitek otěže střásl
Odnášeje pryč své udidlo i uzdu
Abú Nuwás: Chlapec je cennější než dívka.[4]
Kromě literární hodnoty v nejširším smyslu slova, poskytuje dílo Abú Nuwáse cenné svědectví o kulturním klimatu Bagdádu doby Abbásovců.
Reference
- ↑ Encyklopaedia Britannica Online: Abu Nuwas[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Esat Ayyıldız. "Ebû Nuvâs’ın Şarap (Hamriyyât) Şiirleri". Bozok Üniversitesi İlahiyat Fakültesi Dergisi 18 / 18 (2020): 147-173.
- ↑ Classic Encyclopedia. www.1911encyclopedia.org [online]. [cit. 2008-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-26.
- ↑ Gay Arab Poetry. www.androphile.org [online]. [cit. 26-08-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-12-2005.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abú Nuwás na Wikimedia Commons - Andrej Koymasky: Abu Nuwás
- Gay Arab Poetry
Média použitá na této stránce
Abu Nuwas, Drawing by Kahlil Gibran al-Funun 2, no. 1 (June 1916)
Abu Nuwas was born in al-Ahwaz between 130 and 145 A.D. His father belonged to the army of Marwan II, the last Umayyad, while his mother was of Persian descent. His education as a youth took place in Basra and Kufa. He is said to have studied for a time among the Bedouins in order to improve his linguistic skill.1
The appearance of Abu Nuwas’ poetry in al-Funun was very appropriate in that he has been regarded by later day critics as the representative of a modern school of poets during his day. His remaining poetry, which contain many panegyrics to the Barmakids of Baghdad and al-Amin the son of Harun al-Rashid, imbued a freshness into the genre of classical Arabic poetry that made it appealing and alive; a fact which is still evident to this day. Though he composed many of his poems in the classical style, he was not limited to it.
He injected into his poetry, which were often of very un-Islamic topics, such as wine and self-indulgence, a remarkable number of new terms, many of which were either Persian or vernacular expressions of the locale in which he resided.
Abu Nuwas’ use of new words and vernacular expressions was very appealing to the literati gathering together through the auspices of al-Funun in New York City. He presented an example of an Arab poet who on the whole used language correctly though there may have been some errors grammatically in his poetry.2
The appearance of Abu Nuwas within al-Funun was in large part a legitimization, if one was truly needed, by those contributing to al-Funun for their right to experiment with the Arabic language. He represented one of the great poets from the golden age of Arabic literature who wrote creative and appealing poetry, but who did it in a fresh, appealing manner and in his own way.