Achille Starace

Achille Starace
Stranická příslušnost
Členství	Národní fašistická strana
Rodné jméno	Achille Starace
Narození	18. srpna 1889 Sannicola
Úmrtí	29. dubna 1945 (ve věku 55 let) Milán
Příčina úmrtí	střelná rána a poprava
Místo pohřbení	major cemetery of Milan
Profese	politik
Ocenění	Záslužný řád Německého orla Rytíř Vojenského řádu Savojska důstojník Vojenského řádu Itálie
Podpis
Commons	Achille Starace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Achille Starace (18. srpna 1889, Sannicola – 29. dubna 1945, Milán) byl italský fašistický politik.

Starace se narodil v Sannicole, provincie Lecce, v jižní Apulii. Jeho otec byl obchodníkem s vínem a olejem. Starace navštěvoval Technický institut v Lecce a získal akademickou hodnost v účetnictví. V roce 1909 se připojil k Italské královské armádě (Regio Esercito) a do roku 1912 se stal podporučíkem Bersaglierů. Jako oddaný voják vystoupil sám do hádky s pacifistickými demonstranty v kafé Biffi v Miláně v srpnu 1914 a získal díky této akci dost reputace.

Starace se účastnil akcí během První světové války a získal mnoho vyznamenání z svoji službu, jednu stříbrnou medaili za vojenské zásluhy a čtyři bronzové medaile. Po válce opustil armádu a přestěhoval se do Trenta, kde prvně přišel do kontaktu s rostoucím fašistickým hnutím. Připojil se také k zednářské lóži „La Vedetta“ v Udine v březnu 1917. Jako zapálený nacionalista se Starace připojil k fašistickému hnutí v Trentu v roce 1920 a rychle se stal místním politickým tajemníkem V roce 1921 jeho úsilí upoutalo pozornost Benita Mussoliniho, který dal Staracemu na odpovědnost fašistickou organizaci v Benátsku-Tridentsku. V říjnu 1921 se stal zastupujícím tajemníkem Národní fašistické strany (Partito Nazionale Fascista, zkráceně PNF). V roce 1922 se Starace účastnil Pochodu na Řím, vedl oddíl Černých košil na podporu Mussoliniho.

Koncem roku 1922 byl jmenován stranickým inspektorem na Sicílii a stal se členem výkonného výboru PNF. V roce 1923 poté, co rezignoval jako zástupce tajemníka strany, se stal velitelem Národní bezpečností dobrovolné milice (Milizia Voluntaria per la Sicurezza, zkráceně MVSN) v Terstu. MVSN byla plně dobrovolnou milicí vytvořenou k zorganizování bývalých Černých košil. V roce 1924 byl Starace zvolen do italského parlamentu a stal se stranickým inspektorem. V roce 1926 se Achille Starace stal opět zástupcem stranického tajemníka a v roce 1928 byl jmenován tajemníkem milánské pobočky strany.

V roce 1931 dosahuje jeho kariéra vrcholu, když se stává tajemníkem PNF. Byl do této pozice jmenován primárně pro svou nekritickou, fanatickou loajalitu k Mussolinimu. Jako tajemník pořádal Starace velkolepé parády a průvody, propagoval opatření pro antisemitskou segregaci a velmi rozšířil Mussoliniho kult osobnosti.

Ačkoliv Starace byl úspěšný při zvyšování počtu členů strany, selhal v pozdějších letech svého funkčního období při reorganizaci fašistické mládežnické organizace (Opera Nazionale Balilla) podle vzoru Hitlerjugend. Neuspěl také v tom, aby se entusiasmus národa vyrovnal popularitě nacionálně socialistické strany, kterého se tato těšila v Německu. Starace sloužil jako tajemník celkem osm let. To bylo déle než sloužil jakýkoliv jiný tajemník. Ale do poloviny 30. let získal ve stranické hierarchii mnoho nepřátel.

V roce 1935 Starace, jinak plukovník, si vzal dovolenou, aby se účastnil invaze do Etiopie a bojoval na severní frontě . V březnu 1936 po bitvě u Shire mu bylo svěřeno velení smíšené skupiny Černých košil a 3. pluku Bersaglierů, která byla sestavena v Asmaře v Eritrei. Později v tomto měsíci Starace a jeho na automobilech převážená „mechanizovaná kolona“ se připravila na cestu v drsných poměrech pro to, aby obsadila Gondar, hlavní město Begemderské provincie. Umění budování cest Staraceho mužů hrálo stejně významnou roli jako jejich bojová odvaha. Následující ráno dne 1. dubna Starace a jeho kolona vstoupili do Gondaru a o dva dny později dosáhli jezera Tana, zajistili tak hranici s britským Súdánem. Východoafrická rychlá kolona (Colonna Celere del‘ Africa Orientale) urazila přibližně 120 kilometrů za tři dny.

Po Etiopii se vrátil Starace k povinnostem stranického tajemníka. Zůstal nadále kontroverzním. Pro příklad nařídil, že všechny stranické vlajky musí býti vyrobeny z v Itálii vytvořené textilní látky „Lanital“. Ta byla vytvořena z kaseinu, fosfoproteinu, který se běžně nalézá v savčím mléku. Lanital byl vynalezen v roce 1935, podle Staraceho byl „výtvorem italské vynalézavosti.“ V roce 1936 se Dino Grandi, italský velvyslanec ve Velké Británii objevil v Londýně v obleku, o které se tvrdilo, že byl vytvořen ze 48 pint odstředěného mléka. Během Mnichovské krise v roce 1938, která skončila tím, že nacionálně socialistické Německo anektovalo české pohraničí, byl Starace hlasitým zastáncem toho, že by Francie měla postoupit Tunis Itálii.

Starace byl sportovním fanatikem a byl jmenován presidentem Italského národního olympijského výboru. Připomíná se pro takové neoblíbené kaskadérské kousky jako je skok skrze hořící kruh na stadionu v Marmi roku 1938 nebo skok koněm přes salonní vůz. Chtěl aby představitelé strany vypadali mužně a zdravě a na oficiálních slavnostech pochodovali krokem Bersaglierů, italskou variantou husího kroku. Je zvláště a významněji připomínán také pro politiku přijímání Italů (ať mladých nebo ne) do organizací spojených s fašistickou stranou, které vytvářely zdání podoby se skautským hnutím: Opera Balilla, Figli della lupa, Avanguardisti, Giovanne fascista a s pracujícími spojené Organizzazione del Dopolavori (sport po práci).

Sporty byly obzvláště důležité ve fašistické propagandě, která využívala úspěchy italských atletů v mezinárodních soutěžích (jako byl boxer Primo Carnera nebo italský národní fotbalový tým) a Starace byl v tomto dosti nápomocný. Zabýval se jak masovými organizacemi, tak elitní stránkou italského sportu.

V říjnu 1939 byl nakonec Starace propuštěn z místa stranického tajemníka, na jeho místo nastoupil populární letec Ettore Muti. Stal se šéfem štábu Černých košil a zastával tuto pozici až do května 1941, kdy z ní byl pro neschopnost odvolán. Byl nahrazen Enzo Galbiatim.

V roce 1943 po pádu Mussoliniho režimu byl Starace zatčen roajalistickou vládou Pietra Badoglia. Byl zatčen ačkoliv jeho reálná moc za Mussoliniho skončila o dva roky dříve. Po neúspěšném pokusu získat Mussoliniho přízeň v Němci podporované Italské sociální republice, byl Starace opět zatčen. Tentokrát byl vězněn v koncentračním táboře ve Veroně a byl zatčen svými bývalými kolegy kvůli obvinění, že oslaboval stranu během svého angažmá na místě stranického tajemníka. Nakonec byl Starace propuštěn a přemístil se do Milána. Dne 29. dubna 1945 během svého ranního běhu byl poznán a zajat partyzány. Byl vzat na Piazzale Loerto a bylo mu ukázáno tělo Mussoliniho, kterému zasalutoval předtím než byl sám popraven. Jeho tělo bylo následně pověšeno vedle Mussoliniho.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Achille Starace na anglické Wikipedii.