Ada Novák

Ada Novák
Rodné jménoAdolf Novák
Narození12. února 1912
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. prosince 1990 (ve věku 78 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, grafik a fotograf
Oceněnízasloužilý umělec
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ada (Adolf) Novák, také Áda Novák[1] (12. února 1912 České Budějovice[2]26. prosince 1990 České Budějovice), byl český grafik, malíř, fotograf, člen uměleckého sdružení Linie.

Život

V letech 1930—1936 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Willi Nowaka a Josefa Loukoty a roku 1939 získal na AVU čestný rok. Od studentských let fotografoval a jako fotograf byl v letech 1932—1938 členem avantgardní skupiny Linie. Zároveň byl v letech 1934—1937 činný ve skupině sdružené kolem časopisu Jih. V letech 1939—1945 žil střídavě v Praze a Sedlci-Prčici, od roku 1946 trvale v Českých Budějovicích. Po zániku Linie byl 1941—1949 členem Sdružení jihočeských výtvarníků. 1934 navštívil Německo, 1954 Polsko, 1957 NDR a Maďarsko, 1961 SSSR, 1962 baltské republiky SSSR, 1963 NDR, 1966 Francii a Rakousko, 1967 Itálii a Maďarsko, 1968 Belgii a Holandsko, 1969 Itálii.

Do roku 1950 se věnoval také pedagogické činnosti na českobudějovické učňovské škole, poté se stal členem Svazu československých výtvarných umělců, později Svazu českých výtvarných umělců a živil se jako umělec na volné noze. Roku 1982 obdržel titul Zasloužilý umělec a Medaili za zásluhy o rozvoj města Českých Budějovic. Nejrozsáhlejší soubor jeho děl na papíře je ve sbírce AJG Hluboká. Osobní fond Ady Nováka, obsahující mj. jeho deníky, daroval jeho vnuk Dan Wlodarczyk v roce 2003 archivu Národní galerie v Praze.

Dílo

Roku 1932 byl spoluiniciátorem první fotografické výstavy Linie (1932), na níž mimo jiné vystavil soubor fotografií moderní architektury v Českých Budějovicích. Vytvořil osobitý fotografický styl, který pracoval s malou hloubkou ostrosti a nezvyklými úhly záběru. Vycházel ze svého malířského školení a pracoval se světlem jako se základním formotvorným prvkem. Novákovo fotografické dílo paří v tvorbě skupiny Linie k nejpůvodnějším. Je řazeno k meziválečné fotografické avantgardě a vystavováno v zahraničí. Jeho fotografické studie, v nichž se pokoušel o světelnou modelaci tvaru, zahrnují portréty i běžné věci. Fotograf využíval měnící se hloubky ostrosti, od zaostření na detail až po rozostření na hranici ztráty identity snímaného předmětu. Abstrahoval od textury povrchu a zdůrazněním sumární světelné modelace naznačil i dynamický charakter vizuálního vnímání, včetně periferního vidění.[3]

Linoryty Ady Nováka zaujímají ve tvorbě sdružení Linie solitérní postavení. Dokládají jeho východisko z postimpresionismu a poučení Picassovou tvorbou třicátých let, charakteristickou anatomickými deformacemi a odkazy surrealismu. Novák je podobně jako ve fotografii zcela zaujat problémem budování tvaru pomocí světla, které je zároveň zdrojem konstrukce i destrukce, stává se živlem, který stírá hranice mezi černou a bílou a narušuje jasnou definici tvaru. Jeho linoryty navazují tematicky na počátky českého expresionismu a na tvorbu Osmy a objevují se v nich shodná témata (U karet, 1939, Hudebníci, 1939).[4]

Novákova iluzivní malba se až do sklonku 30. let rozcházela s avantgardním zaměřením skupiny Linie. Podobně jako jeho učitel Willi Nowak se věnoval vztahu barvy a světla a na modulaci tónů a polotónů. Tematicky souvisejí jeho obrazy s fotografickou tvorbou a zobrazují nearanžované pohledy na obyčejné věci v ateliéru. Jeho figurální malbu ve druhé polovině 30. let, ve stylu pozdního křivkového kubismu, ovlivnili patrně spolužáci Endre Nemes a Jakub Bauernfreund (Kolportér, 1938).[5]

V 50. letech se přiklonil k socialistickému realismu a věnoval se převážně krajinomalbě, v níž zachytil především jihočeské motivy a okolí Českých Budějovic. Vytvořil si osobitý styl s uměřenou až pastelovou barevností a uvolněným rukopisem. V 70. letech převládá vertikální formát s charakteristickými nízkými horizonty a vysokým oblačným nebem.

Zastoupení ve sbírkách

  • Národní galerie v Praze
  • Moravská galerie v Brně
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
  • Jihočeské muzeum, České Budějovice
  • Městské muzeum a galerie, Vodňany
  • Muzeum Strakonice

Výstavy fotografií (výběr)

  • 1985 Czeska fotografia 1918–1938, Muzeum Sztuki w Łódzi
  • 1992 Photos aus der Tschechoslowakei – die 30er und 40er Jahre, Galerie Carla Stützer, Kolín nad Rýnem
  • 1993 El Arte de la Vanguardia en Checoslovaquia 1918–1938 / The Art of the Avant-garde in Czechoslovakia 1918–1938, Instituto Valenciano de Arte Moderno (IVAM), Valencie
  • 1999 Modern Beauty: Tschechische Avantgarde – Fotografie 1918–1948, Die Neue Sammlung: The International Design Museum Munich (Staatliches Museum für angewandte Kunst), Mnichov
  • 2004 Avantgarda o mnoha médiích: Josef Bartuška a skupina Linie 1931–1939, Obecní dům, Praha
  • 2007/2008 Foto: Modernity in Central Europe, 1918–1945, National Gallery of Art, Washington D.C., The Solomon R. Guggenheim Museum, NY
  • 2009 Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland (Bundeskunsthalle), Bonn
  • 2011 Obrazy z dějin fotografie české, Galerie Václava Špály, Praha

Odkazy

Reference

  1. Novák Áda (Adolf) | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. www.encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Mikuláše v Českých Budějovicích
  3. Jaroslav Anděl, 2004, s. 80
  4. Jaroslav Anděl, 2004, s. 162
  5. Jaroslav Anděl, 2004, s. 225

Literatura

  • Zuzana Hlaváčová. Skupina Linie a tvůrčí osobnost Josefa Bartušky. Bakalářská diplomová práce, MUNI Brno 2010
  • Jaroslav Anděl, Avantgarda o mnoha médiích: Josef Bartuška a skupina Linie 1931–1939, kat. 280 s., Obecní dům Praha 2004, ISBN 80-86339-25-4
  • Jaroslav Anděl a kol., Umění pro všechny smysly: Meziválečná avantgarda v Československu, 239 s., Národní galerie v Praze 1993, ISBN 80-7035-056-3
  • Daniela Mrázková, Vladimír Remeš, Cesty československé fotografie, 359 s., Mladá fronta, Praha 1989, ISBN 80-204-0015-X
  • Antonín Dufek a kol., Linie / barva / tvar: v českém výtvarném umění třicátých let, 152 s., Galerie hlavního města Prahy 1988
  • Zasloužilý umělec Ada Novák: obrazy – výbor z tvorby, Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou, 1987
  • Linie: Avantgardní literárně umělecké sdružení / 1930–38, texty: Bartuška Josef, Haller Miroslav, Nouza Oldřich, Pletzer Karel, Tetiva Vlastimil, kat. 80 s., České Budějovice 1984
  • Antonín Dufek (ed.), Česká fotografie 1918–1938 ze sbírek Moravské galerie v Brně, 194 s., Moravská galerie v Brně, 1981
  • Karel Valter, Linie: vzpomínky na českobudějovickou avantgardní uměleckou skupinu a lidi kolem ní, 136 s., Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1980
  • Jan Baleka, Českobudějovická avantgardní Linie, Literární měsíčník, 10.3.1981
  • Karel Valter: Odkaz levicové umělecké skupiny Linie, České Budějovice 1974
  • Václav Formánek: Ada Novák, nakl. Růže, České Budějovice 1972

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ada Novák, sigatura.jpg
Ada Novák, sigatura