Adam Mickiewicz
Adam Mickiewicz | |
---|---|
Rodné jméno | Adam Bernard Mickiewicz |
Narození | 24. prosince 1798 Zavosse |
Úmrtí | 26. listopadu 1855 (ve věku 56 let) Istanbul |
Příčina úmrtí | cholera |
Místo pohřbení | Katedrála na Wawelu (od 1890; 50°3′17″ s. š., 19°56′8″ v. d.) Champeauxský hřbitov v Montmorency Katedrála na Wawelu |
Povolání | profesor, básník, publicista, dramatik, esejista, překladatel, spisovatel, veřejná postava, vysokoškolský učitel a libretista |
Národnost | Poláci |
Alma mater | Vilniuská univerzita (od 1815) |
Žánr | esej a epická poezie |
Témata | krásná literatura |
Významná díla | Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě Dziady Zima miejska Oda do młodości Pieśń filaretów … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Celina Szymanowská |
Partner(ka) | Maryla Wereszczakówna Ksawera Deybelová |
Děti | Władysław Mickiewicz[1] Maria Gorecká |
Rodiče | Mikołaj Mickiewicz a Barbara Majewská |
Příbuzní | Aleksander Mickiewicz[2] a Franciszek Mickiewicz (sourozenci) |
Vlivy | Andrzej Towiański Ignacy Krasicki George Gordon Byron Henryk Rzewuski Jakub Wujek |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adam Bernard Mickiewicz [Mickjevič] (24. prosince 1798 – 26. listopadu 1855) byl polský spisovatel, představitel polského romantismu. Je považován za národního básníka v Polsku.[3]
Biografie
Narodil se ve vesnici Zaosie u Novogrodku[4] (v dnešním Bělorusku), kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě.
V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy.
V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži.
Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine, dcerou Goethovy i Tomáškovy známé, skladatelky a carevniny polské dvorní pianistky Marie Szymanowské. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje.
V září roku 1855 odjel do Konstantinopoli (přejmenované v roce 1930 na Istanbul) založit oddíly polské legie (Legion polski) a také ze Židů rekrutovaných z řad válečných zajatců složenou tzv. Židovskou legii (Legion Żydowski) pro válku s Ruskem během Krymské války, ale náhle zemřel při epidemii cholery. Pravděpodobně na tuto chorobu, třebaže se uvažovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku (apoplexie – aneurysma mozkových cév a hemoragie). Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency. Po třiceti pěti letech jej v roce 1890 převezli do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.[5][6][7][8][9]
Dílo
- Dziady (česky Tryzny v překladu Vrchlického nebo Dziady v překladu Halase) – nedokončené drama skládající se ze 3 částí (4. část autor nedokončil). Konflikt zklamané lásky a pocitu hrdiny k zodpovědnosti národu. Projevuje se zde základní myšlenka: Polsko = Kristus (mesiáš, spasitel) národů, který umírá na kříži, aby svým zmrtvýchvstáním přinesl svobodu všem národům
- Konrád Wallenrod (1828) – litevský hrdina se stane velmistrem německých rytířů, nezapomíná na svůj původ a na příkoří, která Litvě jeho řád způsobil. Mstí se řádu, v jehož čele stojí, a této mstě obětuje i svůj život. Vliv Machiavelliho a jeho filosofie vedení války („Je třeba být liškou i lvem“).
- Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě (polsky Pan Tadeusz, 1834; Alžběta Pechová 1882) – polský národní epos o 12 zpěvech, označovaný za poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle v básníkově rodném kraji v Litvě (dnes jsou ta místa v Bělorusku) v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.
- Kniha národa polského a poutnictva polského – programový politický spis (1832)
Fotogalerie
- Adam Mickiewicz (1850)
- Adam Mickiewicz (1855)
- Adam Mickiewicz
- Titulní list prvního vydání "Pana Tadeáše" (1834)
- Adam Mickiewicz -
obraz Walenteho Wańkowicze
- (c) Валерий Дед, CC BY 3.0
Odkazy
Reference
- ↑ Мицкевич, Владислав. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIXa.
- ↑ Мицкевич, Александр Николаевич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIXa.
- ↑ SNYDER, Timothy. Obnova národů. Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999. Polanka nad Odrou: Past production, 2018. ISBN 978-80-906778-4-5. S. 38–41.
- ↑ Mickiewicz, Adam Bernard v Encyklopedii PWN.
- ↑ ŻEBROWSKI, Rafał. Legion żydowski Adama Mickiewicza. Kapitola 1. Legion żydowski Adama Mickiewicza. delet.jhi.pl [online]. Ministerstwo Kultury i Dziedzictwa Narodowego (MKiDN) [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ FILIPOWICZ, Halina. [Introduction]. The Slavic and East European Journal. 2001, roč. 45, čís. 4, s. 606–623. Dostupné online [cit. 2024-01-11]. ISSN 0037-6752. (anglicky)
- ↑ SMALLMAN-RAYNOR, Matthew; CLIFF, Andrew D. The geographical spread of cholera in the Crimean War: epidemic transmission in the camp systems of the British Army of the East, 1854–55. Journal of Historical Geography. 2004-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 32–69. Dostupné online [cit. 2024-01-11]. ISSN 0305-7488. (anglicky)
- ↑ FELDMAN, Eliyahu. The Question of Jewish Emancipation in the Ottoman Empire and the Danubian Principalities after the Crimean War. Jewish Social Studies. 1979, roč. 41, čís. 1, s. 41–74. Dostupné online [cit. 2024-01-11]. ISSN 0021-6704. (anglicky)
- ↑ SEGEL, Harold B. Mickiewicz and the Jewish Legion in the Memoirs of the Crimean War of Sadyk Pasha (michał Czajkowski). The Polish Review. 1965, roč. 10, čís. 3, s. 78–81. Dostupné online [cit. 2024-01-11]. ISSN 0032-2970. (anglicky)
Online dostupná díla autora
- MICKIEWICZ, Adam. Konrad Wallenrod. Překlad Josef Václav Sládek. Praha: J. Otto, 1910. 91 s. Dostupné online.
- MICKIEWICZ, Adam. Pan Tadeáš, čili, Poslední zájezd na Litvě. Překlad Eliška Krásnohorská. Praha: J. Otto, 1917. 423 s. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adam Mickiewicz na Wikimedia Commons
- Autor Adam Mickiewicz ve Wikizdrojích
- Osoba Adam Mickiewicz ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adam Mickiewicz
- Digitalizovaná díla Adama Mickiewicze v Národní digitální knihovně.
Média použitá na této stránce
Autor: Siren-Com, Licence: CC BY-SA 4.0
Monument à Mickiewicz par Antoine Bourdelle (1929), Cours Albert-Ier (Jardin d'Erevan, Paris 8e arrond.). Vue générale.
Autor: Posterrr, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a monument in Ukraine, number: 46-101-4007
Autor: Darba76, Licence: GFDL
Adam Mickiewicz's house in Nowogrodek, Belarus
Pomnik A. Mickiewicza w Bielsku-Białej
Autor: Jlascar, Licence: CC BY-SA 3.0
Adam Mickiewicz Monument, Kraków, Poland
Adam Mickiewicz według dagerotypu paryskiego z 1842 roku
Adam Mickiewicz.
Autor: Most Curious, Licence: CC BY-SA 3.0
Büste in Weimar zu Ehren von Adam Mickiewicz. Standort zwischen Ilm und Stadtschloss.
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: