Kanton (Švýcarsko)

Kantony Švýcarska

Švýcarsko (Švýcarskou konfederaci) tvoří 26 autonomních členských států, tzv. kantonů (francouzsky cantons, italsky cantoni, rétorománsky chantuns). V úřední terminologii je pro kanton užíváno také označení stav (německy Stand, plurál Stände, ve francouzsky mluvícím Švýcarsku état). Další dřívější označení, Stätte („místo“), má dnes již jen historický význam a odráží se např. ve jménu jezera Vierwaldstättersee („Jezero čtyř lesních kantonů“). Pojem kanton byl poprvé použit v roce 1475 v listině, nazývané Freiburger Akte.[1]

Přehled

Kantony jsou uvedeny v historicky podmíněném pořadí podle spolkové ústavy.

KódZnakKantonRok
přistoupení
ke konfederaci
Hlavní městoPočet
obyvatel
(31.12.2022)[2]
Rozloha
(km²)[3]
Hustota
zalidnění
(obyv./km²)
Počet
obcí
Úřední jazyk
ZHCurych1351Curych1 579 9671728,94914160němčina
BEBern1353Bern1 051 4375958,50176337němčina, francouzština
LULucern1332Lucern424 8511493,5228480němčina
URUri1291Altdorf37 3171076,533519němčina
SZSchwyz1291Schwyz164 920907,8818230němčina
OWObwalden1291Sarnen38 700490,58797němčina
NWNidwalden1291Stans44 420275,8516111němčina
GLGlarus1352Glarus41 471685,31613němčina
ZGZug1352Zug131 164238,7354911němčina
FRFribourg / Freiburg1481Fribourg334 4651672,43200126francouzština, němčina
SOSolothurn1481Solothurn282 408790,46357107němčina
BSBasilej-město1501Basilej196 78636,9553263němčina
BLBasilej-venkov1501Liestal294 417517,6756986němčina
SHSchaffhausen1501Schaffhausen85 215298,4228626němčina
ARAppenzell Ausserrhoden1513Herisau55 759242,8423020němčina
AIAppenzell Innerrhoden1513Appenzell16 416172,48955němčina
SGSt. Gallen1803St. Gallen525 9672028,2025975němčina
GRGraubünden / Grigioni / Grischun1803Chur202 5387105,3029101němčina, italština, rétorománština
AGAargau1803Aarau711 2321403,80507198němčina
TGThurgau1803Frauenfeld289 650994,3329180němčina
TITicino1803Bellinzona354 0232812,15126106italština
VDVaud1803Lausanne830 4313212,02259300francouzština
VSValais / Wallis1815Sion357 2825224,6468122francouzština, němčina
NENeuchâtel1815Neuchâtel176 571802,1622027francouzština
GEŽeneva1815Ženeva514 114282,49182045francouzština
JUJura1979Delémont73 865838,518851francouzština, němčina (1 obec)
Švýcarsko1291Bern8 815 38541 290,692082 136němčina (62 %),
francouzština (23 %),
italština (8 %),
rétorománština (0,5 %)[4]

Šest kantonů (Obwalden, Nidwalden, Appenzell Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, Basilej-město a Basilej-venkov) které vznikly rozdělením původních kantonů, bylo v minulosti označováno jako polokantony nebo polostavy. Pojem polokanton byl formálně odstraněn ze spolkové ústavy při její revizi v roce 1999 a nahrazen jejich taxativním vyjmenováním. Jsou tak považovány za kantony s polovičním kantonálním hlasem (čl. 142 odst. 4 spolkové ústavy).[5] Toto nemá žádný vliv na vnitřní autonomii, fungují stejně jako ostatní kantony a odlišují se pouze tím, že:

  • ve Státní radě Spolkového parlamentu (malá komora) má každý kanton dvě křesla, avšak šest vyjmenovaných jen po jednom,
  • při těch lidových hlasováních, která vyžadují kromě prosté většiny také stavovou většinu – souhlasný výsledek ve většině kantonů, má výsledek hlasování v nich poloviční váhu.

Pořadí

Oficiální pořadí kantonů (viz seznam výše) podle čl. 1 spolkové ústavy, které je charakterizováno čísly kantonů, pochází z doby před vznikem spolkového státu. Toto pořadí je historicky podmíněno, dnes už bez jakéhokoliv jiného významu. Ve společenství, spolku Osmi starých míst, totiž byla města Curych, Bern a Lucern, každé jako tzv. Vorort, v hierarchii před venkovskými kantony.[6] Tyto tři kantony jsou tak uvedeny jako první, poté následují ostatní kantony v pořadí jejich přistoupení. Poslední změnou byl vznik kantonu Jura oddělením frankofonní části od kantonu Bern.

Politický systém

Postavení a pravomoci kantonů

Dle švýcarské federální ústavy disponují jednotlivé kantony takovou mírou suverenity, že jí nelze omezit ani federálním zákonem.[5] Do působnosti konfederace, respektive spolkové vlády, spadají sektory obrany, měnové politiky, pošty, telekomunikace, přistěhovatelství, imigrace a azylové politiky, zahraniční politika a mezinárodní vztahy, občanské, trestní a finanční právo.

Každý kanton má svou vlastní ústavu, legislativní orgán, vládu, policii a soudy.[7] Podobně, jako je tomu na spolkové úrovni, tak i kantonální vlády se řídí direktoriálním systémem.

Kantonální parlamenty jsou jednokomorové s 49 až 180 obsazovanými mandáty. V některých kantonech se lze setkat i s takzvanými lidovými shromážděními voličů (německy Landsgemeinden), od nichž se v průběhu dějin upustilo. V současnosti je mají už pouze kantony Appenzell Innerrhoden a Glarus. Kantonální vlády jsou pěti až sedmičlenné v závislosti na daném kantonu. Každý kanton má dvoustupňovou soudní soustavu (první instance: okresní soud, místní soud, kantonální soud, okresní soud, krajský soud, trestní soud, civilní soud; druhá instance: vyšší soud, kantonální soud, odvolací soud), které předchází smírčí orgán (smírčí soud, kancelář mediátora).[7]

Švýcarské kantony disponují veškerými pravomocemi, která se nenacházejí v poli působnosti spolkové vlády, ústavy nebo zákona: typickým znakem jsou kantonální kompetence v oblasti zdravotnictví, daní, justice, školství a sociálního zabezpečení. Každý kanton má rovněž svůj vlastní úřední jazyk a mohou uzavírat vlastní bilaterální smlouvy nejen s ostatními kantony, nýbrž i jinými subjekty mezinárodního práva (články 48 a 56 spolkové ústavy).

Kantonální ústavy rovněž upravují i samotný systém veřejné správy na svém území, včetně delegování některých pravomocí jednotlivým obcím. Výjimkou nejsou případy, kdy obce mají monopol na daně a disponují vlastní policií. Úroveň autonomie se liší v každém kantonu; v zásadě bývá větší ve východním Švýcarsku než v západním.[7]

Obdobně, jako je tomu na federální úrovni, i v jednotlivých kantonech je kladen vysoký důraz na přímou demokracii. Jednotliví občané mohou prostřednictvím petic iniciovat změny kantonálních ústav, případně vetovat již přijaté zákony nebo vyvolat hlasování o přijetí či nepřijetí návrhu zákona. Vyjma lidových shromáždění voličů zachovaných v kantonech Appenzell Innerrhoden a Glarus je hlasování vždy tajné a hlasování se konají u volebních uren.[7] Volební právo cizinců je upravené různým způsobem v souladu s jednotlivými kantonálními ústavami. To se týká i volebního práva švýcarských občanů zdržujících se v cizině.

Švýcaři jsou občany toho kantonu, v jehož obci se narodili. Samotné kantony hrají roli i v udělování svého občanství (naturalizaci), byť je tento proces spíše obecní a federální záležitostí. Švýcarsko má mimo jiné jen jeden celonárodní svátek, a to 1. srpna. Ostatní volné dny a svátky se liší v závislosti na kantonu.

Historie

Pojmenování a výrazy

Pojem kanton pro člena Švýcarské konfederace je poprvé doložen v roce 1475[8] nebo 1467[9] z Fribourgu. Vzhledem k tomu, že cantone znamenalo „část země“ v severní Itálii již od 11. století, švýcarský jazykovědec Walther von Wartburg předpokládá, že toto slovo přinesli na území dnešního západního Švýcarska lombardští kupci, odkud bylo následně převzato do němčiny jako Kanton a do francouzštiny jako canton. Italské cantone je rozšířená podoba slova canto, které znamená „roh, okraj, úhel, kus, část“. Canto zase pochází z latinského canthus „železná pneumatika kola“, což samo o sobě bylo snad původně keltské slovo.[10]

Před slovem kanton a vedle něj - které se od 17. století v německy mluvícím Švýcarsku stále více prosazovalo a v roce 1798 se stalo oficiálním - existovalo a existuje několik dalších názvů pro členy Švýcarské konfederace.[11]

  • Nejstarší oficiální termín zněl Stett und Lender. V některých kantonech se dosud zachoval v podobě přenesených výrazů jako Landsgemeinde, Landrat, Landammann, Land(es)statthalter, Landschreiber, Landgericht, Landesarchiv nebo Landesbibliothek.
  • Ort, zastřešující termín pro „města“, „místa“ a „země“, byl poprvé použit v usnesení curyšské rady z roku 1426. Používá se v historických termínech, označujících „stará místa země“ (v přeneseném významu dnešní kantony): achtörtige („osm starých míst“) a dreizehnörtige Eidgenossenschaft („konfederace třinácti míst“).
  • Stand (francouzsky État) se rovněž objevil jako neutrální výraz pro „město“ a „zemi“ v 16. století a vrcholu svého používání dosáhl v 18. století. Dnes zní toto slovo archaicky, ale na spolkové úrovni se vyskytuje ve spojeních jako Ständemehr a Ständerat, v úředním jazyce některých kantonů pak Standeskommission, Standeskanzlei, Standespräsidenten a Standesweibel.
  • Staat (ve francouzštině též État) je latinský ekvivalent slova Stand. Pro kantony se začal více používat až po roce 1800 a dnes se běžně používá v mnoha výrazech, jako je Staatsanwalt, Staatsarchiv, Staatskanzlei, Staatsrat a řada dalších.

Stará švýcarská konfederace

Takzvané původní kantony, které údajně založily Švýcarskou konfederaci spolkovou listinou z roku 1291, jsou lesní kantony Uri, Schwyz a Unterwalden. Ve Staré švýcarské konfederaci se kantony často nazývaly „místa“ (německy Orte či Stätten), a později také jako „kantony“.[12][13] Proto se fáze expanze Švýcarska označují jako „Osm starých míst“ a „Třináct starých míst“ (nebo Konfederace osmi nebo třinácti míst; německy achtörtigen nebo dreizehnörtigen Eidgenossenschaft). Spojenci, kteří nebyli plnoprávnými členy Konfederace, byli v němčině označováni jako Zugewandte Orte (volně přeložitelné jako „Spřízněná“ či „ Spojenecká místa“). Plnoprávní členové Konfederace a tím spíše spojenecká místa byli stále samostatnými státními celky. Tento systém byl po obsazení Švýcarska napoleonskými vojsky rozbit, v roce 1798 byla z jejich moci vytvořena Helvétská republika jako unitární stát, který se nicméně nadále členil na kantony.

Helvétská republika

S Helvétskou republikou (1798–1803) se pojem kanton začal používat ve významnějším smyslu. V nově vzniklém unitárním státě však byly kantony pouhými správními obvody bez autonomních práv. Hranice byly změněny s cílem vytvořit přibližně stejně velké kantony a rozbít staré uspořádání. Vznikly tak i krátce existující kantony Säntis, Linth, Waldstätte, Oberland, Baden, Lugano a Bellinzona a od roku 1802 na jeden rok také kanton Fricktal.

Ještě v období Helvétské republiky však převážily federalistické tendence a roku 1803 samotný Napoleon Bonaparte udělil Švýcarsku federalistickou ústavu, přičemž jednotlivé kantony přijaly republikánské ústavy a emancipovala se některá bývalá závislá teritoria, termín kanton se však vžil. Některé takto ustanovené kantony však nepřežily dlouho a byly začleněny do jiných.

Po pádu napoleonského režimu kanton Bern požadoval obnovu svých práv a odmítal uznat nové kantony Aargau a Vaud vzniklé na územích, jež mu dříve podléhaly, avšak pod mezinárodním tlakem byl donucen zříct se svých nároků výměnou za území basilejského biskupství. Podle Spolkové smlouvy z roku 1815 bylo Švýcarsko pouze volným spolkem států. Kantony byly nositeli státní suverenity, měly právo vystoupit ze spolku, měly vlastní vojska, vybíraly cla, razily mince, mohly uzavírat mezinárodní smlouvy. Teprve spolková ústava z roku 1848 vytvořila ze Švýcarska federální stát, kde kantony ztratily výše zmíněné pravomoci.

Období mediace

Zprostředkovatelská ústava z roku 1803 zvýšila počet kantonů na 19 a Vídeňský kongres v roce 1815 zvýšil jejich počet na 22. Některá spojenecká místa, jako například republika Gersau, území opatství Engelberg a další, byla proti vůli kantonů přidělena jednotlivým kantonům.

Teritoriální vymezení kantonů dodnes zůstává v podobě, jakou získalo po napoleonských válkách. V roce 1833 se kanton Basilej-venkov v ozbrojeném konfliktu oddělil od kantonu Basilej-město, stejně jako ve stejné době kanton Ausserschwyz od centra Schwyzu (i když to netrvalo dlouho), či zánik polokantonů v Glarusu v roce 1836. Poslední stopy územního rozdělení Vídeňského kongresu byly demokraticky vyřešeny v roce 1979 založením kantonu Jura (tzv. Jurská otázka) a v roce 1994 převedením bernského okresu Laufen do kantonu Basilej-venkov, přičemž oba tyto kantony se oddělily od kantonu Bern; budoucnost Bernského Jury může vést k dalším změnám.

Vznik spolkového státu v roce 1848

Po vzniku spolkového státu (Bundesstaat) v roce 1848 byla suverenita kantonů omezena a oblasti jako zahraniční politika, cla, měna a pošta byly převedeny do kompetence spolkové vlády. S industrializací a hospodářským růstem se život státu stával stále složitějším, což si vyžádalo další centralizaci a vedlo ke sjednocení hmotného práva v oblastech, jako je občanské, trestní, obchodní a hospodářské právo. Dnes jsou oblasti, v nichž mohou kantony skutečně ještě samostatně vydávat zákony, značně omezené. Stále častěji se hovoří o „výkonném federalismu“.

Vývoj územního uspořádání

Odkazy

Reference

  1. KLEY, Andreas. Kantone [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2016-04-13 [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy) 
  2. Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2022 - 2022 | Tabelle [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2023-08-24 [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy) 
  3. Statistique de la superficie standard - Cantons et grandes régions selon 4 domaines principaux [online]. Švýcarský statistický úřad [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Der Bund kurz erklärt [online]. Bundeskanzlerei, 2023-07-26 [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy) 
  5. a b SR 101 - Bundesverfassung der Schweizerischen Eidgenossenschaft [online]. Fedlex Federal law, 1999-04-18 [cit. 2023-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-10. (německy) 
  6. KÖRNER, Martin. Vorort [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2013-07-30 [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy) 
  7. a b c d AUER, Andreas. Staatsrecht der schweizerischen Kantone. Bern: Stämpfli, 2016. ISBN 978-3-7272-3217-6. (německy) 
  8. OECHSLI, Wilhelm. Die Bezeichnungen der alten Eidgenossenschaft und ihrer Glieder. Jahrbuch für schweizerische Geschichte. Roč. 1916, čís. 41, s. 78. DOI 10.5169/seals-47087. (německy) 
  9. THIBAULT, André. Dictionnaire Suisse romand. Particularités lexicales du français contemporain. Carouge: [s.n.], 1997. S. 197. (francouzsky) 
  10. VON WARTBURG, Walther. Französisches Etymologisches Wörterbuch. Lipsko/Berlín: [s.n.], 1940. S. 227–234. (německy) 
  11. OECHSLI, Wilhelm. Die Bezeichnungen der alten Eidgenossenschaft und ihrer Glieder. Jahrbuch für schweizerische Geschichte. Roč. 1916, čís. 41, s. 51–230. DOI 10.5169/seals-47087. (německy) 
  12. XVII. Karte von der Schweiz [online]. [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy) 
  13. Les Suisses Leurs Sujets et Leur Alliez. [online]. [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wappen Freiburg matt.svg
Coat of arms of the canton of Freiburg (Switzerland)
Karte Schweiz 1815.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die Schweizerische Eidgenossenschaft während der Restaurationszeit 1814–1847
Struktur Eidgenossenschaft.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die Struktur der schweizerischen Eidgenossenschaft im 18. Jahrhundert
Karte Helvetik 3.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die Helvetische Republik nach dem Anschluss Graubündens als 19. Kanton am 21.4.1799. Die Helvetische Verfassung wurde am 12.4.1798 in Aarau durch zwölf Kantone (Aargau, Baden, Basel, Bern, Freiburg, Leman, Luzern, Oberland, Schaffhausen, Solothurn, Thurgau und Zürich) beschlossen. Am 4.5.1798 wurde die Bildung von weiteren drei Kantonen (Waldstätte, Linth, Säntis) durch die Zusammenfassung der durch Frankreich unterworfenen Gebiete verfügt
Switzerland, administrative divisions - de - colored.svg
Autor: TUBS Gallery, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of administrative divisions of XY (see filename)
Schweiz Wiener Kongress.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die Schweizerische Eidgenossenschaft am Wiener Kongress 1814/15
Karte 13 Alte Orte.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die 13 «Alten Orte» (alte Kantone) der schweizerischen Eidgenossenschaft und ihr direkt beherrschtes Territorium im 18. Jahrhundert
Karte Helvetik 4.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
The Helvetic Republic according to the Second Helvetic Constitution of 25 May 1802, accepted by popular vote in June. The Canton Fricktal was founded 20. February 1802, the Valais gained independence 25 July 1802 according to Napoleons orders.