Acetátová vlákna

Acetátová vlákna (mezinárodní zkratka CA) jsou výrobky z vysoce kvalitní celulózy, často z linters (velmi krátká bavlněná vlákna). Materiál je nejmladší ze skupiny vláken z regenerované celulózy.

Základem výrobního postupu je přeměna sloučeniny celulózy s kyselinou octovou na acetátovou celulózu, tj v principu vyvářka buničiny pod tlakem v sodném louhu (cca 8 hodin) a acetylace (20 hodin). Roztok se zpracovává suchým zvlákňováním. Po průchodu vlákenné hmoty spřádací tryskou se aceton vypaří, vlákno se dlouží na cca dvojnásobnou délku, filament se odvádí v jemnostech 1,7-8 dtex.^[1]

Většina vláken pro oděvní textilie se vyrábí jako filament, který pak se často tvaruje nepravým zákrutem. Odváděcí rychlost může dosáhnout až 1000 m/min. Stříž se vyrábí řezáním svazku zkadeřených filamentů.^[2]

Podle obsahu kyseliny octové se rozlišují dva druhy vlákna:

• Diacetát (zvaný také 2,5 acetát nebo jen acetát) s obsahem 54–55 % kyseliny octové
• Triacetát s 61,5 % kyseliny octové
  • Celulóza s obsahem >95 % tzv. α-celulózy (nerozpustná při 20 °C v 17,5% roztoku NaOH (hydroxidu sodného) se nechá nabobtnat v ledové kyselině octové CH₃COOH.
  • Acetylace acetanhydridem (anhydrid kyseliny octové (CH₃CO)₂O) za přítomnosti katalyzátoru (H₂SO₄) v rozpouštědle (nejčastěji kyselina octová CH₃COOH nebo dichlormethan CH₂Cl₂).^[3]

V roce 1865 vyrobil Francouz Schützenberger laboratorně první acetát celulózy,^[4] v roce 1921 bylo v Anglii v provozu zařízení na denní výrobu 500 tun acetátu a v roce 1922 začala v USA u firmy Celanese průmyslová velkovýroba acetátového "hedvábí".^[5]

Spotřeba vláken měla na začátku 21. století klesající tendenci (asi na 600 kilotun ročně). V roce 2006 bylo ve světě instalováno 25 výrobních zařízení,^[6] celosvětová výroba se zvýšila, za rok 2020 se odhadovala na 900 kilotun, ze kterých se značná (blíže nedefinovaná) část používá na netextilní účely.^[7]

Acetát je lehčí než přírodní hedvábí, kterému se vzhledem i omakem velmi podobá. Pevnost za sucha je oproti hedvábí asi poloviční (do 1,5 cN/dtex) a za mokra se snižuje o 20–30 %. Vlákno je podstatně levnější než přírodní hedvábí.

Tkaniny z acetátu se sotva mačkají a po vyprání jen nepatrně sráží.

Příze z acetátové stříže se měkkým omakem a malou mačkavostí podobají jemné vlně.

Triacetát má oproti diacetátu vyšší bod tání (může se prát při 70° a žehlit při 200 °C), poloviční bobtnavost (cca 3 %) a tím vyšší tvarovou stálost. Tkaniny se nechají velmi dobře natrvalo plisovat.^[3]

Buďto jako 100% acetát, nebo ve směsi s polyamidem nebo polyesterem na dámské svrchní ošacení, podšívky, kravaty.

Z Triacetátu se vyrábí také filmové pásy.

Technické textilie: cigaretové filtry, elektroizolace.

K nejznámějším výrobcům patří (v roce 2022): Celanese, USA (Blue Ridge™) Cerdia, Švýcarsko (Cerdia™), Daicel, Japonsko (CAFBLO™)^[1]

• Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, ISBN 3-7949-0546-6, Berlin 1993, str. 10
• Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Acetátová vlákna na Wikimedia Commons