Abd al-Fattáh as-Sísí

Abd al-Fattáh as-Sísí
6. egyptský prezident
Úřadující
Ve funkci od: 8. června 2014
Předchůdce	Adlí Mansúr (zastupující)
44. ministr obrany Egypta
Ve funkci: 12. srpna 2012 – 26. března 2014
Předchůdce	Muhammad Husajn Tantáví
Nástupce	Sidkí Subhí
Místopředseda vlády Egypta
Ve funkci: 16. července 2013 – 26. března 2014
Vrchní velitel ozbrojených sil Egypta
Ve funkci: 12. srpna 2012 – 26. března 2014
Předchůdce	Muhammad Husajn Tantáví
Nástupce	Sidkí Subhí
17. předseda Africké unie
Ve funkci: 10. února 2019 – 10. února 2020
Předchůdce	Paul Kagame
Nástupce	Cyril Ramaphosa
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý politik (od 2014) vojenská diktatura (2013–2014)
Vojenská služba
Služba	Egypt Egypt
Složka	Egyptská armáda
Doba služby	1977 – 2014
Hodnost	polní maršál
Bitvy/války	válka v Zálivu
Narození	19. listopadu 1954 (70 let) Káhira, Egypt Egypt
Choť	Entissar Amer (od 1977)
Děti	Mahmoud el-Sisi Mahmoud El-Sisi
Alma mater	Egyptská vojenská akademie Válečná akademie Armády Spojených států amerických
Profese	politik a voják
Náboženství	sunnitský islám
Ocenění	velkokříž Národního řádu za zásluhy (2019) Řád přátelství mezi národy (2019) velkokříž Řádu čestné legie (2020) Národní řád za zásluhy Národní řád Pobřeží slonoviny … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Abdel Fattah el-Sisi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abd al-Fattáh Sa‘íd Husajn Chalíl as-Sísí (arabsky عبد الفتاح سعيد حسين خليل السيسي‎; * 19. listopadu 1954 Káhira) je egyptský prezident úřadující od června 2014.^[1]

Původně byl jako voják z povolání náčelníkem generálního štábu egyptských ozbrojených sil a zároveň ministrem obrany a vojenské výroby ve vládě premiéra Hišáma Kandíla. As-Sísí nařídil 3. července 2013 sesadit po masových nepokojích prezidenta Muhammada Mursího z řad Muslimského bratrstva;^[2] od těch dob zastával vedle funkce ministra obrany i funkci prvního místopředsedy vlády v kabinetu Házima al-Biblávího. Dne 27. ledna 2014 byla ohlášena Sísího kandidatura na egyptského prezidenta v rámci voleb plánovaných na květen.^[3] Biblávího vláda podala 24. února demisi, aby maršálovu^[4] prezidentskou kandidaturu podpořila.^[5] Prezidentské volby Sísí s velkým náskokem vyhrál. Po složení přísahy 8. června 2014 se stal egyptským prezidentem.

V lednu 2018 oznámil záměr obhájit svůj mandát i v dalším čtyřletém období. Už před potvrzením kandidatury byl považován za hlavního favorita.^[6] Volby se konaly od 26. do 28. března, Sísí v nich měl jen jediného oponenta, kterým byl téměř neznámý politik a vládní podporovatel Músa Mustafa Músa.^[7] Již předtím museli své kampaně přerušit někteří vážnější zájemci, kteří čelili zastrašování nebo jim úřady kandidaturu přímo zamítly.^[8] Podle předběžných výsledků jasně zvítězil Sísí s 21,5 miliony hlasů.^[9] Přes milion hlasů, tedy podstatně více než Músa, získal v těchto volbách Mohamed Salah. Stalo se tak proto, že někteří lidé nesouhlasili ani s jedním z kandidátů, oba přeškrtli a napsali na lístek fotbalistovo jméno.^[10] Oficiálně získal Sísí při 41% účasti přes 97 % platných hlasů a do druhého funkčního vstoupil 2. června 2018.^[11]

Dne 16. dubna 2019 schválil egyptský parlament změnu ústavy, díky níž bude teoreticky Sísí moct vládnout až do roku 2030. Otázka změny ústavy byla následně předložena občanům v referendu.^[12] Ti ji při 44% účasti schválili více než 88 % hlasů. Prezidentův mandát byl prodloužen ze čtyř na šest let, tedy ten současný Sísího do roku 2024. Poté může být zvolen ještě jednou na další šestileté období.^[13]

Závěry Rady pro zahraniční věci EU ze dne 21. srpna 2013 uvádí, že členské státy se dohodly, že v případě Egypta pozastaví licence k vývozu veškerého vybavení, které může být použito k vnitřním represím, a provedou přezkum své spolupráce s Egyptem v oblasti bezpečnosti.^[14]

Evropský parlament vydal 10. března 2016 usnesení, ve kterém odsoudil umučení Giulia Regeniho jako další na dlouhém seznamu nucených zmizení, k nimž došlo v Egyptě od července 2013 a které se setkávají s beztrestností. Ohledně Regeniho umučení italský ministr zahraničních věcí Paolo Gentiloni uvedl, že jeho tělo vykazovalo známky „nehumánního, zvířecího, nepřijatelného násilí“.^[14]

Zmíněné usnesení Evropského parlamentu připomíná též, že od července 2013 bylo podle egyptských orgánů zadrženo více než 22 000 osob. Následně vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob zadržovaných a odsouzených pouze na základě toho, že uplatňovaly své právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování.^[14]

Sísího režim porušoval lidská práva a prováděl represivní politiku vůči všem odpůrcům režimu.^[15][16] V roce 2020 bylo v Egyptě vězněno více než 60,000 politických vězňů.^[17]

Český velvyslanec v Káhiře pozval generála as-Sísího na zahájení výstavy v Národním muzeum v Praze plánované na červen 2020. Ředitel muzea Michal Lukeš as-Sísího účast veřejně podpořil.^[18]

David Sassoli, předseda Evropského parlamentu, požádal dne 12. února 2020 okamžité propuštění studenta Patricka Zakiho, boloňského studenta Erasmus Mundus, kterého zatkli na letišti v Káhiře dne 7. února hned po příletu z Boloni. Zaki se vracel domů, aby navštívil rodinu.^[19] Dne 8. prosince 2021 byl propuštěn z vazby a čeká na další jednání soudu.

Během války Izraele s Hamásem v říjnu 2023 odsoudil izraelskou politiku „kolektivního trestu“ vůči Palestincům v Pásmu Gazy.^[20]

Sísího režim udržoval dobré vztahy se Spojenými státy, s arabskými státy v Perském zálivu i s Ruskem. V roce 2024 se Egypt připojil k hospodářskému uskupení BRICS.^[21]

• řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 2014^[22]
• Řád Mubáraka Velikého – Kuvajt, 2015
• řetěz Řádu cti – Súdán, 2016
• velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 21. listopadu 2016^[23]
• Řád šejka Isy bin Salmana Al Khalify – Bahrajn, 2017
• velkokříž s řetězem Řádu Makaria III. – Kypr, 2017
• velkokříž Národního řádu za zásluhy – Mauritánie, 2017
• Řád Ománu, civilní divize – Omán, 2018
• velkokříž Národního řádu za zásluhy – Guinea, 2019
• velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 2019
• Řád přátelství mezi národy – Bělorusko, 17. června 2019^[24][25]
• Medaile za osvobození Kuvajtu – Kuvajt
• Medaile za osvobození Kuvajtu – Saúdská Arábie

• 
  Sísí, Joe Biden, saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán a další arabští vůdci na summitu GCC v Saúdské Arábii, 17. července 2022
• 
  Sísí a americký prezident Joe Biden v Egyptě, 11. listopadu 2022
• 

  © European Union, 2024, CC BY 4.0
  Sísí a Ursula von der Leyenová podepsali v Káhiře dohodu o strategickém partnerství mezi EU a Egyptem, 17. března 2024
• 

  (c) Tatarstan.ru, CC BY 4.0
  Sísí s ruským prezidentem Vladimirem Putinem na summitu BRICS v Kazani, Rusko, 22. října 2024

• Egyptská revoluce 2011
• Michal Lukeš
• Vražda Giulia Regeniho

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Abd al-Fattáh as-Sísí na Wikimedia Commons