Ad orientem

Kanovník K. Havelka celebruje pohřební mši ad orientem v kostele sv. Havla v Liběchově (forma ordinaria)
Tradiční mše podle misálu z roku 1962 (forma extraordinaria), která je běžně celebrována ad orientem.

Ad orientem je latinský termín, znamenající k východu. V diskusi o uspořádání liturgického prostoru se používá jako označení pro postavení celebranta při mši, kdy tento stojí na stejné straně oltáře jako věřící,[1] tedy (je-li kostel orientovaný) obrácen k východu. Opakem je postavení versus populum.

Historie

Nakolik dnes lze z písemných pramenů a archeologických nálezů dovodit, od samých počátků církve bylo normou na křesťanském Západě i Východě, že se celebrant i shromážděný lid při slavení eucharistie obracel k východu.[2] Explicitně kodifikováno bylo toto tradiční uspořádání liturgického prostoru v rubrikách římského misálu vydaného po Tridentském koncilu. V rámci provádění liturgické reformy Druhého vatikánského koncilu bylo ve většině katolické církve římského ritu opuštěno ve prospěch uspořádání versus populum, které v té době bylo považováno za původní prvek starokřesťanské bohoslužby, ztracený v důsledku klerikalizace latinské liturgie v raném středověku:

Ještě před koncem prvního tisíciletí dochází k další změně, která má dalekosáhlé následky. Oltář přestává být stolem obráceným k věřícím a přisouvá se ke stěně.[3]

V dobových diskusích se pro tradiční prostorové uspořádání slavení mše vžilo - jako protiklad k nově prosazovanému ideálu slavení "čelem k lidu" - pejorativní označení "zády k lidu" (něm. "mit dem Rücken zum Kirchenvolk") nebo "čelem ke zdi".

Určitou omezenou vlnu návratu kostelů, po koncilu upravených k celebrování versus populum, k uspořádání ad orientem, bylo možno zaznamenat v letech po vydání knihy Josepha Ratzingera Duch liturgie, která shrnula[4] odbornou kritiku pokoncilního vývoje v této otázce a uvedla ji s autoritou prominentního autora a církevního představitele do široké diskuse i mimo kruhy odborníků na liturgii.

V roce 2016 vyvolala značný mediální ohlas výzva kardinála Saraha, tehdejšího prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, aby se kněží římského ritu co nejdříve, pokud možno od nejbližšího adventu, vrátili k uspořádání ad orientem.[5] Významnější dopad na liturgickou praxi ale neměla.

Odkazy

Reference

  1. What Everyone Should Know About Ad Orientem Worship [online]. reverentcatholicmass.com [cit. 2021-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LANG, Uwe Michael. Obráceni k Pánu : orientace liturgické modlitby. Vyd. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská 143 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7266-340-8, ISBN 80-7266-340-2. OCLC 707608046 S. 21–54. 
  3. POKORNÝ, Ladislav. Prostřený stůl. 2. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 159 s. S. 56. 
  4. BENEDIKT XVI., papež. Duch liturgie. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal 205 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87474-57-0, ISBN 80-87474-57-0. OCLC 796019190 S. 65–74. 
  5. Reforma reformy?. Liturgie.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Traditional Latin Mass - Elevation.jpg
Autor: Andrewgardner1, Licence: CC BY 4.0
Traditional Latin Mass - Elevation
Pohřební mše (Kostel sv. Havla, Liběchov, celebrant kanovník Karel Havelka).jpg
Autor: MKoala, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohřební mše (forma ordinaria, ad orientem), celebrant kanovník Karel Havelka, koncelebrant P. Anselm Pavel Kříž, OPraem.