Adopce na dálku
Adopce na dálku (též sponzorství dětí) je populární způsob dobročinnosti, jehož podstatou je pravidelná finanční podpora dětí z chudých rodin v rozvojových zemích za účelem jejich vzdělávání a obživy dárci z vyspělých zemí. Tato podpora je obvykle poskytována po dobu školní docházky, nebo do zahájení výdělečné pracovní činnosti. Někdy v jeho rámci dochází k formální (či symbolické) adopci sponzorovaného dítěte. Nedílnou součástí projektů bývá také dopisování dárce a příjemce pomoci, které má napomáhat jejich interkulturnímu vzdělávání.
V současné době probíhá v mnoha zemích světa (včetně České republiky) celá řada podobných projektů různých, často nábožensky založených nevládních neziskových organizací, jejichž cílem je umožnit dětem vzdělání dostačující k tomu, aby v budoucnosti dokázaly uživit sebe a svou rodinu a přitom nebyly vytrženy ze svého rodinného a kulturního prostředí.
Historie
Většina z nejvýznamnějších organizací, zabývajících se sponzorováním dětí, vznikla jako důsledek politické situace v Evropě 20. – 40. let 20. století (důsledky ruské revoluce, španělské občanské války a druhé světové války), která měla za následek masivní nárůst počtu dětských uprchlíků a sirotků. Adopce na dálku začala jako humanitární úsilí podpořit finančně péči o děti, umístěné v táborech a sirotčincích. V průběhu let se pozornost významných organizací přesunula k dětem, žijícím v chudých rodinách.[1]
Název
Nejznámějším označením pro sponzorství dětí v České republice je Adopce na dálku® – projekt Arcidiecézní charity Praha, jehož název je registrován na Úřadu průmyslového vlastnictví. Mezi další označení projektů patří Adopce afrických dětí (Wontanara, Centrum Narovinu, Centrum Dialog), Banglakids (ADRA),[2] Sonkoča (Nadační fond Inka), Paprsky naděje (Samari) a Kmotrovství na dálku (MOST Pro Tibet). V anglicky mluvících zemích je obvykle používáno označení „Child sponsorship".
Obecné schéma projektu
Tok financí
Individuální dárce v relativně bohaté „zemi severu“ (vyspělé zemi) přispívá pravidelnými finančními příspěvky buď přímo na zvýšení životní úrovně dítěte, žijícího v relativně chudé „zemi jihu" (rozvojové zemi) (např. na jeho školní docházku a potřeby s ní spojené), nebo na komunitní projekty, z nichž má dítě (a rodina, do které patří) přímý užitek. Někdy může též navíc zasílat finanční či věcné dary.
Částky se u jednotlivých projektů pohybují v rozmezí cca 5 000 až 14 000 Kč na rok, z čehož 10 % tvoří administrativní náklady. U všech českých organizací zabývajících se touto formou charity obdrží dárce darovací listinu, kterou lze použít pro snížení daňového základu.
Tok informací
Sponzor a dítě si v pravidelných intervalech dopisují (většinou za asistence neziskové organizace, která zajišťuje překlad, kontrolu a doručování zásilek). „Rodič“ také pravidelně dostává informace o dítěti, zjišťované sociálními pracovníky NGO přímo v terénu (zahrnující většinou zhodnocení školního prospěchu, aktuální situace v rodině dítěte, atp.). Někdy je možná také osobní návštěva podporovaného dítěte „rodičem“. