Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu

Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
Hlava rodu Waldstein-Wartenberg,
majitel valdštejnských majorátů Mnichovo Hradiště a Duchcov
(svěřenství zrušena v roce 1924)
Ve funkci:
27. června 1913 – 20. června 1930
(Duchcov pouze do 1921)
PředchůdceArnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu
NástupceKarl Ernst Waldstein-Wartenberg
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1917 – 1918
PanovníkKarel I.
Nástupcemonarchie zrušena
Nejvyšší dědičný kráječ Českého království
Ve funkci:
27. června 1913 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceArnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu
Nástupcemonarchie zrušena
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
16. října 1913 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcemonarchie zrušena
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1908 – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1893 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcemonarchie zrušena
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpodplukovník (1918)

Narození27. prosince 1868
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. června 1930 (ve věku 61 let)
Doksy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníWaldsteinská hrobka na hřbitově v Doksech
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť(1895) Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922)
RodičeArnošt František z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909)
Děti1. Karel Arnošt (1897–1985)
2. Josef Alfréd (1899–1952)
Příbuznínevlastní bratr: Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913)
děd: Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu (1794–1858)
babička: Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861)
vnuk: Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg (1925–2019)
setra: Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu, provd. Thun-Hohenstein-Salmová (1859–1935)
švagrová: Františka z Thun-Hohensteinu (1852–1894)
neteř: Josefina z Waldstein-Wartenbergu, provd. z Lambergu (1877–1941)
děd: Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888)
babička: Marie Eleonora z Liechtensteinu (1812–1873)
teta: Gabriela   Waldstein-Wartenbergu, provd. Rohanová (1827–1890)
strýc: Josef Arnošt z Waldstein-Wartenbergu (1824–1902)
praděd: Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu (1764–1832)
švagr: Josef Osvald II. z Thun–Hohenstein-Salm-Reiffersheidtu (1849–1913)
švagr: Reinhard z Neippergu (1856–1919)
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adolf Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu, počeštěně z Valdštejna-Vartenberka (celým jménem německy Adolf Ernst Maria Kristian Josef Friedrich Johannes Evangelista Graf von Waldstein-Wartenberg; 27. prosince 1868 Praha-Malá Strana[1]17. června 1930 Doksy[2][pozn. 1]) byl český šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Waldstein-Wartenbergů, politik a majitel velkostatku Mnichovo Hradiště. Jeho synovi Karlu Arnoštovi byl v roce 1945 zkonfiskován majetek v Československu.

Původ a kariéra

Valdštejnský palác v Praze – místo narození
Hrob vedle Valdštejnské kaple na hřbitově v Doksech

Narodil se ve Valdštejnském paláci v Praze jako syn Arnošta Františka z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a jeho druhé manželky Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu (1833–1909). Matka pocházela z hlubocko-krumlovské (primogeniturní) větve Schwarzenbergů.[4] Jeho nevlastním bratrem z otcova prvního manželství byl Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913).

Do roku 1888 studoval na Malostranském gymnáziu v Praze, v letech 1888–1890 studoval právo na Vídeňské univerzitě.[5]

Ve vojsku zastával hodnost rytmistra husarů v záloze.[3] Za první světové války v roce 1915 byl jmenován majorem, o rok později získal vojenský kříž III. třídy a v roce 1918 byl jmenován podplukovníkem.[6]

Zastával několik čestných úřadů. V roce 1893 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1917 tajným radou. Po smrti bratra se stal nejvyšším dědičným kráječem Českého království a dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[3] V letech 1908–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu.[5] Aktivně byl činný v Ústředním svazu majitelů lesů (Zentralverband der Waldbesitzer), který byl založen ve Vídni v roce 1917.[6]

Za první republiky se přihlásil k německé národnosti.[7] Republikánské zřízení zrušilo fideikomisy a zahájilo pozemkovou reformu. Do konce života usiloval o záchranu majetku. Za tímto účelem spolu s několika dalšími šlechtici (Eugenem Ledeburem, Wilhelmem Medingerem, Alainem Rohanem, Franzem Wien-Claudim) spoluzaložil v roce 1919 Svaz německých velkostatkářů v Československu (Verband der deutschen Großgrundbesitzer in der Tschechoslowakei).[8][6] V roce 1922 také založil tajný komitét, který měl získat podporu západních gentlemanů (velkoprůmyslníků) zvučných jmen především z Velké Británie a USA pro boj proti pozemkové reformě.[8][9]

Zemřel na zvýšené svalové napětí (hypertonii) 17. června 1930,[2][pozn. 2] jeho hrob se nachází vedle Waldsteinské kaple na hřbitově v Doksech.[10]

Majetek

Zámek v Doksech

Po bratrovi zdědil v roce 1913 majorátní svěřenství Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Doksy, Nový Berštejn, Šťáhlavy, Chocenice a Valdštejnský palác v Praze, které bylo zřízeno jeho dědečkem Kristiánem z Waldstein-Wartenbergu v roce 1858.[6] Zdědil také majorát Duchcov s Litvínovem,[3] které spravoval už za života bratra.

Pozemková reforma nejvíce zasáhla velkostatek Duchcov – Horní Litvínov. Ze čtyř velkostatků zůstaly Valdštejnům tři, a sice Doksy (Bělá, Kuřívody), Mnichovo Hradiště a Šťáhlavy. Z původní celkové výměry 41 571 zůstalo Adolfovi 22 tisíc hektarů.[8] Výnos velkostatku nestačil pokrýt výdaje na údržbu a opravy historicky cenných objektů, proto areál hradu Bezděz prodal Klubu československých turistů nebo barokní špitál v Duchcově prodal Českému stavebnímu družstvu. Pronajal také některé části Valdštejnského paláce, byly v něm kanceláře ministerstva obchodu nebo zákaznický servis firmy Laurin & Klement (Elka).[10]

Do Doks nechal převézt z Duchcova rodinný archiv a v roce 1929 ho rozšířil koupí starého fürstenberského archivu.[10]

Rodina

Ve Vídni se 29. dubna 1895 oženil se Sophií z Hoyos-Sprinzensteinu (14. 9. 1874 Horn – 24. 3. 1922 Doksy), dcerou Arnošta Karla hraběte z Hoyos-Sprinzensteinu (1830–1903) a Eleonory Paarové (1835–1913).[3] Zemřela na zástavu srdce ve věku 47 let a byla pohřbena v Doksech.[10] Narodili se jim dva synové:[3]

Vnuk Ernst Adolf (1925–2019) se po Sametové revoluci pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, která si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[11] Usiloval také o navrácení rodových majetků v restituci.[12][13]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jan Vincenc z Waldsteinu
 
 
Arnošt Filip z Valdštejna
 
 
 
 
 
 
Anna Žofie ze Šternberka
 
 
Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu
 
 
 
 
 
 
František Antonín Desfours
 
 
Antonie Desfoursová
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Černínová z Chudenic
 
 
Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu
 
 
 
 
 
 
Jan Josef z Thun-Hohensteinu
 
 
Antonín Josef z Thun-Hohensteinu
 
 
 
 
 
 
Marie Alžběta Kollonićová z Kollegrádu
 
 
Marie Františka z Thun-Hohensteinu
 
 
 
 
 
 
Jan Vít Vratislav z Mitrovic
 
 
Marie Tereza Vratislavová z Mitrovic
 
 
 
 
 
 
Marie Johanka Malovcová z Malovic
 
Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
 
 
 
 
 
Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
 
 
Josef II. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu
 
 
Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Ludvík Engelbert z Arenbergu
 
 
Pavlína Karolína z Arenbergu
 
 
 
 
 
 
Luisa Paulina de Brancas-Villars
 
 
Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Karel Boromej Josef z Lichtenštejna
 
 
Mořic Josef z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu
 
 
Eleonora Marie z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Mikuláš II. Esterházy z Galanty
 
 
Leopoldina Esterházyová z Galanty
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa z Lichtenštejna
 

Odkazy

Poznámky

  1. Almanach českých šlechtických rodů 2017 mylně uvádí, že zemřel 20. června 1930.[3] Toho dne se však konal jeho pohřeb.[2]
  2. Petra Načeradská uvádí, že zemřel na srdeční infarkt.[10]

Reference

  1. Matrika narozených 1863-1870, rok 1868, Praha – kostel sv. Tomáše, TO N13, fol. 273 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2024-09-28]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b c Matrika zemřelých 1886–1934, rok 1930, Doksy, inv. č. 10749, sig. L27/17, fol. 341 [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b c d e f POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 431. 
  4. NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 118–119. Dále jen Po stopách Valdštejnů. 
  5. a b Waldstein-Wartenberg, Adolf Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  6. a b c d UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.); JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍK, Jan. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum, 2017. 232 s. ISBN 978-80-86890-96-8. S. 163. Dále jen Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. 
  7. Po stopách Valdštejnů, s. 139
  8. a b c Po stopách Valdštejnů, s. 148
  9. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 164
  10. a b c d e Po stopách Valdštejnů, s. 149
  11. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 296. 
  12. KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Ernst Waldstein-Wartenberg se chce soudit o majetek na Mostecku [online]. Český rozhlas, 2004-09-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  13. Stát vyhrál spor s potomkem Valdštejnů o pozemky na Malé Straně [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2016-10-07 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Horona hr.png
Autor: Tomasz Steifer, Gdansk, Licence: CC BY 2.5
Counts Crown
Valdštejnský palác v Praze.jpg
Autor: MONUDET, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
NIMG 9547-2.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Doksy zámek
Hroby Valdštejnů v Doksech (5).jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Hroby příslušníků dokské větve rodu Valdštejnů na hřbitově v Doksech