Adolf Vilém Straka

Prof. Adolf Vilém Straka
Narození	27. listopadu 1825 Krabčice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. února 1872 (ve věku 46 let) Londýn Spojené království Spojené království
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita v Lipsku
Povolání	vysokoškolský pedagog, revolucionář a politický emigrant
Zaměstnavatel	University of London (1856–1872)
Příbuzní	Gustav Arnošt Straka (1824–1909), Julius Rudolf Straka (bratři)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Adolf Vilém Straka (27. listopadu 1825 Krabčice – 17. února 1872 Londýn) byl český politický aktivista, student teologie, účastník revolučních událostí roku 1848 a 1849 v Rakouském císařství, pozdější politický emigrant v zahraničí a univerzitní profesor. Podílel se na tzv. Pražském červnovém povstání, posléze fuguroval jako jeden z hlavních strůjců tzv. Májového spiknutí v květnu roku 1849, za což byl rakouskými úřady odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti (tzv. in contumaciam).

Život

Mládí a studia

Narodil se v Krabčicích nedaleko Roudnice nad Labem do rodiny zdejšího evangelického faráře Pavla Straky,^[1] který později přesídlil jako pastor do vsi Kovánec. Vystudoval gymnázium v saské Žitavě a stejně jako jeho starší bratr Gustav Arnošt (1824–1909) začal studovat teologii na Univerzitě v Lipsku. Identifikoval se s českým vlasteneckým a slovanským národním hnutí a s dalšími studenty z Lužice se pokusil o založení slovanského studentského spolku, který byl však vedením školy zakázán. I to Straku přiblížilo k příklonu k radikálnímu liberalismu. V Lipsku se též roku 1848 důvěrně seznámil s ruským myslitelem Michailem Bakuninem.^[2]

V Praze se pak seznámil mj. s Josefem Václavem Fričem, Václavem Hodkem, Johannem Rittigem a dalšími revolučně smýšlejícími studenty. Řadil se k radikálním liberálům ze studentského vlasteneckého spolku Slávie.

Revoluční dění v letech 1848 a 1849

S počátkem roku 1848 sílila v řadě evropských zemích potřeba garance řady občanských svobod, mj. prostřednictvím ústavy. Situace v Rakouském císařství byla zjitřena už od tzv. Březnové revoluce, při které v ulicích Vídně zahynulo po zásahu vojska několik desítek lidí. ve dnech 2. do 12. června byl do Prahy svolán tzv. Slovanský sjezd, kam přicestoval mj. také Bakunin. Napětí v Praze zvyšovala rovněž přítomnost vojenských jednotek Alfréda Windischgrätze, které měly ve městě udržet pořádek. Straka se patrně zúčastnil též tzv. Pražského červnového povstání. Po jeho potlačení pak pokračoval ve studiích v Lipsku.

Májové spiknutí a emigrace

Ve své politické a revoluční činnosti však neustal. Zapojil se roku 1849 do příprav tzv. Májového spiknutí připravující v Praze liberální převrat, počítající s přemožením pražských vojenských posádek. Dalšími členy spiknutí byli J. V. Frič, Václav Hodek, jeho bratr Gustav Straka, Maxmilián Maux, Johann Rittig, František Girgl, Václav Pavel Kleinert a další, především mladí pražští studenti. Maux, stejně jako ostatní pro účely konspirace užíval krycí jméno. Podílel se především na šíření zpráv o povstání mimo území Čech a také za komunikaci s Bakuninem,^[3] který byl do povstání rovněž zapojen a Prahu v březnu 1849 také incognito navštívil.^[4] Povstání navíc měly podpořit ozbrojené milice z Drážďan. Straka byl také spoluzodpovědný za nákup střelného prachu a výrobu patron.

Spiknutí bylo však okolo 9. května 1849 prozrazeno a po jeho členech vyhlášeno pátrání. Straka, kterému se podařilo odjet do Lipska, byl posléze označen za jednoho z hlavních strůjců spiknutí a stíhán pro velezradu, s hrozbou trestu smrti. Zadržena byla velká část spiklenců, včetně Hodka či Gustava Straky.

V Anglii

Aby se vyhnul možnému dopadení a vydání do Rakouského císařství, rozhodl se Straka vycestovat do Anglie. Zde se později doslechl o odsouzení zadržených spiklenců k vysokým trestům vězení a několik, posléze zmírněných, rozsudků smrti. K popravě byl v nepřítomnosti odsouzen také on. Sem posléze přesídlilo několik dalších českých politických emigrantů, včetně Maxmiliána Mauxe a posléze i J. V. Friče či Karla Jonáše. Jeho bratr Gustav, původně odsouzený na 20 let vězení, byl potom v 50. letech spolu s dalšími propuštěn na amnestii.

Ve Spojeném království se po několika náročných letech naučil anglicky a posléze začal vyučovat latinu a němčinu na jedněch z prvních soukromých škol v zemi, mj. Lawns House.^[5] Roku 1856 se pak stal odborným asistentem německého jazyka na Londýnské univerzitě, roku 1858 zde pak získal doktorát z filosofie. O tři roky později pak obdržel anglické občanství. Posléze obdržel na univerzitě také profesuru.^[6] V Londýně se rovněž účastnil českého krajanského života: spoluzaložil zdejší českou čítárnu, přispíval do česky psaného krajanského tisku a vydal stručnou česko-anglickou mluvnici.^[7]

Úmrtí

Adolf Vilém Straka zemřel 17. února 1872 v Londýně po krátké nemoci ve věku 46 let. Ještě před smrtí jej navštívil jeho mladší bratr Julius Rudolf, který po zprávě o jeho nemoci přijel.

Odkazy

Reference

Literatura

• TRAUB, Hugo. Květnové spiknutí v Čechách roku 1849. Praha: Šolc a Šimáček, 1929.
• DENIS, Ernest. Čechy po Bílé Hoře, II: Probuzení. K federalismu. Praha: Bursík a Kohout, 1905. s. 333.

Externí odkazy

• Adolf V. Straka v Májovém spiknutí (Nedělní hlas lidu, 1909)
• Nekrolog (Národní listy, 1872)