Abdulláh ibn az-Zubajr

Abdulláh ibn az-Zubajr
الصحابي عبد الله بن الزبير.png
Narozeníkvěten 624
Medína
Úmrtí1. října 692 (ve věku 68 let)
Mekka
PotomciAbbád ibn Abdulláh ibn az-Zubajr, Hamza ibn Abdulláh ibn az-Zubajr, Amir ibn Abdulláh ibn az-Zubajr a Chabíb ibn Abdulláh ibn az-Zubajr
OtecZubajr ibn al-Auvám
MatkaAsmá bint Abú Bakr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abdulláh ibn az-Zubajr (622? Medína – 692 Mekka), syn Zubajra ibn al-Auváma, jednoho ze společníků proroka Muhammada, vnuk chalífy Abú Bakra, synovec Áišy, třetí Muhammadovy ženy. V letech 682–692 se prohlásil chalífou a vedl odboj proti umajjovským chalífům Jazídovi, Mu´ávijovi II., Marvánovi I. a Abdulmalikovi.[1]

Předpoklady převzetí chalífátu

Abdulláhův otec Zubajr ibn al-Auvám byl blízkým proroku Muhammadovi.[2] V letech 656–657 vedl vzpouru proti Alího chalífátu a byl zabit v proslulé velbloudí bitvě nedaleko Basry. V rámci počátečního následování tradice při volbě nového chalífy, měl tak jeho syn Abdulláh ibn az-Zubajr vysokou šanci stát se novým chalífou, neboť byl synem jednoho z prvních Prorokových následovníků.[3]

Abdulláh ibn az-Zubajr se osvědčil v boji již jako mladík. Účastnil se tažení na byzantském pomezí a kolem roku 640 několika tažení proti sasánovské Persii. Poté byl převelen do severní Afriky. Zde v letech 642–643 uskutečnil tažení do Kyrenaiky a Tripolska, kde byly dobyty byzantské opěrné body.[4] Roku 648 pak Abdulláh ibn az-Zubajr postoupil na území dnešního Tuniska, kde porazil a zabil revoltujícího byzantského správce Řehoře a pronikl 160 km jižně od Kartága. Po roce 660, v době vlády Mu´áviji I. žil v ústraní.

Chalífa – boj s Umajjovci

Když se v dubnu 680 ujal v Damašku vlády chalífa Jazíd z rodu Umajjovců, odebral se Abdulláh ibn az-Zubajr do Mekky, kde mohl využít práva azylu. Protože byl Jazíd odpočátku zaměstnán bojem s Alího synem al-Husajnem v Iráku, podařilo se místním odpůrcům Umajjovců přesvědčit Abdulláha, aby se postavil do čela povstání.[5] Umajjovci a jejich místodržící byli pak vypuzeni z Hidžázu a Abdulláh ibn az-Zubajr byl prohlášen chalífou.

Protože al-Husajn padl v bitvě u Karbaly, byl Abdulláh uznán chalífou i v Iráku a v části Egypta. Protože diplomatická jednání mezi Jazídem a opozicí selhala, rozhodl se umajjovský chalífa vypravit do Hidžázu vojsko. To v srpnu 683 porazilo u Medíny rebely a ovládlo ji. Následovalo tažení proti Mekce, kde však obléhatele dostihla zpráva o Jazídově smrti.[6] Situace se radikálně změnila a obléhatelé dokonce nabídli Abdulláhovi potvrzení jeho chalífátu, když přesídlí do Damašku..[5] To však Abdulláh odmítl, čímž dal příležitost Jazídovým nástupcům.

Jazídův nástupce Mu´ávija II. vládl pouhých čtyřicet dní, a poté byl nahrazen energičtějším Marvánem I. Ten roku 684 upevnil svou moc v Sýrii a podařilo se mu ovládnout Egypt, odkud vypudil Abdulláhovy stoupence.[7] Marván I. však roku 685 náhle zemřel, aniž by uskutečnil opětovné tažení do Hidžázu. I Abdulláh ibn az-Zubajr se v této době dostal do potíží, vzbouřil se proti němu dosud věrný Irák, a tak se jeho moc omezila pouze na Hidžáz.[8]

V letech 686–687 se vedly boje na území Iráku. V oblasti panovala naprostá anarchie a pohybovala se zde vojska několika protivníků. Vojska nového chalífy Abdulmalika byla roku 686 poražena, to dávalo příležitost cháridžitům k jejich teroristickým akcím a posilovalo vzbouřence, kteří s centrem v Kúfě, operovali proti Abdulláhu ibn az-Zubajrovi a jeho bratrovi Mus´ab ibn az-Zubajrovi. Abdulláhův bratr nakonec vzbouřence i cháridžity roku 687 porazil a z oblasti vytlačil.[9]

Umajjovský chalífa Abdulmalik byl mezitím napaden ze severu Byzantinci, a proto musel až do roku 690 vojenské akce proti Abdulláhu ibn az-Zubajrovi odkládat.[6] Až roku 691 došlo k jeho tažení do povodí Eufratu a porážce Abdulláhova bratra Mus´aba ibn az-Zubajra. Po pacifikaci Iráku pak v letech 691–692 Abdulmalik vzpouru zcela zlomil tažením proti Mekce. Jeho vojevůdce al-Hadždž ibn Júsuf město šest měsíců obléhal a stařičký Abdulláh ibn az-Zubajr padl jako jeden z posledních v bojích nedaleko Ka´aby.[9]

Reference

  1. ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 248.
  2. ↑ F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s.20.
  3. ↑ F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s.50.
  4. ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s.247.
  5. ↑ a b F. Tauer, Svět Islámu s.50n.
  6. ↑ a b R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s.248.
  7. ↑ F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s.52n.
  8. ↑ F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s.53.
  9. ↑ a b F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s.54.

Externí odkazy

Literatura

  • DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 80-721-3000-5
  • TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984.

Média použitá na této stránce

الصحابي عبد الله بن الزبير.png
Autor: السيف ذو الوشاح, Licence: CC BY-SA 4.0
تخطيط لاسم الصحابي الجليل عبد الله بن الزبير رضي الله عنه