Model adeninu podle vědců Cricka a WatsonaV roce 1885 extrahoval Albrecht Kossel (nositel Nobelovy ceny) vzorek ze slinivky břišní, který nazval po řeckém ἀδήν - aden, česky žláza.
V roce 1953 popsali vědci Crick a Watson molekulární model adeninu.
Hermann Emil Fischer (1852 - 1919, nositel Nobelovy ceny) byl jedním z prvních vědců, kteří studovali adenin. Fischer syntetizoval cukry a určil jejich strukturu. Je podepsán i pod řadou jiných syntéz a objevů. Je také autorem Fischerovy projekce.
V roce 1961 experimenty provedené vědcem Joan Oró ukázaly, že velké množství adeninu může být syntetizováno při polymeraciamoniaku (NH3) s pěti molekulami kyanovodíku (HCN) ve vodném roztoku. Tato reakce je předmětem zkoumání, neboť by mohla pomoct vysvětlit vznik života na Zemi.
V roce 2011 zpráva založená na studiích NASA, která zkoumala meteority nalezené na Zemi, naznačila, že stavební bloky DNA a RNA (adenin, guanin a příbuzné organické molekuly) mohly být vytvořeny ve vesmíru mimo Zemi .
Ve starší literatuře byl adenin také nazýván vitamín B4. Vzhledem k tomu, že je syntetizován v organismu a není nezbytné jej získat potravou, nesplňuje definici vitamínu a již není součástí komplexu vitaminů B. Vitamíny B2(riboflavin) a B3 (niacin) se však vážou s adeninem za vzniku základních kofaktorů nikotinamidadenindinukleotid (NAD) a flavinadenindinukleotid (FAD).
Metabolismus adeninu
Adenin je obvykle vytvářen v buňkách jako součást molekuly nukleotiduadenosinmonofosfátu (AMP) enzymatickou přeměnou z inositolmonofosfátu (IMP) činností enzymů adenylosukcinátsyntetázy a adenylosukcinátlyázy. Jedná se o jednu ze závěrečných reakcí biosyntézypurinů.
Degradace adeninu se opět odehrává přes nukleotidové deriváty. Ty jsou nejprve převedeny na adenosin a následně konvertovány adenosindeaminázou na inosin, posléze dalšími enzymy na hypoxantin, xantin a kyselinu močovou, která je vylučována močí.[2]
Nukleosid adeninu se nazývá adenosin. Vzniká navázáním molekuly ribózy přes její atom C1 na atom N9 v molekule adeninu pomocí N-glykosidové vazby. Vznikají tak tři sloučeniny:
Adenosintrifosfát (ATP) hraje důležitou roli v energetickém metabolismu buňky:
reakce ATP → ADP + P uvolňuje chemickou energii
reakce ADP + P → ATP ukládá chemickou energii
Cyklický adenosinmonofosfát (cAMP) je velmi častým druhým poslem přenosu buněčného signálu. Pokud je kyselina fosforečná vázána na deoxyadenosin, vznikají dAMP; dADP; dATP
Nikotinamidadenindinukleotid (NAD) slouží jako koenzym pro přenos vodíku a podílí se tak na redoxních reakcích v buňce. Nikotinamid (pyridinový kruh) je oxidován nebo redukován, čímž dusík získává nebo ztrácí svůj kladný náboj. NAD tak existuje ve dvou formách - oxidovaná NAD+ a redukovaná forma NADH.
Template from Crick and Watson’s DNA molecular model, 1953. (9660573227).jpg Autor:Science Museum, London / Science and Society Picture Library,
Licence:CC BY-SA 2.0 This aluminium template representing the base thymine (T) is part of Crick and Watson’s model of DNA. Bases are those groups of atoms that make up DNA's twin strands. The bases in each of the strands combines to spell out the organism's genetic code. This structure of DNA was discovered by Francis Crick (b 1916) and James Dewey Watson (b 1928) whilst working in the Medical Research Council Unit at the Cavendish Laboratory in Cambridge and after having seen X-ray diffraction pattern photographs of DNA by Rosalind Franklin. In 1953 Watson and Crick constructed a molecular model of the complex genetic material deoxyribonucleic acid (DNA). Their analysis of the double helix shape of DNA explained how genetic information could be copied and passed from one generation to the next. They were awarded the Nobel Prize for medicine and physiology in 1962.
Adenosin
Deoxyadenosin
Vidarabin
AMP
ADP
ATP
NAD+
FAD
Pár adenin-thymin
Pár adenin-uracil
1-methyladenin
2-methyladenin
6-methyladenin
N6-izopentenyladenin
2-aminopurin
Obrázky, zvuky či videa k tématu adenin na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Adénin v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
.svg)
.jpg)
