Acidomanganičitany

Acidomanganičnany jsou komplexní sloučeniny manganu v oxidačním stavu Mn⁴⁺, které tvoří anion [MnX₆]²⁻ nebo [MnX₅]⁻, přičemž za X lze doplnit F⁻, Cl⁻, IO₃⁻ nebo CN⁻.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Jelikož jsou tyto komplexy odvozeny od kyseliny manganičité H₂MnO₃, která je slabou kyselinou, nejsou ani samy komplexy nijak stabilní. Vodou většinou snadno hydrolyzují za vzniku hydroxomanganičitanů až oxidu manganičitého. Z toho i vyplývá, že připravit tyto komplexy v čistém stavu je téměř nemožné, protože téměř vždy alespoň částečně hydrolyzují.

komplexy s anionem [MnX₆]²⁻ krystalují v oktaedrické soustavě a uspořádání elektronů manganu závisí na ligandech, které se na něj naváží – pro fluoridový, chloridový i jodičnanový anion je to vysokospinové uspořádání a kyanidový anion je to nízkospinové uspořádání. Pro komplexy s anionem [MnX₅]⁻ je uspořádání ligandů kolem manganu ve tvaru trigonální bipyramidy a uspořádání elektronů manganu je závislé na stejně jako u oktaedru.

Příprava

Acidomanganičnany se získávají přidáváním roztoku manganistanu vápenatého a chloridu draselného do silně chlazené 40 % kyseliny chlorovodíkové – takto vznikají nejstabilnější z acidomanganičitanů hexachloromanganičnany – hexachloromanganičnan draselný. Obdobně se dá připravit i amonná a rubidná sůl a i další acidomanganičnany.

Sloučeniny

Z vlastností vyplývá, že tyto sloučeniny nejsou příliš stabilní. Přesto se podařilo některé sloučeniny připravit.

Z chloromanganičitanů se podařil připravit hexachloromanganičitan draselný K₂[MnCl₆], který má temně červené krystaly a z acidomanganičnanů se řadí k nejstálejším.

Stejným způsobem se podařilo připravit i některé fluoromanganičitany. Připravit se podařilo hexafluoromanganičitan draselný K₂[MnF₆], který tvoří zlatožluté šesterečné jehličky a pentafluoromanganičitan draselný K[MnF₅], který tvoří bledě červený prášek.

Ostatní sloučeniny nemají praktický význam a nejsou ani příliš stabilní.

Literatura

• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9