Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open 2021
| Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open 2021 | |
|---|---|
| Datum | 6.–13. ledna 2021 |
| Ročník | 1. |
| Místo | Abú Zabí, Spojené arabské emiráty |
| Dějiště | Zayed Sports City International Tennis Centre |
| Kategorie | WTA 500 |
| Dotace | 565 530 USD |
| Ředitel | Bharat Godkhindi |
| Soutěže | 64 dvouhra (32 kval.) / 28 párů čtyřhry |
| Povrch | tvrdý – Laykold / venku |
| Vítězky | |
| ženská dvouhra | |
 Aryna Sabalenková | |
| ženská čtyřhra | |
 Šúko Aojamová / Ena Šibaharaová | |
| Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open | |
2023 > | |
Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open 2021 byl tenisový turnaj pořádaný jako součást ženského okruhu WTA Tour, který se odehrával na tvrdých dvorcích Zayed Sports City International Tennis Centre. Probíhal mezi 6. až 13. lednem 2021 v Abú Zabí.
Turnaj byl do kalendáře zařazen poprvé jako náhrada za zrušené úvodní turnaje australské šňůry v Brisbane kvůli pokračující pandemii covidu-19. Turnaj také představoval první událost v nové kategorii turnajů WTA 500, která nahradila turnaje WTA Premier 700.
Rozpočet činil 565 530 dolarů. Nejvýše nasazenou hráčkou ve dvouhře se stala světová čtyřka Sofia Keninová ze Spojených států. Jako poslední přímá účastnice do singlové soutěže zasáhla 255. tenistka žebříčku, Američanka Jamie Loebová.[1]
Devátý singlový titul kariéry získala Běloruska Aryna Sabalenková. Čtvrtou společnou deblovou trofej vybojovaly Japonky Šúko Aojamová a Ena Šibaharaová.[2]
Distribuce bodů a finančních odměn
Distribuce bodů
| Soutěž | vítězky | finalistky | semifinalistky | čtvrtfinalistky | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra[1] | 470 | 305 | 185 | 120 | 55 | 30 | 1 | 25 | 13 | 1 |
| čtyřhra[3] | 1 | — | — | — | — |
Finanční odměny
| Soutěž | vítězky | finalistky | semifinalistky | čtvrtfinalistky | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra[1][4] | 68 570 $ | 50 130 $ | 26 745 $ | 12 675 $ | 6 480 $ | 4 100 $ | 2 500 $ | 1 925 $ | 1 000 $ |
| čtyřhra[3] | 20 890 $ | 13 370 $ | 8 350 $ | 4 310 $ | 2 670 $ | 2 020 $ | — | — | — |
| částky ve čtyřhře jsou uváděny na pár | |||||||||
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[1] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
 USA | Sofia Keninová | 4. | 1. |
 Ukrajina | Elina Svitolinová | 5. | 2. |
 Česko | Karolína Plíšková | 6. | 3. |
| Bělorusko | Aryna Sabalenková | 10. | 4. |
 Španělsko | Garbiñe Muguruzaová | 15. | 5. |
 Kazachstán | Jelena Rybakinová | 19. | 6. |
 Belgie | Elise Mertensová | 20. | 7. |
| Česko | Markéta Vondroušová | 21. | 8. |
 Řecko | Maria Sakkariová | 22. | 9. |
 Estonsko | Anett Kontaveitová | 23. | 10. |
| USA | Jennifer Bradyová | 24. | 11. |
| Česko | Karolína Muchová | 27. | 12. |
| Kazachstán | Julia Putincevová | 28. | 13. |
| USA | |||
 Tunisko | Ons Džabúrová | 31. | 15. |
 Chorvatsko | Donna Vekićová | 32. | 16. |
 Rusko | Jekatěrina Alexandrovová | 33. | 17. |
| Žebříček WTA k 21. prosinci 2020 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující hráčka nastoupila z pozice náhradnice:
Následující hráčky postoupily do hlavní soutěže z kvalifikace:
Kateryna Bondarenková
Anna Bondárová
Anastasija Gasanovová
Amandine Hesseová
Lucie Hradecká
Lucrezia Stefaniniová- Bianca Turatiová
Jang Čao-süan
Následující hráčky postoupily z kvalifikace jako tzv. šťastné poražené:
Jodie Burrageová
Valentini Grammatikopoulou- Despina Papamichailová
Odstoupení
- před zahájením turnaje
Amanda Anisimovová → nahradila ji Jamie Loebová
Belinda Bencicová → nahradila ji Věra Zvonarevová
Sorana Cîrsteaová → nahradila ji Despina Papamichailová- Danielle Collinsová → nahradila ji
Tamara Zidanšeková - Fiona Ferrová → nahradila ji Jodie Burrageová
- Caroline Garciaová → nahradila ji Jasmine Paoliniová
- Světlana Kuzněcovová → nahradila ji Wang Si-jü
Elise Mertensová → nahradila ji Valentini Grammatikopoulou
Jeļena Ostapenková → nahradila ji Marta Kosťuková- Kateřina Siniaková → nahradila ji
Aljaksandra Sasnovičová - Patricia Maria Țigová → nahradila ji Anastasija Potapovová
- Alison Van Uytvancková → nahradila ji Kaja Juvanová
- Čeng Saj-saj → nahradila ji
Leylah Fernandezová
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[3] | Stát | Hráčka[3] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
 Čínská Tchaj-pej | Sie Šu-wej | Česko | Barbora Krejčíková | 8. | 1. |
| Belgie | Bělorusko | ||||
| USA | Nicole Melicharová |  Nizozemsko | Demi Schuursová | 23. | 3. |
| Belgie |  Francie | ||||
| Japonsko | Šúko Aojamová | Japonsko | Ena Šibaharaová | 45. | 5. |
 Chile | Alexa Guarachiová | USA | Desirae Krawczyková | 51. | 6. |
 Čína | Sü I-fan | Čína | Jang Čao-süan | 64. | 7. |
| USA | Hayley Carterová |  Brazílie | Luisa Stefaniová | 68. | 8. |
| Žebříček WTA k 21. prosinci 2020 | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry nastoupily do čtyřhry díky chráněnému žebříčku:
Následující pár nastoupil do čtyřhry z pozice náhradníka:
Přehled finále
Ženská dvouhra
- Aryna Sabalenková vs. Veronika Kuděrmetovová, 6–2, 6–2
Sabalenková vyhrála devátý turnaj WTA ve dvouhře.
Ženská čtyřhra
Šúko Aojamová / Ena Šibaharaová vs. Hayley Carterová / 
Luisa Stefaniová, 7–6(7–5), 6–4
Japonky získaly čtvrtou společnou trofej.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2021 Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Ženská dvouhra na Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open 2021 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Třetí triumf v řadě, série 15 výher! Sabalenková ovládla i Abú Zabí [online]. TenisPortal.cz, 2021-01-13 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ženská čtyřhra na Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open 2021 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kvalifikace ženské dvouhry na Abu Dhabi WTA Women’s Tennis Open 2021 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
