Ablativ

Ablativ (česky též odlučník[1]) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval. Dochoval se v arménštině, latině, romštině a sanskrtu. Jménem ablativ se označují různé pády i v některých neindoevropských jazycích, např. turečtině a ugrofinských jazycích.

Ablativ v latině

V latině ablativ spojuje funkci indoevropského ablativu (který označuje směr „odkud“), instrumentálu („čím“) a lokálu („v“). Z těchto původních významů vzniklo několik dalších – důvodu („proč“), časového ablativu („v době“) a ablativ absolutní. Klasické gramatiky rozlišují:

  • ablativus instrumentalis – prostředek (jak? čím?)
  • ablativus modi – způsob (jak? kterým způsobem?)
  • ablativus sociativus – společenství (s kým? jako součást čeho?)
  • ablativus mensurae – míra (o kolik větší, menší atd.?)
  • ablativus limitationis – omezení (v jakém rozsahu?)
  • ablativus originis – původ (ze které rodiny?)
  • ablativus separativus – výchozí bod a odloučení (z čeho? odkud?)
  • ablativus auctoris – logický podmět pasivu (kým?)
  • ablativus comparationis – srovnání (jako kdo/co?)
  • téma (o čem)
  • ablativus locativus – místo (odkud?)
  • ablativus temporalis – čas (kdy?)
  • ablativus qualitatis – jakost (z čeho? jaký?)
  • ablativus causae – důvod (proč?)

Ablativ ve finštině

Finský ablativ je lokálním pádem vnějším. Primárně vyjadřuje funkci „z povrchu“ (např. pöytäpöydältästůlze stolu).

Odkazy

Reference

Externí odkazy