Abbásovci

Abbásovský chalífát اَلْخِلَافَةُ ٱلْعَبَّاسِيَّةُ الخلافة العباسية ←  750–1258 1261–1517 (pod nadvládou mamlúků)  →  →  →  →  → vlajka
Geografie Rozloha Abbásovského chalífátu v době největšího rozmachu roku 850
Hlavní město	Kúfa (750–752) Anbar (752–762) al-Rumijjah (762) Bagdád (762–796, 809–836, 892–1258) ar-Rakka (796–809) Merv (811–815) Samarra (836–892) Káhira (1261–1517)
Rozloha	11 100 000 km²
Obyvatelstvo
Jazyky	klasická arabština, lokální jazyky
Náboženství	sunnitský islám (státní), ostatní
Státní útvar
Státní zřízení	teokratická dědičná monarchie (chalífát)
Měna	dinár, dirham, fals
Závislá území	{{{Podřízené celky}}}
Státní útvary a území
Předcházející Umajjovský chalífát Následující Fátimovský chalífát Mamlúcký sultanát Osmanská říše Saffárovci Mongolská říše

Abbásovci je jedna ze dvou největších sunnitských dynastií muslimského impéria, vládnoucí arabskému chalífátu v letech 750 až 1258. Funkci duchovní hlavy islámu pak vykonávala ještě v letech 1261 až 1517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Svůj původ odvozovala tato dynastie od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.

Jako chalífové neboli následníci Mohameda ve vládě nad muslimským světem rozvinuli Abbásovci myšlenku, že úřad chalífy může zastávat jen příslušník prorokova rodu. Chalífa al-Mansúr zřídil nové hlavní město země v Bagdádu, který se pod vládou Harúna ar-Rašída stal centrem kultury a prosperity. Abbásovci využili služeb extremistické skupiny Hašimija k vyhrocení kmenových, sektářských a etnických sporů a svrhli dynastii Umajjovců, jež během své vlády připojila k muslimské říši severovýchodní Afriku, Španělsko, západní Indii a části střední Asie. Od roku 850 byla ústřední moc Abbásovců oslabována konflikty s místními dynastiemi.

V roce 1055 turecké kmeny Seldžuků dobyly Bagdád a ovládly tak celý chalífát. Abbásovci si přesto podrželi úřad chalífy jako duchovní hlavy islámu a oficiální hlavy říše. Světskou moc Abbásovců obnovil až chalífa an-Násir v době, kdy se seldžucká říše postupně rozpadala. Bylo to však na poměrně krátký čas, protože 10. února 1258 dobyla Bagdád mongolská vojska a chalífát jako státní útvar definitivně zanikl. Přeživší členové dynastie unikli do Egypta, kde pak vykonávali funkci duchovní hlavy islámu pod vládou mamlúckých sultánů až do roku 1517, kdy osmanský sultán Selim I. dobyl Egypt a vystřídal ve funkci abbásovce al-Mutavakila III.

• Abú-l-Abbás Abdulláh as-Saffáh (750–754)
• al-Mansúr (754–775)
• al-Mahdí (775–785)
• al-Hádí (785–786)
• Hárún ar-Rašíd (786–809)
• al-Amín (809–813)
• Al-Ma’mún (813–833)
• Al-Mu’tasim (833–842)
• al-Váthik (842–847)
• al-Mutavakkil (847–861)
• al-Muntasir (861–862)
• al-Musta'ín (862–866)
• al-Mu'tazz (866–869)
• al-Muhtadí (869–870)
• al-Mu'tamid (870–892)
• al-Mu'tadid (892–902)
• al-Muktafí (902–908)
• al-Muktadir (908–932)
• al-Káhir (932–934)
• ar-Rádí (934–940)
• al-Muttakí (940–944)
• al-Mustakfí (944–946)
• al-Mutí' (946–974)
• at-Tá'i' (974–991)
• al-Kádir (991–1031)
• al-Ká'im (1031–1075)
• al-Muktadí (1075–1094)
• al-Mustazhir (1094–1118)
• al-Mustaršid (1118–1135)
• ar-Rášid (1135–1136)
• al-Muktafí (1136–1160)
• al-Mustandžid (1160–1170)
• al-Mustadí' (1170–1180)
• an-Násir (1180–1225)
• az-Záhir (1225–1226)
• al-Mustansir (1226–1242)
• al-Musta'sim (1242–1258)

• Ahmad al-Mustansir billáh (1261)
• Al-Hákim I. (1261–1302)
• Al-Mustakfi I z Káhiry (1302–1340)
• Al-Wathiq I. (1340–1341)
• Al-Hákim II. (1341–1352)
• Al-Mu'tadid I. (1352–1362)
• Al-Mutavakil I. (1362–1383)
• Al-Wathiq II. (1383–1386
• Al-Mu'tasim (1386–1389)
• Al-Mutawakkil I. (1389–1406)
• Al-Musta'in (1406–1414)
• Al-Mu'tadid II. (1414–1441)
• Al-Mustakfi II. (1441–1451)
• Al-Qa'im (1451–1455)
• Al-Mustanjid (1455–1479 )
• Al-Mutavakil II. (1479–1497 )
• Al-Mustamsik (1497–1508)
• Al-Mutavakil III. (1508–1517)

• TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984, 2006.
• KENNEDY, Hugh,The Court of the Caliphs, London, Phoenix 2005.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Abbásovci na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Abbásovci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích