Abdol Rezá Pahlaví
Abdol Rezá Pahlaví | |
---|---|
Narození | 19. srpna 1924 Teherán, Vyvýšený stát Írán |
Úmrtí | 11. května 2004 (ve věku 79 let) Florida, Spojené státy americké |
Dynastie | Pahlaví |
Manžel/ka | Parí Síma Zand |
Otec | Rezá Šáh |
Matka | Esmat Dovlatšáhí |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Abdol Rezá Pahlaví (persky عبدالرضا پهلوی; 19. srpna 1924 Teherán – 11. května 2004 Florida) byl člen íránské dynastie Pahlaví. Byl synem Rezy Šáha a nevlastním bratrem Muhammada Rezy Pahlavího.
Raný život a vzdělání
Narodil se 19. srpna 1924 v Teheránu.[1] Jeho rodiči byli Rezá Šáh a princezna Esmat Dovlatšáhí.[2] Ta byla členkou dynastie Kádžárovců[2] a čtvrtou a zároveň poslední manželkou Rezy Šáha.[3] Vzali se v roce 1923.[1] Abdol Rezá měl tři bratry a sestru: Ahmada, Mahmúda, Fatimeh a Hamida.[4] Žili s rodiči v Mramorovém paláci v Teheránu.[3] Když byl jeho otec v exilu, doprovázel ho na Mauricius a poté v letech 1941–1944 do Johannesburgu v Jihoafrické republice. V tomto období se objevily zvěsti, že Spojenci plánovali dosadit Abdola Rezu za krále místo jeho staršího bratra Muhammada.[1]
Vystudoval podnikovou ekonomiku na Harvardově univerzitě.[5]
Kariéra a názory
Za vlády svého nevlastního bratra Muhammada Rezy Pahlavího vedl různé instituce. Byl jedním z významných členů královského dvora.[6] Dne 3. září 1949 byl jmenován čestným předsedou nejvyšší plánovací rady íránského sedmiletého plánu.[7] Po svržení vlády Muhammada Mosaddeka v srpnu 1953 se objevily návrhy na sesazení šáha Muhammada a jeho nahrazení Abdolem Rezou ve funkci.[8]
V letech 1954–1955 byl vedoucím plánovací organizace.[7] V letech 1969–1979 byl předsedou íránského centra pro manažerská studia, které je součástí Harvardovy univerzity.[7] Vedl také vysokou radu pro ochranu přírody a mezinárodní radu pro ochranu zvěře a volně žijících živočichů. Byl také členem Královské rady, která řídila Írán během mezinárodních návštěv Muhammada Rezy Pahlavího.[7] Po vraždě dvorního ministra v roce 1949 navrhl, aby šáh potlačil „náboženské živly“, stejně jako to udělal Rezá Šáh.[9] Tvrdil, že tento atentát by mohl být použit jako legitimní důvod pro přijetí otcovy politiky „železné pěsti“.[9] Věřil také, že taková strategie je pro rozvoj Íránu nutností.[9] Byl jedním z kritiků šáha na konci 50. let.[10]
Zabýval se také podnikáním, byl úplným nebo částečným vlastníkem továren, důlních provozů a zemědělských podniků.[11] Kromě toho se v té době zabýval i záležitostmi životního prostředí.[12] Spolu s dalšími příbuznými opustil Írán před revolucí v roce 1979.[11]
Lov a ochrana volně žijících živočichů
Po celý život byl nadšeným lovcem a sportovcem.[13][14] Byl zakladatelem a prezidentem Mezinárodní nadace pro ochranu zvěře v Paříži, skupiny propagující ochranu divoké zvěře a odpovědný lov v rozvojových zemích.[15]
Podílel se na vytvoření prvních íránských zákonů o zvěři a pomohl vytvořit v Íránu více než 20 milionů akrů rezervací a parků. Ačkoli byl kritizován za podporu trofejního lovu pro sebe a své přátele, v čele íránského ministerstva životního prostředí agresivně pronásledoval pytláky a zavedl jeden z nejrozsáhlejších a nejúspěšnějších programů pro lov zvířat v rozvojovém světě.[16] Zasloužil se také o přijetí zákona na ochranu ohrožených druhů, jako jsou gazela, tygr kaspický, gepard a daněk mezopotámský, před vyhynutím a ukládal přísné pokuty za porušení zákona o lovu zvěře.[17] V roce 1978 schválil převoz čtyř daňků mezopotámských z Íránu do Izraele ještě před pádem šáha.[18] Podle průzkumu íránského ekologa vedl nadměrný lov a ničení životního prostředí od roku 1978 k vyhynutí několika druhů, které byly kdysi původní na Íránské vysočině.[19]
Ocenění za lov
Byl držitelem několika ocenění za své lovecké aktivity. V roce 1962 mu byla udělena cena Weatherby Award.[18][20] V roce 1984 byl zařazen do lovecké síně slávy a v roce 1988 obdržel Mezinárodní loveckou cenu.[18]
Osobní život
Dne 12. října 1950 se v Teheránu oženil s Parí Símou Zand.[21][22] Z tohoto manželství měl dvě děti: Kamjara (* 1952) a Sarvenáz (* 1955). Jeho rodina žila na Floridě a v Paříži.[18][23]
Smrt
Zemřel 11. května 2004 na Floridě.[1]
Vyznamenání
- Nejvyšší řád renesance (1949)
- rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku (1974)
- Řád nejvyššího slunce – I. třída
- Řád Serafínů (1970)[24]
- rytířský velkokříž Řádu Isabely Katolické (1978)[25]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abdul Reza Pahlavi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d AFKHAMI, Gholam Reza. The Life and Times of the Shah. [s.l.]: University of California Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-520-94216-5. S. 77, 605.
