Abdulhamid II.

Abdulhamid II.
Narození21. září 1842
Istanbul
Úmrtí10. února 1918 (ve věku 75 let)
Beylerbeyi Palace
Pohřben/aMausoleum of Mahmud II
Tituly a úřady
Sultán Osmanské říše (Pádišáh)
Období31. srpna 1876 – 27. dubna 1909
PředchůdceMurad V.
NástupceMehmed V.

Manžel/kaNazikedâ Kadın Efendi
Sazkâr Hanım Efendi
Müşfika Kadın Efendi
Peyveste Hanımefendi
Fatma Pesend Hanımefendi
Behice Hanımefendi
Emsalinur Kadınefendi
Dilpesend Kadınefendi
Nurefsun Kadınefendi
Mezide Mestan Kadınefendi
Bedrifelek Kadınefendi
Biydâr Kadın Efendi
Saliha Naciye Hanım
DětiUlviye Sultan, Mehmet Selim Efendi, Zekiye Sultan, Fatma Naime Sultan, Naile Sultan, Mehmed Burhaneddin Efendi, Şadiye Sultan, Hamide Ayşe Sultan, Refia Osmanoglu, Abdürrahim Hayri Efendi, Mehmet Abid Efendi, Hatice Sultan, Şehzade Mehmed Abdülkadir a Mehmed Burhameddin, Prince of Turkey
OtecAbdülmecid I.
MatkaTirimüjgan Sultan
PříbuzníMurad V., Mehmed V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Şehzade Ahmed Nureddin, Şehzade Selim Süleyman, Mehmed VI. a Ahmed Kemaleddin (sourozenci)
Rahime Perestu Sultan (adoptivní rodič)
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Řád Zvěstování
velkokříž Řádu věže a meče
velkokříž Řádu svatého Olafa
Řád černé orlice
… více na Wikidatech
PodpisAbdulhamid II. – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abdülhamid II. (jiné přepisy: Abdülhamit II., Abdulhamid II., Abdü 'l-Hamíd; arab. Abd al-Hamíd II., Abdu 'l-Hamíd, arab. nepřesně Abdul Hamíd II., arab. nepřesně Abdulhamíd II.; 21. září 1842, Konstantinopol10. února 1918, Konstantinopol) byl turecký sultán. Rozporuplná osoba tureckých dějin. Podporoval rozvoj školství a infrastruktury a považoval se za hlavu všech muslimů (chalífa). Jeho hlavním politickým spojencem bylo Německo.

I když zpočátku usiloval o demokratické reformy říše (první ústava[1], vyhlášení konstituční monarchie), tak po porážce ve válce s Ruskem v roce 1878 je všechny sám zrušil. Krvavě potlačil povstání v Arménii a řecké nepokoje na Krétě, což v roce 1897 vedlo k řecko-turecké válce.

Po vítězství mladoturků byl v roce 1908 přinucen obnovit ústavu. V roce 1909 byl sesazen a poslán do vyhnanství do Soluně.

Sesazení z trůnu

Bývalý sultán byl vyhoštěn do exilu v Soluni. V roce 1912 připadla Soluň pod nadvládu Řecka a Abdulhamid se vrátil zpět do Istanbulu. Své poslední dny strávil studiem, tesařstvím a psaním memoárů v paláci Beylerbeyi u Bosporu, za doprovodu pěti manželek a dětí. Zemřel 10. února 1918, pár měsíců předtím, než se jeho bratr Mehmed V. stal sultánem. Byl pohřben v Istanbulu.

V roce 1930 dostalo devět vdov a třináct jeho dětí majetek v hodnotě 50 milionů amerických dolarů jako dědictví. Jeho celkový majetek však byl odhadován na 1,5 miliardy amerických dolarů.

Abdulhamid byl posledním sultánem Osmanské říše, který měl absolutní nadvládu v zemi. Během 33 let jeho vlády země čelila úpadku a ostatní evropské země Říši nazývaly „nemocným mužem na Bosporu“ (Řecko-turecká válka#Nemocný muž na Bosporu, Turecká válka za nezávislost#Nemocný muž na Bosporu).

Panislámismus

Související informace naleznete také v článku Osmanský chalífát.

Abdulhamid věřil, že myšlenky tanzimatu nemohou přinést zemi nesourodé názory, tak jako osmanismus. Přisvojil si nový ideologický princip – panislámismus. Od roku 1517 byli osmanští sultáni zároveň i chálífou. Tuto skutečnost chtěl Abdulhamid hojně propagovat a zdůrazňovat existenci Osmanského chalífátu. Vnímal, že v Osmanské říši žije mnoho etnik a tak jediným způsobem, jak lidi různých národností sjednotit, pro něj byla víra, tedy islám.

Povzbudil panislámismus tím, že oslovil všechny muslimy žijící v evropských státech, aby se sjednotili – např. v Rakousku albánské muslimy, v Rusku Tatary a Kurdy, ve Francii marocké muslimy a v Británii indické muslimy. Zároveň byly omezeny výsady cizinců v Osmanské říši, které byly překážkou pro efektivní vládu. Na konci jeho vlády nakonec poskytl finanční prostředky k zahájení stavby strategicky důležité konstantinopolsko-bagdádské železniční dráhy, díky čemuž se více lidem přiblížila možnost cesty do Mekky k vykonání svaté pouti. Poté, co byl sesazen z trůnu byla výstavba železnice zrychlena a dokončena díky Mladoturkům. Misionáři poté mohli být vysíláni do vzdálenějších zemí, kde mohli hlásat nadřazenost islámu a chalífátu.

Panislámismus byl značně úspěšný. Po řecko-turecké válce mnoho muslimů oslavovalo vítězství a výhru Osmanů považovali za výhru všech věřících. V muslimských oblastech byla po válce kritizována evropská nadvláda a byly vyřčeny námitky proti kolonizaci. Výzvy Abdulhamida k muslimskému cítění však nebyly vždy příliš účinné kvůli rozšířené neloajálnosti uvnitř říše. V Mezopotámii a Jemenu byla nespokojenost i mezi samotnou armádou.

Potomstvo

Sultán Abdulhamid II. měl celkem 13 manželek a 17 dětí:

JménoNarozeníÚmrtíPoznámky
S Emine Nazikedâ Kadınefendi (sňatek 1863) – 1 dítě
Ulviye Sultan18685. října 1875narodila se a zemřela v paláci Dolmabahçe

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

S Bedrifelek Kadınefendi (sňatek 1868) – 3 děti
Şehzade Mehmed Selim11. ledna 18704. května 1937oženil se šestkrát, měl dvě dcery a jednoho syna

zemřel v Damašku v Sýrii

Zekiye Sultan21. ledna 187213. července 1950provdala se a měla dvě dcery

zemřela ve Francii

Şehzade Ahmed Nuri11. února 18787. srpna 1944oženil se a neměl žádné děti

zemřel ve Francii

S Nurefsun Kadınefendi – žádné děti
S Bidar Kadınefendi (sňatek 1875) – 2 děti
Naime Sultan3. září 18761945provdala se dvakrát a měla jednu dceru a jednoho syna

zemřela v Tiraně v Albánii

Şehzade Mehmed Abdülkadir16. ledna 187816. března 1944oženil se pětkrát, měl čtyři syny a dvě dcery

zemřel v Sofii v Bulharsku

S Dilpesend Kadınefendi (sňatek 1883) – 1 dítě
Naile Sultan9. ledna 188425. října 1957provdala se a neměla žádné děti

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

S Mezidimestan Kadınefendi (sňatek 1885) – 1 dítě
Şehzade Mehmed Burhaneddin19. prosince 188515. června 1949oženil se čtyřikrát a měl dva syny

zemřel v New Yorku

S Emsalinur Kadınefendi (sňatek 1885) – 1 dítě
Şadiye Sultan30. listopadu 188620. listopadu 1977provdala se dvakrát a měla jednu dceru

pohřbena v hrobce sultána Mahmuda II.

S Müşfika Kadınefendi (sňatek 1886) – 1 dítě
Hamide Ayşe Sultan31. října 188710. srpna 1960provdala se dvakrát a měla jednu dceru a tři syny

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

Se Sazkar Hanımefendi (sňatek 1890) – 1 dítě
Refia Sultan15. června 18911938provdala se a měla dvě dcery

zemřela v Damašku v Sýrii

S Peyveste Hanımefendi (sňatek 1893) – 1 dítě
Şehzade Abdurrahim Hayri14. srpna 18941. ledna 1952oženil se dvakrát a měl jednu dceru

zemřel v Paříži

S Fatma Pesend Hanımefendi (sňatek 1896) – 1 dítě
Hatice Sultan10. července 189714. února 1898narodila se a zemřel v paláci Yıldız

