Abbásovci
| Abbásovský chalífát اَلْخِلَافَةُ ٱلْعَبَّاسِيَّةُ الخلافة العباسية
| |||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||
rozloha: | 11 100 000 km² | ||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||
klasická arabština, lokální jazyky | |||||||||||||||
sunnitský islám (státní), ostatní | |||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||
měna: | |||||||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Abbásovci je jedna ze dvou největších sunnitských dynastií muslimského impéria, vládnoucí arabskému chalífátu v letech 750 až 1258. Funkci duchovní hlavy islámu pak vykonávala ještě v letech 1261 až 1517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Svůj původ odvozovala tato dynastie od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.
Chalífové
Jako chalífové neboli následníci Mohameda ve vládě nad muslimským světem rozvinuli Abbásovci myšlenku, že úřad chalífy může zastávat jen příslušník prorokova rodu. Chalífa al-Mansúr zřídil nové hlavní město země v Bagdádu, který se pod vládou Harúna ar-Rašída stal centrem kultury a prosperity. Abbásovci využili služeb extremistické skupiny Hašimija k vyhrocení kmenových, sektářských a etnických sporů a svrhli dynastii Umajjovců, jež během své vlády připojila k muslimské říši severovýchodní Afriku, Španělsko, západní Indii a části střední Asie. Od roku 850 byla ústřední moc Abbásovců oslabována konflikty s místními dynastiemi.
V roce 1055 turecké kmeny Seldžuků dobyly Bagdád a ovládly tak celý chalífát. Abbásovci si přesto podrželi úřad chalífy jako duchovní hlavy islámu a oficiální hlavy říše. Světskou moc Abbásovců obnovil až chalífa an-Násir v době, kdy se seldžucká říše postupně rozpadala. Bylo to však na poměrně krátký čas, protože 10. února 1258 dobyla Bagdád mongolská vojska a chalífát jako státní útvar definitivně zanikl. Přeživší členové dynastie unikli do Egypta, kde pak vykonávali funkci duchovní hlavy islámu pod vládou mamlúckých sultánů až do roku 1517, kdy osmanský sultán Selim I. dobyl Egypt a vystřídal ve funkci abbásovce al-Mutavakila III.
Abbásovci v Bagdádu (750–1258)
- Abú-l-Abbás Abdulláh as-Saffáh (750–754)
- al-Mansúr (754–775)
- al-Mahdí (775–785)
- al-Hádí (785–786)
- Hárún ar-Rašíd (786–809)
- al-Amín (809–813)
- Al-Ma’mún (813–833)
- Al-Mu’tasim (833–842)
- al-Váthik (842–847)
- al-Mutavakkil (847–861)
- al-Muntasir (861–862)
- al-Musta'ín (862–866)
- al-Mu'tazz (866–869)
- al-Muhtadí (869–870)
- al-Mu'tamid (870–892)
- al-Mu'tadid (892–902)
- al-Muktafí (902–908)
- al-Muktadir (908–932)
- al-Káhir (932–934)
- ar-Rádí (934–940)
- al-Muttakí (940–944)
- al-Mustakfí (944–946)
- al-Mutí' (946–974)
- at-Tá'i' (974–991)
- al-Kádir (991–1031)
- al-Ká'im (1031–1075)
- al-Muktadí (1075–1094)
- al-Mustazhir (1094–1118)
- al-Mustaršid (1118–1135)
- ar-Rášid (1135–1136)
- al-Muktafí (1136–1160)
- al-Mustandžid (1160–1170)
- al-Mustadí' (1170–1180)
- an-Násir (1180–1225)
- az-Záhir (1225–1226)
- al-Mustansir (1226–1242)
- al-Musta'sim (1242–1258)
Egyptští Abbásovci (1261–1517)
- Ahmad al-Mustansir billáh (1261)
- Al-Hákim I. (1261–1302)
- Al-Mustakfi I z Káhiry (1302–1340)
- Al-Wathiq I. (1340–1341)
- Al-Hákim II. (1341–1352)
- Al-Mu'tadid I. (1352–1362)
- Al-Mutavakil I. (1362–1383)
- Al-Wathiq II. (1383–1386
- Al-Mu'tasim (1386–1389)
- Al-Mutawakkil I. (1389–1406)
- Al-Musta'in (1406–1414)
- Al-Mu'tadid II. (1414–1441)
- Al-Mustakfi II. (1441–1451)
- Al-Qa'im (1451–1455)
- Al-Mustanjid (1455–1479 )
- Al-Mutavakil II. (1479–1497 )
- Al-Mustamsik (1497–1508)
- Al-Mutavakil III. (1508–1517)
Odkazy
Literatura
- TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984, 2006.
- KENNEDY, Hugh,The Court of the Caliphs, London, Phoenix 2005.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abbásovci na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Abbásovci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Média použitá na této stránce
No official flag.
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Mameluke Flag over Cairo according to the Catalan Atlas c. 1375 created by James Dahl. The golden banner is supposedly identical to the Ayyubid banner.
|
WARNING: This image is somewhat speculative. It is drawn after the Catalan Atlas, a primary source of the late 14th century. This means that the flag is indeed attested in a (Western) source dated to the Mamluk period, but it does not follow that this flag was indeed in use, let alone that it is "the" Mamluk flag. |
Flag of Great Seljuk Empire (1037–1157)
Flag which can be used to represent the Abbasid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, but black was the dynastic color of the Abbasids (just as green was the dynastic color of the Fatimids, etc.), and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history.
Autor: Cattette, Licence: CC BY 4.0
A map of the Abbasid Caliphate around 850 AD featuring provinces and settlements.
Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.
"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.