- ↑ a b The Qajars (Kadjars) and the Pahlavis [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b CHILDRESS, Diana. Equal Rights Is Our Minimum Demand: The Women's Rights Movement in Iran, 2005. Minneapolis: Twenty-First Century Books, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7613-7273-8. S. 40.
- ↑ GHANI, Cyrus. Iran and the Rise of the Reza Shah: From Qajar Collapse to Pahlavi Power. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-629-4. S. 194.
- ↑ DAREINI, Ali Akbar. The Rise and Fall of the Pahlavi Dynasty: Memoirs of Former General Hussein Fardust. Nové Dillí: [s.n.], 1998. Dostupné online. ISBN 978-81-208-1642-8. S. 123.
- ↑ AZIMI, Fakhreddin. Quest for democracy in Iran: a century of struggle against authoritarian rule. [s.l.]: Harvard University Press Dostupné online. ISBN 978-0-674-02036-8. S. 237.
- ↑ a b c d Developments of the Quarter: Comment and Chronology. S. 83–93. The Middle East Journal [online]. [cit. 2022-11-17]. S. 83–93. Dostupné online.
- ↑ ANSARI, Ali Massoud. Shah Mohammad Reza Pahlavi and the myth of imperial authority. doi.org [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c SEALY, Aaron Vahid. In their place": Marking and unmarking Shi'ism in Pahlavi Iran. [s.l.]: [s.n.], 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-124-92027-6. S. 41.
- ↑ "Lack of Progress" Threatens Shah [online]. 1957-07-16 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b 105 Iranian firms said controlled by royal family. The Leader Post [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ INLOW, Edgar Burke. Shahanshah: The Study of Monarchy of Iran. Nové Dillí: Motilal Banarsidass, 1979. Dostupné online. ISBN 978-81-208-2292-4. S. 91.
- ↑ Who Was the World's Greatest Hunter?. Hunting [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ How Bambi Met James Bond to Save Israel's 'Extinct' Deer. The Wall Street Journal [online]. 2010-02-01 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ His Imperial Highness Prince Abdorreza Pahlavi of Iran [online]. 2010-06-04 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Iranian Revolution Stifles Big Game Hunting. The Pantagraph. Bloomington: S. 15.
- ↑ Ecology Falls Prey To Iranian Revolt. The Milwaukee Journal. Milwaukee:
- ↑ a b c d HAN GJORDE EN FORSKEL. NetNatur [online]. 2020-10-16 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ ENVIRONMENT-IRAN: Turning Ancient Forests Into Deserts [online]. 2005-09-07 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Previous Winners/ Presenters of THE WEATHERBY AWARD [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ MAYHEW, Augustus. Palm Beach Real Estate Roulette [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné v archivu.
- ↑ Palm Beach Biltmore (Palm Beach) [online]. Wikimapia [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ HOFHEINZ, Darrell. Palm Beach Biltmore penthouse fetches $7.4M. Palm Beach Daily News [online]. 2015-06-09 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Kungl. Maj:ts Ordens arkiv [online]. [cit. 2022-11-17]. S. 5. Dostupné online.
- ↑ Boletín Oficial del Estado [PDF]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Ordem of the Seraphim. Sweden. True size for the template.
Ribbon of a Cordon Grand Cross of Merit of the Italian Republic
Abdul Reza Pahlavi
Autor: Kasilp, Licence: Attribution
Ribbon bar: Supreme Order of the Renaissance (Wisam al-Nahda) (since 1952) – Hashemite Kingdom of Jordan
Abdul Reza Pahlavi
Autor: McOleo, Licence: CC0
Ribbon bar of the Order of the Supreme Sun (Kingdom of Afghanistan)
Autor: Heralder (Crown by Miguillen), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Order of Isabella the Catholic, Grand Cross