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

S Behice Hanımefendi (sňatek 1900) – 2 děti
Şehzade Ahmed Nureddin22. června 1901prosinec 1944oženil se a měl jednoho syna

zemřel v Paříži

Şehzade Mehmed Bedreddin22. června 190113. října 1903dvojče Ahmeda Nureddina

pohřben na hřbitově Yahyi Efendiho

Se Saliha Naciye Hanımefendi (sňatek 1904) – 2 děti
Şehzade Mehmed Abid17. září 19058. prosince 1973oženil se dvakrát a neměl žádné děti

zemřel v Nice ve Francii

Samiye Sultan16. ledna 190824. ledna 1908zemřela den po narození

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija A-Ľ. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. S. 3. (makedonština) 
  2. a b c d e Justus Perthes, Almanach de Gotha (1909) pp. 99-100 Dostupné online
  3. Sveriges statskalender. 1905. s. 440 Dostupné online
  4. Guía Oficial de España. 1887. s. 147 Dostupné online
  5. The Royal Tourist—Kalakaua's Letters Home from Tokio to London. Editor: Richard A. Greer. 10. března 1881
  6. A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-22. 
  7. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559–2009. [s.l.]: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2. S. 300. (dánsky) 
  8. Norges statskalender. 1890. s. 595–596 Dostupné online
  9. Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" s. 16 Dostupné online Archivováno 6. 9. 2020 na Wayback Machine.
  10. Royal Thai Government Gazette. 18. prosince 1892 Dostupné online Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  11. Ordinul Carol I. Familia Regala [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. (rumunsky) 
  12. HENGST, Hermann. Die Ritter des Schwarzen Adlerordens. Berlín: [s.n.], 1901. S. 349. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Seraphimerorden ribbon.svg
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Ordem of the Seraphim. Sweden. True size for the template.
St Olavs Orden storkors stripe.svg
Autor: Ordensherre, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon of Grand Cross of the Order of St. Olav, Norwegian: Stripe for storkors av St. Olavs Orden.
Flag of the Ottoman Empire (1844–1922).svg
The Ottoman flag and Turkey Republic Flag of 1844–1935. Late Ottoman flag which was made based on the historical documents listed in the Source section. Note that a five-pointed star was rarely used in the crescent-and-star symbol before the 19th century.
Order of the Royal House of Chakri (Thailand) ribbon.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon for a Knight of the Most Illustrious Order of the Royal House of Chakri (Thailand)
Order of the White Falcon - Ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Grand Duchy of Saxe-Weimar-Eisenach's Order of the White Falcon
Coat of arms of the Ottoman Empire (1882–1922).svg
Every sultan of the Ottoman Empire had his own monogram, called the tughra, which served as a royal symbol. A coat of arms in the European heraldic sense was created in the late 19th century. Hampton Court requested from the Ottoman Empire a coat of arms to be included in their collection. As the coat of arms had not been previously used in the Ottoman Empire, it was designed after this request, and the final design was adopted by Sultan Abdul Hamid II on 17 April 1882.
Ord.S.Stef.Ungh. - GC.png
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights Grand Cross of the Order of Saint Stephen of Hungary
JPN Daikun'i kikkasho BAR.svg
Ribbon bar: Order of the Chrysanthemum (Japan).
PRT Military Order of the Tower and of the Sword - Grand Cross BAR.png
Military Order of the Tower and of the Sword - Grand Cross
Ordre du Lion d'Or de la Maison de Nassau ribbon.svg
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Ordre du Lion d'Or de la Maison de Nassau. Luxembourg&Netherlands.
Royal Order of Kamehameha I Grand Cross.gif
Royal Order of Kamehameha I Grand Cross.
Order of the Golden Fleece Rib.gif
Autor: http://www.phalerae.org/Accueil.htm, Licence: CC BY 3.0
Планка ордена Золотого руна
Order of the Black Eagle - Ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Prussian Order of the Black Eagle
Ahamid.jpg
Portrait of Abdul Hamid II, Sultan of the Ottoman Empire (1876-1909).
OrderofCarolI.ribbon.gif
Ribbon bar of the Order of Carol I of Romania
Tughra of Abdülhamid II.svg
Tughra (i.e., seal or signature) of Abdülhamid II, Sultan of the Ottoman Empire (1876-1909). An explanation of the different elements composing the tughra can be found here.
  • The original PDF document from which this tughra was cropped is also hosted on Commons: File:Tughras.pdf
Order of the Elephant Ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY 4.0
Ribbon bar of the Danish Order of the Elephant
Order of the Most Holy Annunciation BAR.svg
Order of the Most Holy Annunciation ribbon