Adaro Chirta

Adaro Chirta
Adaro 1.E-7 Chirta
Adaro 1.E-7 Chirta
Určenícvičný letoun
VýrobceAdaro
ŠéfkonstruktérJulio Adaro Tarradillos
První let1935
UživatelŠpanělsko
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adaro 1.E-7 Chirta bylo španělské vojenské cvičné letadlo navržené a postavené v roce 1934 krátce před vypuknutím španělské občanské války v polovině 30. let 20. století.[1]

Vznik a vývoj

V soutěži o vládní zakázku vyhlášenou v roce 1935 ministerstvem vojenského letectví (Aeronáutica Militar) na výrobu cvičných letounů se mimo Adaro 1.E-7 Chirta též účastnily letouny González Gil-Pazó GP-1, Hispano-Suiza E-34 a Loring X. V podmínkách soutěže bylo stanoveno, že zúčastněná letadla, která budou vybrána do finále soutěže jako nejlépe vyhovující, musí být opatřena motory Walter Junior, ke kterým španělská vláda zakoupila od továrny Walter licenci. Z přihlášených prototypů, které se soutěže zúčastnily, vyhověly celkem tři podmínkám ministerstva. Jako první byl klasifikován samonosný dolnokřídlý jednoplošník González Gil-Pazó GP-1. Druhou cenu obdržel dvouplošník E-34, vyrobený továrnou Hispano-Suiza z Guadalajary, a třetí cena připadla na dvouplošník Adaro Chirta inženýra Julia Adara, vedoucího technické sekce pro civilní letectví. Všechna tato letadla byla podle stanovené podmínky opatřena motory Walter Junior 120 k a těmito motory byla opatřena i případná, sériová letadla.[2]

Vzhledem k tomu, že letoun Adaro Chirta obsadil ve zmíněné soutěži až 3. místo, nebyl sériově vyráběn.[3]

Popis letounu

Cvičné letadlo Adaro byl konvenční dvouplošník s nestejnou plochou křídel tzv. sesquiplan. Pilot a žák seděli v otevřených kokpitech v tandemovém uspořádání. Při této konstrukci byl Adaro ovlivněn francouzskými vzory, protože několik let pobýval ve Francii a pracoval u společnosti Dewoitine.

Horní křídlo o ploše 12,50 m2 bylo ze tří částí. Střední část obsahovala palivovou nádrž. Palivo bylo přepravováno z horní části křídla gravitačním spádem. Objem palivových nádrží 180 l (150 l + 30 l rezerva v trupu). Obě "půlkřídla", mírně na koncích zkosená do eliptického tvaru, nesla po celé délce rozpětí křidélka, což bylo dost neobvyklé řešení. Na zadní hraně uprostřed horního křídla byl výřez pro lepší viditelnost ze zadního sedadla směrem nahoru; přední sedadlo bylo pod křídlem. Spodní křídlo o ploše 7,5 m2 bylo rozepřeno s horním pomocí šikmých vzpěr a vyztužovacích drátů. Trup obdélníkového průřezu byl ze svařovaných ocelových trubek, potažen překližkou a plátnem. Trojúhelníková svislá ocasní plocha nesla mírně zaoblenou, nevyváženou směrovku. Podvozek byl tvořen klasickou ostruhou na zádi a předním kolovým podvozkem. Hlavní podvozkové nohy ve tvaru písmene V s pryžovými bloky byly osazeny aerodynamicky krytovanými koly o rozchodu 1,65 m.[1]

Snadno odnímatelné motorové lože bylo svařeno z ocelových trubek. Kryt motoru byl vyroben z duralového plechu a umožňoval po odklopení snadný přístup ke všem součástem motoru. Letoun byl poháněn vzduchem chlazeným invertním čtyřválcovým řadovým motorem Walter Junior, který byl vyráběn v licenci továrnou Ateliers Elizalde SA v Barceloně.

Přestože se jednalo o cvičný letoun mohl být použit i pro akrobacii a výcvik stíhačů.[4]

Použití

Ačkoli přesné datum prvního letu letounu Adaro Chirta není známo, bylo začátkem července 1935 letadlo připraveno, aby se zúčastnilo soutěžních zkoušek. Mimo tohoto letounu již žádný jiný nebyl postaven. Prototyp přežil přinejmenším až do listopadu 1936 nepoškozen, kdy ho frankistická vojska našla v hangáru na madridském letišti Cuatro Vientos (LECU), kde se konala zmíněná soutěž. Je proto pravděpodobné, že potom bylo toto dvoumístné letadlo používáno letectvem nacionalistů (Aviación Nacional Española). Je také uváděno mezi letouny, které mohly být použity ve španělské občanské válce.[5]

Uživatelé

Specifikace

Údaje podle[1][6]

Adaro Chirta, 3D (Lei Ailes 1935)

Technické údaje

Výkony

  • Maximální rychlost: 180 km/h
  • Cestovní rychlost: 150 km/h
  • Přistávací rychlost: 70 km/h
  • Dostup: 5 000 m
  • Dolet: 1 000 km (vytrvalost 6 h)
  • Stoupavost: 6 min. 35 s do 1000 m

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adaro Chirta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c FLACHET, Andre. L'avion-école de Adaro "1. E-7". Les Ailes. 1935-05-23, roč. 15. (1935), čís. 727, s. 3. Dostupné online. 
  2. ↑ BLÁHA, J. B. Rozvoj španělského sportovního letectví. Letectví. Březen 1936, roč. XVI. (1936), čís. 3, s. 120. Dostupné online. 
  3. ↑ R. E. "Un concours d'avion-école". Les Ailes. 1935-07-18, roč. 15. (1935), čís. N° 735, s. 9. Dostupné online. 
  4. ↑ HOWSON, Gerald (1990). Aircraft of the Spanish Civil War (Letadla španělské občanské války). Londýn: Putnam Aeronautical Books. str. 35. ISBN 0-85177-842-9
  5. ↑ Aircraft that may have participated in the Spanish Civil War [online]. equinoxe.dk [cit. 2020-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-26. 
  6. ↑ AUBRECHT, Richard. Adaro 1.E7 Chirta [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2015-03-29 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • GUNSTON, Bill (1993). World Encyclopedia of Aircraft Manufacturers. Annapolis: Naval Institute Press.
  • FRANCO, Lucas Molina. Enciclopedia de la Aviacion Militar Española, Adaro 1.E-7 Chirta No. 47, s. 737-339
  • Letectví a kosmonautika, ročník 2002, č. 1

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Adaro Chirta, 3D (Lei Ailes 1935).jpg
Adaro Chirta, 3D (Lei Ailes 1935)
Adaro Chirta (Lei Ailes 1935).jpg
Adaro 1.E7 Chirta, španělské cvičné letadlo
Flag of Spain (1931–1939).svg
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Second Spanish Republic (1931-1939).