Acheuléen

Pazourek acheulské kultury

Acheuléen je technologický komplex starého až středního paleolitu rozšířený ve velké části tehdy obydleného světa. Nálezy pocházejí z Afriky (začal zde před 1,8 miliony lety), později se rozšířil i do Asie a Evropy.[1]

Tyto technologie využívaly druhy Homo erectus, Homo heidelbergensis a Homo sapiens.[2]

Typická industrie zahrnuje především pěstní klíny, ale i sekáče, polyedry (sféroidy), drasadla a zoubkové nástroje. Na konci acheuléenu se rozšířila levalloiská technika.

Rozšíření Acheuléeu

Poslední acheulská industrie je stará asi 100 000 let. Název pochází ze jména čtvrti Saint-Acheul, 3 km jihovýchodně od centra severofrancouzského města Amiens.

Rozšíření

V nejstarším období, do 700 000 let před současností je užívání technik acheuléenu potvrzeno pouze v Africe a na Blízkém východě. Později se začal v souvislosti s migrací druhů Homo erectus a Homo heidelbergensis šířit do západní Evropy (stáří 0,6 až 0,5 milionu let), západní a jižní Asie – vymezení viz tzv. Moviusova linie. Do střední Evropy se acheuléen rozšířil před 300 000 lety.[2]

Dělení ve Francii

Ve Francii bývá Acheuléen dělen na:

  • starší acheuléen (také abbevillien)
  • střední acheuléen
  • mladší acheuléen
  • pozdní acheuléen (epiacheuléen)

Na území Česka jsou nejvýznamnějšími lokalitami s acheulskou industrií Písečný vrch u Bečova a Přezletice.

Reference

  1. ↑ University of Kent. The world's earliest stone technologies are likely to be older than previously thought. phys.org [online]. 2021-03-24 [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b ŠMAHEL, Zbyněk. Příběh lidského rodu. Brno: Moravské zemské muzeum, 2005. 84 s. ISBN 80-7028-262-2. S. 45. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Carte hachereaux.jpg
Autor: No machine-readable author provided. 120 assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0

carte de répartition des principaux sites à hachereaux au Pléistocène moyen (Acheuléen) ; Vincent Mourre 2003 (les points indiquent les sites connus et leur diamètre est proportionnel au nombre de hachereaux mis au jour, les zones en rouge sont les régions où des hachereaux sont connus)

Mourre, V, Implications culturelles de la technologie des hachereaux. Thèse de Doctorat. Université de Paris X - Nanterre, 3 vol. (2003), (pdf), Fig. 48 (p. 115)