Adam Havel Popel z Lobkowicz

Adam Havel Popel z Lobkowicz
Erb rodu Lobkoviců
Erb rodu Lobkoviců
Císařský rada
Císařský komorník
Hejtman Litoměřického kraje
Ve funkci:
1598 – 1599
PanovníkRudolf II.
PředchůdceRadslav starší Kinský z Vchynic a Tetova na Doubravské Hoře a Teplici
NástupceJan Sezima z Ústí na Úšti
Ve funkci:
1596 – 1597
PanovníkRudolf II.
Předchůdceseznam se nedochoval
NástupceRadslav starší Kinský z Vchynic a Tetova na Doubravské Hoře a Teplici
Narození9. října 1557
Úmrtí16. května 1605 (ve věku 47 let)
Místo pohřbeníkostel Zvěstování Panny Marie v Duchcově
ChoťMarkéta z Mollartu (1560–1632)
RodičeVáclav Popel z Lobkowicz († 1574) a
Benigna z Weitmile
DětiAnna Eusebie (1591–1613)
Václav Vilém (1592–1621)
Benigna Kateřina (1594–1653)
Příbuzníbratr: Jiří mladší Popel z Lobkowicz (1556–1590)
bratr: Jan Václav Popel z Lobkowicz (1561–1608)
bratr: Matouš Děpolt Popel z Lobkowicz (1564–1619)
děd: Šebestián z Weitmile na Postoloprtech († 1549)
babička: Anna Glatzová ze Starého Dvora
děd: Jan Děpolt Popel z Lobkowicz († 1527)
babička: Anežka z Klinštejna († 1528)
vnuk: František Josef Popel z Lobkowicz (1617–1642)
vnuk: Oldřich Adam Popel z Lobkowicz (1610–1649)
vnuk: Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz (1614–1658)
vnuk: František Vilém Popel z Lobkowicz (1616–1670)
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam Havel Popel z Lobkowicz také Adam Gallus (Gall) z Lobkovic (9. října 1557 – 16. května 1605)[1] byl český šlechtic, příslušník duchcovské větve rodu Lobkoviců. Přestože se s velkou samozřejmostí pohyboval v dvorských kruzích, žádný vysoký úřad nezastával.[2] Na začátku 17. století se stal aktérem velkého skandálu. Jeho dcerou byla Benigna Kateřina z Lobkowicz, zakladatelka a patronka Loretánské kaple v Praze na Hradčanech (1626).

Původ a život

Narodil se jako syn Václava Popela z Lobkowicz na Duchcově († 31. prosince 1574), pozdějšího hejtmana litoměřického kraje (1562), který se 9. února 1545 oženil s Benignou (Bonuší, Bonou) z Weitmile. Jeho starším bratrem byl prezident rady nad apelacemi Jiří mladší Popel z Lobkowicz (1556–1590) a jeho mladšími bratry hejtman Starého Města pražského Jan Václav Popel z Lobkowicz (1561–1608) a hejtman prácheňského kraje, český místodržící a v letech 1591–1619 český velkopřevor řádu maltézských rytířů Matouš Děpolt Popel z Lobkowicz (1564–1619).

Adam Havel zastával úřad hejtmana Litoměřického kraje (1596–1597, 1598–1599).[3] Byl také císařským radou a komořím.[1] Důrazně se zastal svého příbuzného z chlumecké větve nejvyššího hofmistra Jiřího staršího Popela z Lobkowicz († 1607), který byl vězněn pro urážku císařského majestátu.[4] V roce 1596 byl císařem vyslán na diplomatickou misi do Polska.[5]

Dne 23. července 1604 zavraždil francouzského maršála Hanibala ze Schönbergu, hraběte de Nanteuil,[pozn. 1] velitele císařovy osobní stráže,[6] milence své manželky, když ho přistihl ve svém pražském domě.[7] Případně když se o nevěře své manželky dozvěděl, vlákal Schönberga do svého domu a tam ho dal svým služebnictvem bestiálně ubít.[8] Brutálně ubodanou mrtvolu nakreslil malíř Havel Grafer, podle této kresby namaloval Hans von Aachen obraz pro císaře Rudolfa II. Mrtvé tělo nechal z domu odnést přítel zavražděného hraběte císařský generál Heřman Kryštof Russworm.[7] Zločin vyšetřoval sám císař, Adam Havel nesměl opustit svůj dům, v němž před skončením procesu spáchal sebevraždu. Pravděpodobně se otrávil.[7] Byl pohřben v kostele Zvěstování Panny Marie v Duchcově.

