Abd al-Karím Ubajd
Abd al-Karím Ubajd | |
---|---|
Narození | 1957 (65–66 let) Libanon |
Povolání | Imám |
Politická strana | Hizballáh |
Nábož. vyznání | islám |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šejch Abd al-Karím Ubajd (arabsky: الشيخ عبدالكريم عبيد, anglicky: Abdel Karim Obeid; * 1957) je imám, uznávaný ší'itský vůdce, duchovní a vysoce postavený příslušník libanonského hnutí Hizballáh.[1] Podílel se na únosech izraelských vojáků a protiizraelských útocích. V roce 1989 jej uneslo izraelské komando a byl patnáct let vězněn Izraeli, a to až do roku 2004, kdy byl propuštěn v rámci výměny vězňů.
Biografie
Narodil se v jiholibanonské vesnici Džibšít (جبشيت) a patřil mezi následovníky šejcha Muhammada Husajna Fadlalláha. V roce 1980 odjel do Íránu, kde studoval islámské vědy ve městě Qom. Zde zároveň získal výcvik v oblasti zbraní, sabotáží a metod teroristických útoků. Po první libanonské válce se v roce 1982 vrátil zpět do Džibšítu, kde byl jmenován imámem. I poté udržoval úzké styky s Íránem a stal se jedním z vůdců Hizballáhu v jižním Libanonu.[2]
Únos a věznění
V roce 1989 byl izraelským bezpečnostním kabinetem schválen Ubajdův únos. Dne 28. července 1989 v 1.00 místního času (podle jiného zdroje ve 2.00)[2] přistály nedaleko vesnice Džibšítu vrtulníky s třiceti příslušníky speciální jednotky Sajeret Matkal pod vedením zástupce velitele jednotky Amose Ben Avrahama.[1] Komando se přesunulo do vesnice, kde identifikovalo Ubajdův dům. Tam překvapeného Ubajdu zadrželi v posteli a pod pohrůžkou zbraní odvedli (společně se čtyřmi dalšími zadrženými muži) k výchozímu bodu, odkud byl letecky přepraven do Izraele.[2] Následujícího dne se Izrael přihlásil k Ubajdovu zmizení.[2] Cílem únosu bylo vylepšit vyjednávací pozice Izraele při jednání o propuštění zadržovaných izraelských vojáků[3] a získání informací o jednom z nich – navigátorovi a zbraňovém důstojníkovi Ronu Aradovi, který byl zajat v říjnu 1986 poté, co se katapultoval nad jižním Libanonem. Ubajdův únos však v Aradově případu nepřinesl žádné nové informace.[1] Při výslechu uvedl, že se domnívá, že Arad stále žije, a že je svými vězniteli přemisťován z místa na místo.[2] Izrael prostřednictvím ministra obrany Jicchaka Mordechaje navrhl vzájemnou výměnu vězňů. Hizballáh však reagoval slovy, že s Izraelem jednat nebude.[2]
Ubajdův únos se na mezinárodní scéně setkal s kritikou a odsouzením.[4] Jako odsouzeníhodný jej označil Generální tajemník OSN Javier Pérez de Cuéllar, zatímco americký prezident George H. W. Bush se stavil k izraelské akci rezervovaně[5] a prohlásil, že si nemyslí, že by „únosy a násilí pomohly míru.“[4] Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci č. 638 odsuzující všechny únosy jako „vážné porušení mezinárodního práva“ a vyzývající k propuštění všech rukojmí, ať již jsou drženi kdekoli a kýmkoli.[5] Podle profesora mezinárodního práva, sira Dereka Bowetta, však článek 51 Charty OSN umožňují únosy teroristů („daný stát by měl demonstrovat nezbytnost svého počítání a zajistit, že operací nebudou trpět nevinní jednotlivci“).[4] O Ubajdovo propuštění usilovali Hizballáh i Írán. Souhlasně pohrozili útokem na izraelské a americké cíle v Libanonu a popravou zajatců.[2] Po nesplnění podmínek zveřejnil fotografii oběšeného podplukovníka Higginse (na jehož únosu se Ubajd podílel). Ukázalo se však, že jde o podvrh a Higgins byl zabit již dříve.[6]
Během výslechů Ubajd přiznal své zapojení v plánování, řízení a podpoře únosu dvou izraelských vojáků z února 1996, řady útoků proti izraelským vojenským cílům v Libanonu a únosu podplukovníka americké pěchoty Williama Higginse (Vypověděl, že plán na únos Higginse byl připraven v jeho domě, a že poblíž jeho domu bylo měsíc ukryto auto, kterým byl Higgins unesen.).[2] V roce 1994 unesli příslušníci Hamásu izraelského vojáka Nachšona Wachsmana a kromě propuštění 200 palestinských vězňů a šejcha Jásina požadovali též propuštění Ubajda.[7] Izraelská armáda se pokusila o záchrannou operaci, ale Wachsman byl ještě před osvobozením zabit únosci.[7]
Ubajd byl vězněn celkem patnáct let, a to na základě správní vazby a zákona Imprisonment of Illegal Warriors Act,[8] a to bez soudního procesu.[4] Během svého věznění byl držen nejprve ve známém vězení 1391 poblíž zelené linie a později přemístěn do zařízení Ašmoret poblíž Kfar Jony severně od Tel Avivu.
