Abchazské království
Abchazské království აფხაზთა სამეფო Apchazta Samepo
| |||||||||
geografie
| |||||||||
obyvatelstvo | |||||||||
státní útvar | |||||||||
feudální dědičná monarchie | |||||||||
měna: | byzantské a arabské mince | ||||||||
státní útvary a území | |||||||||
|
Království Abcházie (gruzínsky აფხაზთა სამეფო; apchazta samepo) také známé jako Abasgie či Egrisi-Abcházie byl středověký feudální kavkazský stát. Vznik království se datuje k roku 778, v roce 1008 bylo dynastickým spojením sjednoceno s Kartvelským královstvím, aby utvořilo nový státní útvar Gruzínské království.
Historie
Abcházie byla během období Byzantské říše knížectvím. Toto knížectví leželo podél pobřeží Černého moře, kde se nachází v současné době severozápadní část Gruzie (Autonomní republika Abcházie) a dále bylo sahající severně do současného Krasnodarského kraje (Rusko). Jeho hlavním městem byla Anacopia. Abcházii vládl dědičný archón, který vládl jako byzantský místokrál. Země byla převážně křesťanská a město Pityus bylo sídlem arcibiskupa, který byl podřízen konstantinopolskému patriarchovy. Dalším abchazským biskupským sídlem byl Soteropolis.[1]
Roku 735 byla proti gruzínským knížectvím zahájena velká výprava vedená arabským generálem Marvánem II. Arabové kteří pronásledovali gruzínská knížata Miriana a Archila vyrazili roku 736 do Abcházie. Úplavice a povodně v kombinaci s tvrdohlavým odporem archóna Leona I., knížectví Ibérie a Lazika přiměli útočníky k ústupu. Leon I. si vzal za ženu dceru Miriana a tím nabyl nové území Lazika (Egrisi).
Úspěšná obrana proti Arabům a nabytí nového území poskytlo abchazským knížatům dostatek moci aby si mohli od Byzantské říše vyžádat větší autonomii. K roku 778 získal Leon II. pomocí Chazarů nezávislost a tím získal titul král Abcházie a hlavní město přenesl do západogruzínského města Kutaisi. Leon rozdělil své království do osmi vévodství: Cchumi, Bedia, Gurie, Rača, Takveri, Svanetie, Argvetie a Kutatisi.[2] Během jeho vlády se abchazské království nacházelo ve fázi budování státu a bylo méně aktivní v otázce šíření hranic království na východ. Po získání státní nezávislosti se hlavním problémem stala otázka církevní nezávislosti. Na počátku 9. století se abchazská církev odtrhla od Konstantinopole a uznala autoritu katolikátu Mccheta, tím se stala církevním jazykem místo řečtiny gruzínština.[3]
Nejvíce prosperující období abchazského království bylo mezi lety 850 a 950. Král Jiří I. Abchazský (864–871) vedl výpravy na východ aby rozšířil svou říší. Králové ovládali vévodství Kartli (střední a část východní Gruzie) a tím zasahovali do záležitostí arménských a gruzínských Bagrationů. Kolem roku 908 král Konstantin III. Abchazský přenesl své hranice až k emirátu Tbilisi. Na krátkou dobu uznala svrchovanost abchazských králů i Kachetie a Heretie. Konstantin III. se také pokusil rozšířit jeho vliv nad Alanií. Král Jiří II. (923–957) dosáhl vrcholu moci a prestiže. Byl známým propagátorem pravoslaví a byl patronem gruzínské křesťanské kultury. Pomohl ustanovit křesťanství jako oficiální náboženství v Alanii. Gruzínské zdroje jej označují jako „stavitele kostelů“. Jeho nástupci nedokázali udržet sílu a integritu království. Během vlády Leona III. (957–967) ztratilo království kontrolu nad Kachetií a Heretií. Následující občanská válka a feudální vzpoury dovedly království do naprosté anarchie.
Nadvláda nad Zakavkazskem přešla k Bagrationům z Tao-Klardžetie. Roku 978 bagratidský princ Bagrat III., synovec dědice trůnu Theodosia obsadil abchazský trůn pomocí svého adoptivního otce Davida III. Bagratův původ z Bagratidské i Abchazské dynastie z něj učinil přijatelného vládce. Roku 1008 získal po smrti svého otce Gurgena titul "král Ibérie". Tak se tato dvě království sjednotila dynastickou posloupností a staly se Gruzínským královstvím.
Panovníci
Tento seznam pochází od gruzínského historika Kirilla Tumanova (1913–1997).