„[1604] Pan Hannibal ze Šenberku byl zabit v Praze v domě pana Adama Galle z Lobkovic, nepovědomo jak a od koho. Bylo praveno, že se opovážlivě vetřel do domu pro frej [zálety] a tak o hrdlo přišel. Toť ten frej!“
—  Mikuláš Daczický z Heslowa[9]

Majetek

Vlastnil Duchcov, Všechlapy,[10] které byly připojeny v duchcovskému panství v roce 1592,[11] dále Střekov, Blatno a Hrušovany.[1]

Rodina

Oženil se 26. února 1588[12][1] (nebo v roce 1594)[2] ve Vídni[12][1] s Markétou z Mollartu (Marguerite de Mollart; 1560 – 1. listopad 1632 Vídeň)[12][1] ze staré burgundské rodiny, dcerou svobodného pána Petra z Mollartu z Reinecku († 1576) a jeho manželky Anny Bánffy z Alsó Lindva (Castelanfi). Markétin bratr byl nejvyšší císařský štolba Petr Mollart z Mollartu († 1603), který měl velký vliv na císaře Rudolfa II. Rodina Mollartů měla zastoupení i na dvorech vedlejších habsburských linií.[13]

Manželům se narodily následující děti:

  • 1. Jiří (1. 6. 1589 – 27. 6. 1589)
  • 2. Anna Eusebie (7. 2. 1591 – 24. 4. 1613)
    • ⚭ (1612) Jiří Ludvík z Leuchtenbergu (1550 – 24. 4. 1613)
  • 3. Václav Vilém (20. 3. 1592 – 1621), císařský rada a komoří
    • 1. ⚭ (6. 5. 1612) Anna Marie z Fürstenbergu (10. 4. 1587 – 1613)
    • 2. ⚭ (9. 6. 1614 Praha) Ludmila ze Žerotína († 1615)
    • 3. ⚭ (8. 2. 1616) Markéta Františka z Ditrichštejna (1597 – 3/4. 2. 1617)
      • 1. [z 1. manž.] dítě († 1613, pohřbeno v Duchcově)
      • 2. [z 3. manž.] František Josef (4. 2. 1617 – 1642), 26. listopadu 1635 povýšen do stavu říšských hrabat
        • ⚭ Polyxena Marie z Talenberka († 25. 5. 1651), dědička Duchcova
  • 4. Benigna Kateřina (29. 3. 1594 Praha – 28. 12. 1653, pohřbena v pražské Loretě)

Markéta z Mollartu se podruhé provdala v roce 1625 za svobodného pána Kryštofa Breunera (1569–1651).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hanibal ze Schönbergu (1579–1604) byl vychováván ve Francii, ale službu si hledal u pražského dvora. Jeho otec Kašpar ze Schönbergu (1540–1599), míšeňský šlechtic, si jako žoldnéř ve Francii vysloužil titul hraběte z Nanteuil a hodnost francouzského maršála.

Reference

  1. ↑ a b c d e f KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 105. 
  2. ↑ a b FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 129–130. Dále jen Tři francouzští kavalíři. 
  3. ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. Dostupné online. S. 180. 
  4. ↑ MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 597 a 904. 
  5. ↑ ČERNUŠÁK, Tomáš; HAJNÁ, Milena. Šlechta českých zemí v diplomacii habsburské monarchie na prahu raného novověku. In: PAVELEC, Petr; GAŽI, Martin; HAJNÁ, Milena. Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2020. ISBN 978-80-87890-31-8. S. 99–127, zde 126.
  6. ↑ Tři francouzští kavalíři, s. 130
  7. ↑ a b c Lobkowiczové, s. 29
  8. ↑ Tři francouzští kavalíři, s. 119
  9. ↑ DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Evropský literární klub, 1940. 232 s. (Národní klenotnice). S. 94. 
  10. ↑ Tři francouzští kavalíři, s. 117
  11. ↑ Historie obce Všechlapy [online]. Obec Zabrušany, 2010-08-29 [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c MAREK, Miroslav. GENEALOGY.EU - Lobkowicz 9 [online]. Rev. 2009-02-17 [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Tři francouzští kavalíři, s. 115

Literatura

  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 29, 105. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wappen 1594 BSB cod icon 326 047 crop.jpg
Oldřich Felix Popel z Lobkowicz