Adam Karol Czartoryski

Adam Karol Czartoryski
Narození	2. ledna 1940 (84 let) Sevilla, Španělský stát Španělský stát
Potomci	Tamara Czartoryska
Rod	Czartoryští
Otec	Augustin Josef Czartoryský
Matka	Maria Dolores Bourbonsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kníže Adam Karol Czartoryski (polsky: [ˈadam ˈkarɔl t͡ʂartɔˈrɨskʲi]; * 2. ledna 1940 Sevilla) je polský a španělský aristokrat, který je hlavou polského rodu Czartoryských. Je spřízněn jak se španělskou královskou rodinou (rod Bourbon-Anjou), tak s francouzským rodem Orleánských. V roce 2016 prodal rodinnou uměleckou sbírku v Muzeu knížat Czartoryských polskému státu za přibližně 100 milionů eur.

Na začátku druhé světové války (1939–1945) Němci napadli Polsko. Gestapo zatklo prince Augustyna a princeznu Dolores, která byla těhotná s princem Adamem Karolem. Prostřednictvím svých vztahů s italskou a španělskou královskou rodinou zařídili svou deportaci do Španělska.^[1] Adam Karol Czartoryski se narodil 2. ledna 1940 v Seville ve Španělsku.^[2] Bratr Adama Karola Ludwik Piotr se narodil v roce 1945. Princ Augustyn a Ludwik Piotr zemřeli v roce 1946 a byli pohřbeni v kryptě Slezského kostela v Seville.^[1]

Adam Karol Czartoryski získal vzdělání ve Španělsku a poté v Anglii.^[3] Nějakou dobu žil v Irsku, kde se stal profesionálním automobilovým závodníkem a nadšencem do karate. Byl velkým obdivovatelem havajského velmistra Eda Parkera. Trénoval s Johnem McSweeneym, žákem Eda Parkera. Po návratu do rodného Španělska na konci šedesátých let pokračoval v trénování karate pod vedením japonského senseie Jasunari Išimiho. Dosáhl 5. danu.^[4]

Czartoryski byl ředitelem několika mezinárodních karate organizací.^[4] Podporoval také konvenční wrestling a judo. V roce 1976 čínská vláda udělila sportovní medaile Adamu Czartoryskému Bourbonovi a Fernandu Comptemu, předsedovi Španělské wrestlingové asociace.^[5] V roce 1982 byl zvolen vicepředsedou Světové federace karate a Evropské federace karate. V roce 1984 byl členem Španělského olympijského výboru (COE) pro karate na základě svých funkcí v karate federacích.^[6] Od roku 2020 byl čestným předsedou International Budo Academy, která školí učitele bojových umění.^[7]

V roce 1974 se stal hlavním správcem polského fondu Dzialynska Trust, který založila jeho rodina v roce 1899 v Norwichi v Anglii na podporu polských studentů ve Spojeném království a v Polsku. Dne 25. ledna 1977 se v Londýně oženil s Norou de Piccioto. Jejich dcera Tamara Laura Czartoryska se narodila 25. dubna 1978.^[3] Pár se rozvedl v roce 1986.

V roce 1989, po pádu Polské lidové republiky, mohl Czartoryski poprvé navštívit Polsko.^[3] V roce 1991 ho Polská republika uznala za jeho filantropii a udělila mu Řád znovuzrozeného Polska. Toho roku mu polská vláda vrátila rodinné umělecké sbírky a knihovny. Byla spravována Polským národním muzeem v Krakově.^[8] V roce 1992 reprezentoval Polsko na otevření „Circa 1492: Art in the Age of Exploration“ v Národní galerii umění ve Washingtonu, D.C. Později téhož roku měl na starosti polský pavilon na Expo v Seville '92.^[3]

V roce 1997 si Czartoryski všiml v Sotheby's prodeje obrazu nizozemského umělce Jana Mostaerta s názvem Portrét dámy, pravděpodobně Anny Bretaňské, o kterém tvrdil, že pocházel z uloupené umělecké sbírky jeho rodiny. Majitel řekl, že jeho matka koupila obraz v 50. letech 20. století za 6 000 dolarů od renomované newyorské umělecké galerie. Začala právní bitva o určení právoplatného vlastníka.^[9]

Czartoryského matka, princezna Maria Dolores, zemřela v Madridu v roce 1996.^[3] Dne 12. prosince 2000 se v Londýně oženil s Josette Calilovou.^[2] V prosinci 2016 prodal sbírku polskému státu za extrémně nízkou cenu v transakci, která vyvolala určitou kritiku a vyústila v právní bitvy.^[8]

