Adolf Srb

Adolf Srb
Narození27. září 1850
Rokycany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. dubna 1933 (ve věku 82 let)
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povoláníspisovatel, novinář a archivář
Politická stranaNárodní strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Srb (27. září 1850 Rokycany[1] – 14. dubna 1933 Rokycany) byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal podrobné české politické dějiny, které ve třech dílech zahrnují období let 1861 až 1907. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů.

Život

Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech v rodině Františka Srba kontrolora při c. k. berním úřadu a Emilie Skopcové ze Spáleného Poříčí. Měl 5 bratrů: Františka (1857), Benedikta (1859–1859), Josefa (1861–1926) báňského inženýra, Eduarda (1863–1945) autora publikací z oboru práva a samosprávy a Karla (1865–1865). Byl ženatý s Johanou Janečkovou (1853–1927).

Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik,[2] kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského.[3] Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor (podle žaloby nepravdivě) obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese.[4] V letech 1876–1879 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do pražského deníku Politik, při němž roku 1883 založil přílohu Česká politika a převedl ji na samostatný deník Národní politika. Jako její šéfredaktor působil v letech 1883–1893, dále v německé Politik až do jejího přejmenování na Union roku 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta.[2]

Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské.[5]

Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro vadu zraku. Poté odešel na odpočinek do rodných Rokycan,[6] kde žil u své dcery Heleny Jirmanové (1878–1961). Zemřel tam 14. dubna 1933 a byl tam i pohřben.[2]

Adolf Srb byl na sklonku života i po smrti velmi oceňovaný pro své vlastenectví, nezištnost a odvahu zastat se všech, kdo bojovali za národ a právo.[7] Jeho činnost z velké části spadá do doby ostrých sporů staročechů s mladočechy. Ačkoli stál vždy na staročeské straně, byl tolerantní k jiným názorům. Ovládal vtip a satiru, ale nevybočil z mezí slušnosti.[3]

Měl velkou paměť a vypravěčské nadání. Mnoho času trávil rozhovory s mladšími novináři a spisovateli (např. Antonín Bebr, Bedřich Spurný, Jan Osten, též herec a malíř Vladimír Šamberk), pro které znamenal cennou inspiraci.[8] Měl rovněž rád klasickou hudbu[5] a ve společnosti vynikal i svým kuchařským uměním.[8]

Ve třicátých letech byl druhým nejstarším českým novinářem (po Václavu Beneši Šumavském)[6] a posledním žijícím zakladatelem Ústřední matice školské.[3]

3. září 1933 byla na jeho rodném domě v Rokycanech (čp. 78, dnes na rohu Srbovy a Smetanovy ulice)[9] odhalena pamětní deska. Jejím autorem byl sochař Václav Koukolíček[10] a pořízení zajistil Srbův odbor Národní jednoty severočeské v Rokycanech jako výraz vděčnosti za jeho práci ve prospěch českých menšin.[11]

Dílo

Vedle novinových článků byl Srb autorem řady politických brožur a komentářů k zákonům. Jeho nejvýznamnějším dílem byly Politické dějiny národa českého, v nichž popsal dobu od r. 1861. Na sklonku života psal paměti (Z půl století),[2] v další literární tvorbě mu ale později zabránila vada zraku.[6]

Knižně vyšly např.:[12]

  • Spisovatel Josef Vojtěch Sedláček (1879)
  • Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla (1881)
  • Národní jednota severočeská (1886)
  • Královské svobodné město Rokycany : popis města i jeho okolí (1896) Dostupné online
  • Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895 (1899)
  • Od nastoupení Badeniova do odstoupení Thunova: II. díl Politických dějin národa českého od roku 1861 (1901)
  • Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907: III. díl Politických dějin národa českého (1911)
  • Politické dějiny národa českého od počátku doby konstituční (1926)
  • Šedesát let politického zápasu o práva národa českého 1848–1908 (1908)
  • Město Žižkov (1910, spoluautor: Josef Houba) Dostupné online
  • Politické dějiny národa Českého od roku 1861. III, Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907 (1911)
  • Z půl století: vzpomínky Adolfa Srba (1913, 1916) Dostupné online

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d Redaktor Adolf Srb zemřel. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  3. ↑ a b c Adolf Srb osmdesátníkem. Národní listy. 1930-09-27, roč. 70, čís. 266, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  4. ↑ Před vídeňským porotním soudem. Národní listy. 1876-11-12, roč. 16, čís. 313, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. ; viz též podrobnou zprávu o soudním procesu s plným textem inkriminovaného článku na Gerichtshalle. Der geschlossene Landtag und der Präsident Ljubiša. Politik. 1876-11-12, roč. 15, čís. 313, s. 5. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  5. ↑ a b KGSK, Josef. Za Adolfem Srbem. Národní politika. 1933-04-19, roč. 51, čís. 108, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  6. ↑ a b c TŮMA, Ladislav. Za Adolfem Srbem. Národní listy. 1933-04-15, roč. 73, čís. 105, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  7. ↑ Životem práce a národního nadšení. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  8. ↑ a b SPURNÝ, Bedřich. Ze vzpomínek na Adolfa Srba. Národní listy. 1933-04-25, roč. 73, čís. 114, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  9. ↑ Srb Adolf – Rokypedie. rokypedie.rokycanstipatrioti.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Odhalení pamětní desky redaktoru Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-04, roč. 52, čís. 242, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  11. ↑ Pamětní deska Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-03, roč. 51, čís. 241, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-05-20]. 
  12. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Adolf Srb.jpg
Portrét – Adolf Srb (1850 - 1933), Český novinář.