Adolf Velhartický

Adolf Velhartický
Rodné jméno	Adolf Thomas Waldmann
Narození	9. května 1882 Horšovský Týn Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. dubna 1932 (ve věku 49 let) Tábor Československo Československo
Místo pohřbení	České Budějovice
Pseudonym	Rudolf Dvorský
Povolání	spisovatel, poštovní úředník
Významná díla	Marobud, Katvalda
Vlivy	Julius Zeyer, Jiří Karásek ze Lvovic
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Velhartický, původním jménem Adolph Thomas Waldmann (9. května 1882 Horšovský Týn^[1] – 13. dubna 1932 Tábor)^[1] byl český prozaik, překladatel a básník, představitel novoromantismu.

Narodil se v rodině poštovního expeditora v Horšovském Týně (německy Bischofteinitz, starším pravopisem Horšův Týn) Mathiase Waldmanna (1853–1907^[2]) a matky Magdaleny, rozené Lippertové (1849). Pokřtěn byl Adolph Thomas Waldmann.^[1] Od roku 1887 byla rodina policejně hlášena v Praze. Adolf Waldmann měl bratry Karla (1879), Gustava (1885) a Bohumila (1879).^[3] V letech 1897 až 1900 navštěvoval německou státní reálku v Karlíně.

K poště nastoupil jako aspirant v Říčanech v září 1900.^{[p 1]} V roce 1901 se stal poštovním expeditorem a funkci vykonával střídavě v Zákupech, Říčanech a Benešově nad Ploučnicí. Od roku 1904 do roku 1913 sloužil na poštovním úřadě ve Světlé nad Sázavou.

Byl ženatý s Annou Bartákovou (29. 12. 1892). Manželé Velhartičtí měli dcery Helenu (1912) a Karlu (1916).^[4] Ve Světlé nad Sázavou se jim narodil syn, ten však zemřel v dětském věku.^[5]

Od prosince 1913 žil s rodinou v Chlumu u Třeboně (německy Chlumetz bei Wittingau), kde byl jmenován vrchním poštmistrem.^[4][6] Zde žil do roku 1931. V tomto období byl dvakrát zvolen starostou, poté náměstkem starosty. V roce 1931 odešel do Soběslavi, kde byl jmenován přednostou poštovního úřadu.^[7]

Příjmení Waldmann si změnil na Velhartický v souladu s pseudonymem, který do té doby užíval, spolu s ním změnila příjmení i jeho manželka Anna a dcery Helena a Karla. Oficiálně došlo ke změně příjmení v roce 1919.^[1] Pod jménem Adolf Velhartický však publikoval již od počátku své literární tvorby (epická báseň Ghisola vydaná 1902 nebo báseň Zvon zvoní otištěná v Moderní revue 1/1902,^[8] viz též pozn. 1).

Roku 1910 získal nedostačující státní stipendium 300 K, přesto se mu podařilo odjet následujícího roku na stipendijní pobyt do Itálie, který ovlivnil jeho další tvorbu a obdiv k antice.^[5] Jako inspirační vzor Adolfa Velhartického býval označován Julius Zeyer. On sám takový vliv odmítal.^[5]

Jeho dlouholetými přáteli byli Antonín Klášterský a Karel Hugo Hilar, se kterým patřil k spoluzakladatelům volného literárního sdružení Syrinx (1903) a jeho časopisu Moderní život.^[9]

V listopadu 1931 byl hospitalizován v pražské nemocnici na Bulovce, kde mu byly diagnostikovány vadné ledviny.^[5] Zemřel ve věku 50 let v nemocnici v Táboře, pochován byl v Českých Budějovicích.^{[p 2]}

Od počáteční dekadentní poezie se brzy přiklonil k epické poezii. V próze ho zaujala především historická témata, ať již z období renesance nebo starověku.^[7]

• Povídky o milenkách (Královské Vinohrady, František Adámek, 1905 a Šolc a Šimáček, 1930 s ilustracemi Jana Kreutze)
• Romantické pověsti středověké (zpracoval Adolf Velhartický, 12 barev. il. Artuš Scheiner, v Praze, Šolc a Šimáček, 1914)
• Lásky rozkoš a muka (tři novely, Praha, F. Šimáček, 1917 a Šolc a Šimáček, 1921)
• Věčné ohně (novely, Praha, Přerod, 1917 a Šolc a Šimáček, 1925)
• Za lásku a za kříž (román z dob křižáckých válek, Praha, F. Šimáček, 1917)
• Překročen Rubikon (novela, Praha, Sfinx, 1920)
• Konopišťský pán (Román ze života Františka Ferdinanda z Este, vydáno pod pseudonymem Rudolf Dvorský, České Budějovice, Praha, Jan Svátek, 1920 a 1921)
• Zlatý pás (novely, Plzeň, Vendelína Steinhauser, 1920)
• Vášnivé srdce (renesanční fresky, il. Artuš Scheiner, v Praze, Šolc a Šimáček, 1923)
• Proti bohům i osudu (román z doby podmanění Britanie Římem, ilustroval Jan Goth, v Praze, Šolc a Šimáček, 1927)
• Marobud (román z doby Markomanů v Čechách, ilustroval Jiří Wowk, v Praze, Šolc a Šimáček, 1930)
• Katvalda (román z doby Markomanů v Čechách, [il. Jiří Wowk, v Praze, Šolc a Šimáček, 1931)
• Marobudův poklad (Český Těšín, Agave, 2000)

• Ghisola (epická báseň,Praha-Královské Vinohrady, časopis Moderní život, 1902)
• Biblické melodie (epické básně, Praha, Družstvotisk, 1926)

• Kateřina z Lichtenburka (hra veršem o třech jednáních, děj v Lichnici roku 1507, v Praze, Alois Wiesner, 1912)
• Dobrá srdce (veselohra o 3 jednáních, Praha, František Švejda, 1924)

• Thais (autor Anatole France, Praha, Máj, 1908; 2. vydání Praha, František Borový, 1931, vyšlo jako 17. svazek Spisů A. France)
• Studně svaté Kláry (autor Anatole France, Praha, Otto, 1912; 2. vydání Praha, František Borový, 1925, vyšlo jako 6. svazek Spisů A. France)
• Arria Marcella (autor Théophile Gautier, Hradec Králové, Bohdan Melichar, 1917) dostupné online
• Historie našich dnů. I, Pod jilmem (autor Anatole France, Praha, František Borový, 1925, vyšlo jako 1. svazek Spisů A. France)
• Historie našich dnů. III, Ametystový prsten (autor Anatole France, Praha, František Borový, 1925, vyšlo jako 3. svazek Spisů A. France) dostupné online
• Kniha přítelova (autor Anatole France, Praha, František Borový, 1935, vyšlo jako 24. svazek Spisů A. France)^{[p 3]}

• MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1671-3. Kapitola Adolf Velhartický, s. 1276–1277. 

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Velhartický na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Velhartický
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Velhartický
• Digitalizovaná díla Adolfa Velhartického v Národní digitální knihovně.
• Antonín Klášterský: Vzpomínka na Ad. Velhartického. Národní politika. 12. 5. 1932, s. 1–2. Dostupné online.