Sbírka Czartoryských byla založena v roce 1796 předkem Adama Karola Czartoryského, kněžnou Izabelou Czartoryskou, liberální progresivistkou, která si dopisovala s Voltairem, Jean-Jacquesem Rousseauem a Benjaminem Franklinem. Původním cílem bylo zachování polského kulturního dědictví, ale později byly do sbírky přidány předměty z celého světa, včetně předmětů uloupených z tábora osmanského sultána po bitvě u Vídně v roce 1683. Izabelini potomci přidali díla z Řecka, Říma, Egypta a Japonska.^[10] V roce 1798 kníže Adam Jerzy Czartoryski, syn Izabely, navštívil Itálii, kde koupil Dámu s hranostajem od Leonarda da Vinci a Raffaelův Portrét mladého muže. Rembrandtova Krajina s milosrdným Samaritánem je posledním ze tří nejdůležitějších děl sbírky.^[10]

K roku 1939 sbírka obsahovala 5 000 obrazů, soch a dalších starožitností.^[10] Když Němci toho roku napadli Polsko, Augustyn Józef Czartoryski nechal nejcennější předměty ukrýt pod barokním zámkem rodiny Sieniawských, jiné byly uloženy ve sklepě muzea. Němci však sbírku našli a díla byla odvezena na různá místa v Německu.^[10] Po válce našel polský zástupce v Komisi spojenců pro získávání uměleckých děl mnoho z ukradených obrazů a získal je zpět pro Muzeum knížat Czartoryských. Portrét mladého muže nebyl nalezen. Muzeum se stalo pobočkou Národního muzea Polska v Krakově.^[8] Sbírka v tu dobu zahrnovala 86 000 uměleckých děl a 250 000 knih a dalších rukopisů.^[8]

V Londýně se koncem 60. let 20. století Adam Karol Czartoryski setkal s profesorem Markem Rostworowským, který byl v roce 1965 jmenován ředitelem sbírky Czartoryských v Polsku.^[3] V roce 1991 byl profesor Rostworowski jmenován ministrem kultury. Toho roku Vrchní soud vrátil Muzeum knížat Czartoryských a knihovnu a jejich obsah Czartoryskému, který založil Nadaci knížat Czartoryských, která měla sbírku spravovat.^[3] Sbírku nadále udržovalo a spravovalo Národní muzeum, které si budovy pronajalo od nadace.^[8]

Muzeum knížat Czartoryských v Krakově bylo v roce 2010 uzavřeno z důvodu rozsáhlých rekonstrukcí.

Czartoryski se rozhodl svěřit svou sbírku polskému národu, včetně Dámy s hranostajem, Krajiny s milosrdným Samaritánem a děl Augusta Renoira.^[11] Smlouva o prodeji sbírky polskému státu za 100 milionů EUR byla podepsána 29. prosince 2016.^[8] Za Polskou republiku smlouvu podepsal místopředseda vlády a ministr kultury Piotr Gliński. Kupní cena byla hluboko pod odhadovanou hodnotou 2 miliard dolarů. Navzdory tomu byla koupě státu kritizována s odůvodněním, že peníze mohly být lépe vynaloženy na zachování ohrožených polských památek, jako jsou opuštěné panské domy. Podle zákona Czartoryského sbírka stejně nemohla opustit zemi bez povolení vlády.^[8] Umělecká díla nebyla přesunuta. Většina z nich byla v Národním muzeu v Krakově, kromě Da Vinciho Dámy s hranostajem, která byla na královském hradě na Wawelu v Krakově. Očekávalo se, že muzeum bude připraveno na znovuotevření do roku 2019.^[8]

Správní rada Czartoryského nadace si stěžovala, že s nimi prodej nebyl konzultován, a odstoupila. Jeden z členů představenstva vyjádřil obavu, že by sbírka mohla být nakonec prodána soukromým vlastníkům.

Adam Karol Czartoryski je synem knížete Augustyna Józefa Czartoryského (1907–1946) a princezny Marie Dolores Bourbonsko-Sicilské. Prostřednictvím své matky je bratrancem krále Juana Carlose I. Španělského.^[12] Je hlavou polského rodu Czartoryských, potomků Gediminase († 1341), vládce Litevského velkoknížectví. Czartoryští se dostali k moci za Augusta Aleksandera Czartoryského (1697–1782), který se oženil s hraběnkou Zofií von Dönhoff, jedinou dědičkou Sieniawských.^[12] Czartoryští a Potočtí byly dva nejvlivnější šlechtické rody posledních desetiletí Polsko-litevské unie (1569–1795).^[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adam Karol Czartoryski na anglické Wikipedii.