Adam a Eva

Albrecht Dürer: Adam a Eva, 1507
Mihály Zichy (1827-1906): Adam a Eva

Adam a Eva byli podle bible první lidé, prapředci všech lidí. Adam (hebrejsky אדם‎) znamená „člověk“, Eva (hebr. חוהChava) je vlastní jméno překládané jako Živa. O Adamovi a Evě se hovoří v 1. knize Mojžíšově, v části věnované stvoření světa a prvotnímu hříchu.[1]

Příběh

Adam je v tomto vyprávění obecným označením, teprve později se začalo používat i jako vlastní jméno. Dle hypotetické chronologie spadá období stvoření Adama a Evy, tj. počátek lidstva, do období před cca 6000 roky.

Když Bůh stvořil člověka (Adama), chtěl pro něj najít vhodného pomocníka, a tak před něj přivedl všechna zvířata, ale zjistil, že pomoc jemu rovná se zde nenajde. Proto Adama uspal, vyňal mu jedno žebro a z něj utvořil ženu. Člověk tak dostal pomoc sobě rovnou.

Podle biblického vyprávění usadil Bůh Adama a Evu (tj. člověka a jeho ženu) do zahrady Edenu, kde žili spolu s Bohem. Avšak Adam s Evou se dopustili hříchu, porušili Boží příkaz a byli ze zahrady vyhnáni. Jejich provinění spočívalo v tom, že jedli zakázané plody ze stromu poznání dobra a zla. Byl to však had (nachaš), který přesvědčil Evu, aby jedla, a Eva přesvědčila Adama.[2]

Z potomků Adama a Evy jsou v bibli uvedení synové Kain, Ábel a Šét. Dále kniha Genesis uvádí, že po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery,[3] jejich jména však neuvádí. Podle Knihy jubileí Adam a Eva zplodili ještě Avanu (kterou si vzal za ženu Kain), Azúru (kterou si vzal za ženu Šét) a dalších 9 dětí.[4]

Gnostické učení

V gnostickém učení se příběh o prvotním hříchu interpretuje obvykle odlišně. Jelikož je stvořitel tohoto světa chápán jako zlý, jeho příkazy mají za úkol člověka uvěznit a zahalit mu pravdu o něm samém tak, aby se jí nemohl dopátrat. Had tedy, pokud Adamovi a Evě říká, že „budou jako Bůh“, pak je nenabádá ke zlému, ale pouze jim vyjevuje, kým skutečně jsou. Proto je v těchto systémech had často symbolem tajného, spásného poznání.

Adam a Eva v křesťanské teologii

Michelangelova freska Stvoření Adama v Sixtinské kapli
Rumunsko, Maramureš - Desești

Adam i Eva jsou prvními lidmi. První stvoření přímo Bohem, kteří stojí na začátku jak vůbec stvoření obecně, tak i na začátku jeho pádu do bídy. Proto křesťanská teologie ráda přirovnává „prvního Adama“ k „druhému, novému Adamovi“, tj. ke Kristu. Kristus totiž, obdobně jako Adam, stojí na počátku nového stvoření a obnovení vztahu s Bohem, který Adam svým hříchem ztratil. Už sv. Pavel chápe Kristovu smrt a vzkříšení jako nové stvoření. Paralel je víc: Kristus je nový Adam, Maria někdy bývá označována za novou Evu. Had svůdce byl Kristem definitivně poražen, jak je předpovězeno v samotném vyprávění o prvotním hříchu.[5] Strom/dřevo (hebr. nerozlišeně ec) poznání dobra a zla je paralelní ke dřevu kříže, na kterém zemřel Kristus.

Sv. Augustin pak ve stopách apoštola Pavla pojí každého člověka s Adamem mnohem bytostněji, když píše: „Každý člověk je Adam, každý člověk je Kristus.“ Podle tohoto duchovního pojetí má každý člověk v sobě porušitelnost (Adama v širším smyslu, tj. člověka), ten, který uvěří v Ježíše Krista, se stává jeho tělem, takže v jeho (duchovních) žilách proudí krev Kristova.

Odkazy

Reference

  1. Gn 1, 1 – 3, 24 (Kral, ČEP)
  2. Gn 3, 1 (Kral, ČEP)
  3. Genesis 5.4 (český ekumenický překlad) [online]. Česká biblická společnost [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  4. SOUŠEK, Zdeněk. Knihy tajemství a moudrosti II (Mimobiblické židovské spisy: Pseudepigrafy). Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-244-6. S. 29–30. 
  5. Gn 3, 15 (Kral, ČEP)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce