Absolutno

Absolutno či absolutum je ve filosofii věčný, nadprostorový a nadčasový prazáklad věcí, povznesený na mnohost věcí, nad protiklad subjektu a objektu, já a ne-já, ducha a tělo, často identifikovaný s bohem.

Absolutno je nejvyšší jsoucno, které je základem, poslednou příčinou (prapříčinou) všeho co je. Absolutno je bytí nezávislé od žádného jiného bytí, je nepodmíněné, autonomní, dokonalé a existující samo pro sebe a osobě.^[1]

Absolutno (střední platonismus)

Podle středního platonismu je absolutno počátek i konec všeho, nejvyšší vůle, otec i stvořitel všeho jsoucna, dokonalost sama, zákonodárce a zároveň tvůrce předurčení; konečný cíl lidské existence, která je opět konečným cílem světa všech věcí. Prostřednictvím člověka se mají věci spojit s bohem.^[2]

Absolutno (scholastika)

Podle scholastiky je absolutno Bůh jako bytost, která nezávisí od jiné; stojí v protikladu ke každé relativní existenci a hlavně vůči poznání.^[3]

Absolutno (Baruch Spinoza)

Podle Barucha Spinozy je absolutno Bůh, z kterého je potřeba odvozovat vše.^[4]

Absolutno (Georg Wilhelm Friedrich Hegel)

Základním pojmem Hegelova objektivního idealismu je absolutno. Hegel ho chápal v duchu tradice idealistické metafyziky, která zahrnovala také filosofickou nauku o nejvyšším jsoucnu, které je základem, poslední příčinou a konečným smyslem všeho co je. Pochopil ho jako Boha, tak jak je ve své věčné bytosti před stvořením přírody a konečného ducha.^[5]

Hegelův Bůh je velmi vzdálený vůči všem antropomorfním náboženským představám. Pojem absolutna jako fundamentu všeho jsoucího, přírody i lidské společnosti a dějin, je vysloveně filosofický pojem.

Absolutno (Immanuel Kant)

Podle Immanuela Kanta je absolutno nemožné dosáhnout, je nepoznatelné.^[6]

Absolutno (Arthur Schopenhauer)

Podle Arthura Schopenhauera je absolutno synonymem vůle.

Reference

Externí odkazy

• Téma Absolutno ve Wikicitátech