Král | Období vlády | Dynastie |
---|---|---|
Leon II. | 780–828 | Ačba |
Theodosius II. | 828–855 | Ačba |
Demetrius II. | 855–864 | Ačba |
Jiří I. | 864–871 | Ačba |
Jan | 871–873 | Shavliani |
Adarnase | 887–893 | Shavliani |
Bagrat I. | 882–894 | Ačba |
Konstantin III. | 894–923 | Ačba |
Jiří II. | 923–957 | Ačba |
Leon III. | 957 – 967 | Ačba |
Demetrius III. | 967–975 | Ačba |
Theodosius III. | 975–978 | Ačba |
Bagrat II. | 978–1008 | Bagrationové |
Galerie
Bedijský kalich darovaný králem Bagratem Bedijskému monastýru, asi rok 999.
Mokvijská katedrála postavená v 10. století během vlády Leona III.
Chrám svatého Šimona Kananejského postavený během 9.-10. století, Nový Athos.
Bzybský chrám postavený ve druhé polovině 9. století.
Katedrála svatého Ondřeje postavená na konci 10. století králem Bagratem III., Picunda
Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice postavený v 10. století, Lychny
Monastýr v Martvili postavený v 10. století králem Jiřím II., Martvili
Kříž Jiřího II., 10. století
Zřícenina Bagratova hradu
Katedrála v Kumurdu postavená roku 964 biskupem Ioanem během vlády krále Leona III., Kumurdo
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Abkhazia na anglické Wikipedii.
- ↑ Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana, 2013, ISBN 978-88-209-9070-1), str. 975
- ↑ Bagrationi Vachušti, The History of Egrisi, Abkhazeti or Imereti, part 1.
- ↑ RAPP, Stephen H., Jr. The Blackwell Companion to Eastern Christianity. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4443-3361-9. S. 145. (angličtina)
Bibliografie
- Graham Smith, Edward A Allworth, Vivien A Law, Annette Bohr, Andrew Wilson, Nation-Building in the Post-Soviet Borderlands: The Politics of National Identities, Cambridge University Press (10. září 1998) ISBN 0-521-59968-7)
- Hewitt, George, ed. (2013). The Abkhazians: A Handbook. Routledge. ISBN 978-1136802058)
- Georgiy I Mirsky, G I Mirskii, On Ruins of Empire: Ethnicity and Nationalism in the Former Soviet Union (Contributions in Political Science), Greenwood Press (30. leden 1997) ISBN 0-313-30044-5)
- Ronald Grigor Suny, The Making of the Georgian Nation: 2. edice (prosinec 1994), Indiana University Press, ISBN 0-253-20915-3, str. 45
- Robert W. Thomson (překladatel), Rewriting Caucasian History: The Medieval Armenian Adaptation of the Georgian Chronicles: The Original Georgian Texts and Armenian Adaptation (Oxford Oriental Monographs), Oxford University Press, USA (27. červen 1996) ISBN 0-19-826373-2
- Kirill Tumanov Chronology of the Kings of Abasgia and other Problems // Le Muséon, 69 (1956), str. 73-90.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Abcházské království na Wikimedia Commons
- (anglicky) Contested Borders in the Caucasus
- (anglicky) Aspects of the Georgian-Abkhazian Conflict
- (rusky) Historie gruzínského království
- (anglicky) Conflicting Narratives in Abkhazia and Georgia
- (anglicky) The Role of Historiography in the Abkhazo-Georgian Conflict Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
- (anglicky) History of Abkhazia. Medieval Abkhazia: 620-1221
Média použitá na této stránce
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag according to Angelino Dulcert (1339) and Pizzigano's (1367) maps
(c) Photo: Hons084 / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
This is a photo of a monument in Georgia identified by the ID
No official flag.
(c) Photo: Hons084 / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
The remains of the Bagrat castle. Sukhumi, Abkhazia.
The cross of George II, King of Abkhazia, X century
Autor: feathero, Licence: CC BY-SA 2.5
This is a photo of a monument in Georgia identified by the ID
Gerard Mercator. Tabula Asiae III (Georgia)
Autor: Paata Vardanashvili from Tbilisi, Gruzie, Licence: CC BY 2.0
Martvili Monastery. samegrelo region.
Autor: kolhida.ru, Licence: CC BY-SA 3.0
Cathedral in the village of Mokva, Abkhazia
Bedia Cup (upper part of a chalice, 999 AD, Georgia
(c) Photo: Hons084 / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
This is a photo of a monument in Georgia identified by the ID
Autor: Dmitrij Yakovlev, Licence: CC BY-SA 2.5
the X c. cathedral in Pitsunda, Abkhazia