Adolf von Menzel

Adolf von Menzel
Rodné jménoAdolph Friedrich Erdmann von Menzel
Narození8. prosince 1815
Vratislav
Úmrtí9. února 1905 (ve věku 89 let)
Berlín
Místo pohřbeníDreifaltigkeitskirchhof II
Alma materBerliner Akademie der Künste (od 1830)
Pruská akademie umění
Povolánímalíř, ilustrátor, tiskař a litograf
Významná dílaStudio Wall
Laying out the March Dead
Frederick the Great Playing the Flute at Sanssouci
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1874)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
čestný občan Berlína
Řád černé orlice
PodpisPodpis
Webová stránkawww.adolph-von-menzel.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf von Menzel původně Adolph Friedrich Erdmann Menzel (8. prosince 1815 Vratislav9. února 1905 Berlín) byl německý malíř, kreslíř a grafik druhé a třetí třetiny 19. století, který se od biedermeieru vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších německých malířů realismu.

Život a dílo

Narodil se v pruské rodině majitele litografického závodu ve Vratislavi v roce 1815. Po otcově smrti se matka s Adolfem a jeho sestrou Emilií přestěhovala do Berlína. Adolf začal roku 1830 studovat malbu na Akademii v Berlíně, snažil se přitom udržet otcův litografický podnik a studoval litografické techniky, s nimiž byl obeznámen z dětství. Polovinu času však musel věnovat obživě rodiny, staral se o matku i sestru. Proto studium přerušil. Jeho první velkou zakázkou byly ilustrace k životopisu císaře Fridricha Velikého od Franze Theodora Kuglera. Do roku 1842 k nim vytvořil kolem 4000 perokreseb. Kromě litografie užíval také dřevoryt.

V technice olejomalby začínal žánrovými náměty a portréty ve stylu Jeana Dominika Ingrese jako typický malíř biedermeieru. Ve svých obrazech a ilustracích zachycoval nejdříve německou aristokratickou společnost. Po roce 1850 se již osamostatnil a maloval vojenský i pouliční žánr, osobnosti a scény z německých měst gründerské doby kapitalismu, jako např. válcovnu železa. Jeho figurální výjevy nepostrádají situační humor.

Litografii[ hojně využíval k ilustracím historických událostí i tajemných zešeřelých interiérů. Na obou Světových výstavách v roce 1855 a 1867 v Paříži měl možnost poznat realismus Gustava Courbeta a Jeana-Françoise Milleta. Nejen pod jejich vlivem studoval denní světlo, jeho rukopis se uvolnil, osvobodil se od závislosti na kreslířské akademické rutině a popisnosti.

Účastnil se prusko-francouzské války roku 1870, v níž měl prominentní postavení: sloužil pruskému císaři Vilémovi I. jako válečný malíř. Na císařovu objednávku pak své starší ilustrace ze života císaře Fridricha Velikého rozvedl do rozměrných olejomaleb, stejně tak další monumentální scény z pruských vojenských i politických dějin a současnosti Za tuto práci byl oceněn pruským řádem „Pour le mérite“ a v roce 1898 povýšen do šlechtického stavu s titulem "von".

V 70. letech maloval v Praze, mj. Staronovou synagógu a zúčastnil se výzdoby Lannovy vily v Bubenči.

Zemřel v Berlíně roku 1905.

V jeho pozůstalosti se dochovalo kolem 6000 kreseb, k tomu 77 skicářů a sešitů, protože ke každé osobě a detailu obrazu a grafiky dělal několik studijních kreseb.

Galerie

Odkazy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce