Adolf Bedřich Stýblo

Adolf B. Stýblo
Narození	28. dubna 1848 Nové Město
Úmrtí	14. března 1907 (ve věku 58 let) Nové Město
Povolání	vydavatel a knihkupec
Rodiče	Bedřich Stýblo[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Bedřich Stýblo^{[p 1]} (28. dubna 1848 Praha-Nové Město^[2] – 14. března 1907 tamtéž^[3]) byl pražský podnikatel, komunální politik a společenský organizátor. Převzal a vedl rodinné knihkupectví a nakladatelství, které založil jeho otec Bedřich Stýblo. Zasedal ve vedení městské spořitelny, od roku 1900 jako předseda ředitelstva. V letech 1885–1899 byl členem pražského sboru obecních starších. Aktivně se účastnil dobročinných a vlasteneckých podniků, zejména jako pokladník a mecenáš. Byl oceněn oficiálními řády i čestným členstvím několika spolků.

Život

Mládí, studium a činnost v rodinném nakladatelství

Narodil se 28. dubna 1848 v domě čp. 558-II (Karlovo náměstí 558/29, Praha 2) jako syn knihaře a budoucího známého knihkupce, tiskaře a nakladatele Bedřicha Stýbla^[2] (1817–1891). Absolvoval reálku v Panské ulici a Skřivanovo kupecké učiliště.^[4] V letech 1865–66 pobýval na praxi v Lipsku.^[4]

Později se zapojil do vedení rodinného podniku. Nejpozději roku 1885 je uváděn jako prokurista.^[5] V říjnu 1891, po smrti otce, byl potvrzen jako odpovědný zástupce^[6] a následujícího roku se po vypořádání dědictví oficiálně stal majitelem.^[7][8] Závod se pod jeho vedením úspěšně rozvíjel. Roku 1894, kdy podnik oslavil 50. výročí od založení, měl 23 tiskařských strojů a zaměstnával 50 pracovníků; téhož roku získal za publikované knihy zlatou medaili na výstavě v Hradci Králové a stříbrnou na výstavě v Příbrami.^[9] Roku 1894 nechal Stýblo také zbořit své domy čp. 788, 789 a 790 na Václavském náměstí a na jejich místě vystavěl jednu moderní budovu^[10] (roku 1930 byla nahrazena palácem U Stýblů).^[11] Nadále se soustředil především na náboženskou literaturu a knihy pro mládež.^[12] V roce 1896 vydal pamětní publikaci Jubilejní katalog nakladatelské firmy B. Stýblo na paměť padesátiletého trvání závodu 1844-1896,^[13] shrnující všechna vydaná díla a získaná ocenění.^[12]

Veřejná činnost ve spolcích a dary

Od mládí se aktivně účastnil veřejného života, zejména ve vlasteneckých a dobročinných spolcích. Například roku 1868 předal společně s Gabrielem Žižkou zlaté hodinky s řetízkem známému opernímu pěvci Josefu Palečkovi^[14] a v lednu 1869 byl jednatelem plesu — velké národní besedy.^[15] V letech 1876^[16] a 1877^[17] byl zvolen do výboru Měšťanské besedy jako správce místností.

V pozdějších letech se angažoval ve spolcích především jako pokladník. V této funkci působil jak v již zmíněné Měšťanské besedě (od r. 1878),^[18] tak především od r. 1881 ve společnosti pro obnovu Národního divadla po požáru^[19] a v Ústřední matici školské.^[20] Roku 1881 přispěla Měšťanská beseda Národnímu divadlu na jeho návrh 500 zlatými.^[21] Funkce to byla namáhavá a časově náročná, Stýblo musel kromě běžného účtování velkého množství příjmů a výdajů také vytvářet seznamy dárců a předávat je k otištění do novin.^{[22][p 2]} Kvůli zaneprázdněnosti byl roku 1885 nucen se této činnosti vzdát.^[22][23] Jako pokladník či sběratel příspěvků působil také např. u městských granátníků (1880),^[24] při nákupu daru herečce Otilii Sklenářové-Malé k 25 letům na jevišti (1888),^[25] na pomoc obyvatelům Lublaně po zemětřesení (1895)^[26] na pomník Františka Palackého (1896)^[27] a v Pražské společnosti pro paroplavbu na Vltavě a Labi (1904).^[28]

Roku 1881 byl zvolen náměstkem starosty pěveckého sboru Hlahol^[29] a v roce 1888 byl uváděn jako jeden ze 73 výkonných členů Pražského dobrovolného ochranného sboru.^[30] Ve třiceti letech vstoupil do Sokola.^[31]

Vedle organizátorské činnosti sám poskytoval četné příspěvky a dary. Například roku 1898, u příležitosti svých 50. narozenin a 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa, věnoval 200 zlatých do nadačního fondu Měšťanské besedy,^[32] 1000 korun městské radě na pomoc chudým^[33] a sousoší Pieta do kostela na Vyšehradě.^[34] Stal se protektorem (a později čestným členem) spolků vzájemně se podporujících knihařských a ozdobnických pomocníků, řemeslníků a živnostníků. Byl také „otcem chudých“ u Panny Marie Sněžné.^[35]

Členem sboru obecních starších

Zapojil se také do pražské komunální politiky. V letech 1885–1899 zasedal ve sboru obecních starších za Nové Město,^[36] přičemž byl zvolen roku 1885,^[5][37] 1887,^[38][39] 1890,^[40][41] 1893^[42][43][44] a 1896.^[45][46] Pracoval v několika komisích, např. finanční a školní. Zvláštních zásluh si získal ve vedení městské spořitelny (viz následující sekci).^[36]

V ředitelství městské spořitelny

29. dubna 1899 byl zvolen za člena vedení Městské spořitelny pražské, 5. května 1896 místopředsedou a 16. června 1900 předsedou ředitelství.^[36][47] 14. června 1901 byl členem výboru, který v budově spořitelny přivítal císaře Františka Josefa I.^[48] Roku 1903 získal od zaměstnanců skvostný grafický list vytvořený malířem Láďou Novákem jako výraz díků za zvýšení příplatků (příbytečného).^[49] Pod jeho vedením byl roku 1906 založen hypoteční ústav^[50] a v březnu následujícího roku, jen několik dní před smrtí, začal podepisovat první zástavní listy.^[51] Spořitelna se tím zařadila mezi přední peněžní ústavy.^[50] Podporoval také zakládání poboček („sběren a plateben“).^[52]

Závěr života a dědictví

Zemřel v noci na 14. března 1907 ve svém domě na respirační onemocnění^[52] (matrika uvádí jako příčinu smrti rozedmu plic).^[3] Pohřben byl na Olšanech.^[3]

V závěti věnoval 2000 korun pražským chudým, 24.000 korun nadacím sv. Bartoloměje, 5000 korun Bratrstvu řemeslníků a živnostníků a 1000 korun Jednotě pro dostavění chrámu sv. Víta.^[36]

Rodinný podnik po něm zdědil nejmladší bratr Václav Stýblo^[53] (1869–1942).

Ocenění

Byl hodnocen jako muž širokého rozhledu, dokonalého odborného vzdělání a upřímný národovec.^[52] Každou funkci, kterou převzal, zastával s příkladnou svědomitostí. Přispěl k rozkvětu pražské spořitelny,^[52] Měšťanské besedy, Jednoty ku povzbuzení průmyslu a dalších spolků, v nichž se angažoval.^[4] Pomáhal také chudým spoluobčanům.^[53]

Za zásluhy mu byla udělena řada oficiálních vyznamenání i čestných uznání:^[35]

• rytíř řádu železné koruny III. třídy (1901)^[54]
• Řád Františka Josefa
• Řád svatého Řehoře Velikého (1879)^[55]
• medaile za 25letou činnost v záchranném sboru (1906)^[56]
• stříbrná medaile hl. m. Prahy
• stříbrná medaile Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách
• čestný člen Měšťanské besedy
• čestný major a pokladník sboru granátníků
• čestný setník městské pěchoty
• čestný člen spolku vzájemně se podporujících pomocníků knihařských a ozdobnických v Praze
• čestný člen Bratrstva vzájemně se podporujících řemeslníků a živnostníků v Praze a okolí

Rodina

12. srpna 1899 se v Týnském chrámu oženil se 49letou vdovou Kateřinou Klezandovou, roz. Wagnerovou, původem ze Stehelčevsi.^[57] Děti neměli.^[58]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Adolf Bedřich Stýblo v kartotéce Jaroslava Kunce