Výměna
Ubajd byl propuštěn 29. ledna 2004[9] v rámci dohody mezi Izraelem a Hizballáhem zprostředkované německou Spolkovou zpravodajskou službou.[10] Výměnou za propuštění šejcha Ubajda, Mustafy Diraniho a dalších více než 400 libanonských a palestinských vězňů Izrael požadoval informace o pohřešovaném Ronu Aradovi, propuštění izraelského podnikatele Elchanana Tannenbauma a předání ostatků tří izraelských vojáků unesených v říjnu 2000 Hizballáhem v oblasti farem Šibáa.[11][12] Podle Hizballáhu došlo k únosu vojáků s cílem jejich budoucí výměny za izraelské vězně.[13] Propuštění Ubajda a Diraniho způsobilo značné rozčarování v rodině nezvěstného Rona Arada.[14] Následně předané informace o Aradovi nikam nevedly a u předaných ostatků nebyla DNA testem potvrzena shoda.[10]
Po svém propuštění byl Ubajd v Bejrútu s ostatními vězni přivítán za velkých oslav na červeném koberci.[15] Oslav se zúčastnili i libanonský prezident Emile Lahoud a vůdce Hizballáhu šejch Hasan Nasralláh.[16]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PEDAHZUR, Ami. The Israeli Secret Services and the Struggle Against Terrorism. New York: Columbia University Press, 2010. 232 s. Dostupné online. ISBN 978-0231140430. S. 85. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h SHAY, Shaul. Islamic Terror Abductions in the Middle East. Brighton: Sussex Academic, 2007. 197 s. Dostupné online. ISBN 978-1845191672. S. 97–98. (anglicky) Dále jen: Islamic Terror Abductions in the Middle East.
- ↑ ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 208–209. Dále jen: Dějiny moderního Izraele.
- ↑ a b c d DRACHMAN, Edward R.; SHANK, Alan. You Decide!: Controversial Global Issues. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers, 2003. 295 s. Dostupné online. ISBN 978-0742508224. S. 24. (anglicky)
- ↑ a b Abduction of Sheikh Obeid, Security Council Resolution 638 [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2011-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Islamic Terror Abductions in the Middle East. S. 99-100
- ↑ a b Dějiny moderního Izraele. S. 237-238
- ↑ WALTER, Christian a kolektiv. Terrorism as a Challenge for National and International Law: Security versus Liberty?. New York: Springer, 2004. 1484 s. Dostupné online. ISBN 978-3540212256. S. 409–410. (anglicky)
- ↑ BERGMAN, Ronen. The Secret War with Iran: The 30-Year Clandestine Struggle Against the World's Most Dangerous Terrorist Power. New York: Free Press, 2008. 432 s. Dostupné online. ISBN 978-1416558392. S. 265. (anglicky)
- ↑ a b SCHULT, Christoph; STARK, Holger. Secret Israeli Report Reveals Truth about Ron Arad's Fate [online]. Spiegel Online, 2009-07-09 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KATZ, Lisa. Ron Arad [online]. About.com [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-07. (anglicky)
- ↑ SCHWERNA, Tobias. Lebanon: A Model of Consociational Conflict. Frankfurt nad Mohanem/New York: Peter Lang, 2010. 168 s. Dostupné online. ISBN 978-3631602478. S. 92. (anglicky)
- ↑ SHAY, Shaul. The Axis of Evil: Iran, Hiballah, and the Palestinian Terror. New Brunswick: Transaction Publishers, 2005. 262 s. Dostupné online. ISBN 978-0765802552. S. 136. (anglicky)
- ↑ Ron Arad on Lebanese TV? [online]. Ynetnews, 2006-08-28 [cit. 2011-07-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mid-East prisoners welcomed home [online]. BBC, 2004-01-29 [cit. 2011-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israel, Hezbollah swap prisoners [online]. CNN, 2004-01-29 [cit. 2011-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Abd al-Karím Ubajd na Wikimedia Commons
- Dílo Charta OSN#Článek 51 ve Wikizdrojích
- (anglicky) Jewish Virtual Library – Myths & Facts Online: Israel and Lebanon
Média použitá na této stránce
(c) IDF Spokesperson's Unit, CC BY-SA 3.0
השייח' עובייד (משמאל) במטוס לגרמניה
William R. Higgins, USMC (1945-1990); Official U.S. Marine Corps photograph, from "Our Namesake", USS Higgins website, United States Navy.