Adéla Svobodová

Adéla Svobodová
Narození25. června 1978 (46 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoké učení technické v Brně
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalířka a grafická designérka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adéla Svobodová (* 25. června 1978 Praha) je grafická designérka a výtvarná umělkyně.[1]

Život

V letech 2001–2005 Svobodová studovala grafický design na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a v rozmezí let 2002–2008 také na Akademii výtvarných umění v Praze, nejprve v ateliéru nových médií vedených Michaelem Bielickým a následně v malířském ateliéru u Vladimíra Skrepla. V druhé polovině nultých let byla členkou skupiny Ládví, která své intervenční praktiky zaměřila na identifikaci kvalit veřejného prostoru stejnojmenného pražského sídliště. Kromě toho se věnovala tvorbě vlastních objektů a videí. První samostatnou výstavu měla spolu s Jiřím Thýnem v roce 2004.[2] V roce 2008 získala za soubor objektů jednu z cen na mezinárodní přehlídce diplomamtů umělecký škol StartPoint.[3] Paralelně se věnovala grafickému designu a od konce desetiletí se zaměřila na grafické úpravy publikací o výtvarném umění: uměleckých monografií, výstavních katalogů, autorských knih nebo odborných uměnovědných publikací. S francouzskou grafičkou Pauline Kerleroux založila studio Pauline & Adela a na publikacích spolupracuje také grafičkou s Terezou Hejmovou.[4] Za antologiíi Atlas transformace získala ocenění The Most Beautiful Swiss Books 2010 a zlatou medaili v soutěži Schönste Bücher aus aller Welt. Ve výročních cenách Czech Grand Design byla vyhlášena Grafickým designerem roku 2021.[5] Řada jejích grafických úprav byla oceněna rovněž v každoroční soutěži Nejkrásnější české knihy roku. Adéla Svobodová žije v Praze. Jejím partnerem je fotograf Jiří Thýn. Její starší bratr Tomáš Svoboda je vizuální umělec.

Samostatné výstavy

  • 2017 Markéta Othová, Adéla Sbobodová. Lucie Drdova Gallery, Praha ( s Markétou Othovou)[6]
  • 2016 Antiobjekt. Moravská galerie v Brně, Pražákův palác[7]
  • 2014 Sběratel nápadů. Galerie Ferdinanda Baumanna (s Tomášem Svobodou)[8]
  • 2008 Kopni se do hlavy 58krát za minutu. Galerie Entrance, Praha[9]
  • 2007 4=5. Galerie 35m2, Praha
  • 2005 O umění. Galerie Jelení, Praha[10]
  • 2004 1+1. Galerie Jelení, Praha (s Jiřím Thýnem)[11]

Grafické úpravy knih (výběr)

  • Baladrán Z., Havránek V., Krejčová V. (ed.): Atlas transformace. tranzit.cz, Praha, 2009.
  • Pospiszyl T. (ed.): Lukáš Jasanský, Martin Polák. tranzit.cz, Praha, 2012.
  • Nikl P., Wohlmuth R., Přibáň J.: Petr Nikl. Hra o čas. Arbor vitae, Praha, 2013. [12]
  • Havránek V.: Ján Mančuška. První inventura. tranzit.cz, 2015.
  • Koťátková E., Havránek V., (ed.): Obrazový atlas dívky, která rozřezala knihovnu na části. tranzit.cz, Praha, 2015.
  • Jiří Thýn. Zahrada. Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a hunt kastner, Praha, 2018.[13]
  • Mitášová M. (ed.): Anna Daučíková. Transformácie. Slovenská národná galéria, Bratislava, 2018[14]
  • Koťátko P.: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové. Meander, Praha, 2019.[15]
  • Baronová B., Pepe D.: Ženy o ženách. Intimita tvorby českého ženského filmového a literárního dokumentu. Wo-men, Praha & Univerzita Tomáše Bati, Zlín, 2019.
  • Pejčochová M.: Posel z Dálného východu. Vojtěch Chytil a sběratelství moderní čínské tušové malby v meziválečném Československu. Národní galerie Praha, 2019.
  • Pomajzlová A.: Devětsil 1920–1931. Galerie hlavního města Prahy, Praha, 2019 (s Terezou Hejmovou)
  • Winter T., Machalíková P.: Jdi na venkov! Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960. Arbor vitae, Praha, 2019. (s Terezou Hejmovou)[16]
  • djav azodnem. Autorský sešit Aleksandry Vajd a Jimeny Mendozy. Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, 2020.[17]
  • Vinglerová M. (ed.): Móda v modré. Tradice a současnost indiga v japonském a českém textilu. Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha, 2020 (s Terezou Hejmovou)
  • Morganová P., Nekvindová T., Svatošová D.: Výstava jako médium. České umění 1956-1999. Akademie výtvarných umění, Praha 2020.
  • Janečková M., Lehkoživová I. (ed.): Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domků s ateliéry. Archiv výtvarného umění, Kostelec nad Černými lesy, 2020.[18]
  • Černá Pivovarovová, M.: Viktor Pivovarov. Ach jo. Arbor vitae, Praha 2021. ISBN 978-80-88256-16-8[19]
  • Machalíková, P. (ed.): Let s voskovými křídly. Josef Mánes (1820–1871). Arbor vitae, Praha 2022. ISBN 978-80-88256-18-2 (s Terezou Hejmovou)
  • Kateřina Kubínová, Pavla Machalíková, Tomáš Winter (eds.): „… a viděl jsem nové nebe a novou zemi…“, Artefactum a Západočeská galerie v Plzni 2023. ISBN 978-80-88283-84-3 (s Terezou Hejmovou)

Ocenění

The Most Beautiful Swiss Books

  • 2010 - Atlas transformace.[20]

Schönste Bücher aus aller Welt

  • 2011 Zlatá medaile - Atlas transformace.

Nejkrásnější česká kniha roku

  • 2009 2. místo v kategorii Vědecká a odborná literatura – Atlas transformace.[21]
  • 2013 2. místo v kategorii Katalogy: Petr Nikl. Hra o čas.[22]
  • 2014 3. místo v kategorii Odborná literatura: Sídliště Solidarita.[23]
  • 2015 3. místo v kategorii Bibliografie a autorské knížky: Obrazový atlas dívky, která rozřezala knihovnu na části[24]
  • 2019 1. místo v kategorii Odborná literatura: Jdi na venkov![25]
  • 2019 1. místo v kategorii v Knihy o výtvarném umění: Posel z dálného východu.[26]
  • 2019 2. místo v kategorii Katalogy: Devětsil 1920–1931.[27]
  • 2020 1. místo v kategorii Odborná literatura a Cena Grafické unie: Výstava jako médium. [28]
  • 2020 1. místo v kategorii Katalogy: Móda v modré.[29]
  • 2020 2. místo v kategorii Bibliografie a autorské práce: djav azodnem.[17]
  • 2023 1. místo v kategorii Katalogy: „…a viděl jsem nové nebe a novou zemi…“[30]
  • 2023 2. místo v kategorii Odborná literatura: Osvěta, kultura, zábava (kulturní domy v Československu)[30]

Ceny Czech Grand Design

  • 2021 Grafický designer roku – Móda v modré, Výstava jako médium, Divadlo ulice[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Adéla Svobodová | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ Galerie - Adéla Svobodová & Jiří Thýn. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  3. ↑  » Start point. www.startpointprize.eu [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Adela & Pauline. adela-pauline.net [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b S.R.O, RTsoft. Grafický designér roku | CGD21 [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Markéta Othová, Adéla Svobodová – Drdova gallery [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Moravská galerie v Brně - Adéla Svobodová: Antiobjekt. www.moravska-galerie.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-29. 
  8. ↑ Sběratel nápadů on Artyčok. Artyčok [online]. 2014-08-13 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kopni se do hlavy 58x za minutu – Galerie Entrance. entrancegallery.com [online]. [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Galerie - Adéla Svobodová: O umění. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Galerie - Adéla Svobodová & Jiří Thýn. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Petr Nikl – Hra o čas. www.arborvitae.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ THÝN, Jiří. Jiří Thýn: Garden – Zahrada. NAMU [online]. 25. 10. 2018 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ Anna Daučíková . Transformácie. sng.sk [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-29. (slovensky) 
  15. ↑ MEANDER. Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové - Meander. meander.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ Jdi na venkov! Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960. www.arborvitae.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b djav azodnem. Autorská kniha - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ artarchiv.cz: Aktuality. www.artarchiv.cz [online]. [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ ACH! Život a dílo Viktora Pivovarova. www.arborvitae.cz [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ CULTURE, © Federal Office of. The Most Beautiful Swiss Books of the year 2010. www.schweizerkulturpreise.ch [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-29. (anglicky) 
  21. ↑ 2009 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ 2013 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  23. ↑ 2014 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ Obrazový atlas dívky, která rozřezala knihovnu na části - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ Jdi na venkov! - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ Posel z Dálného východu - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Devětsil 1920–1931 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ Výstava jako médium. České umění 1957–1999 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ Móda v modré. Tradice a současnost indiga v japonském a českém textilu - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b 2023 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“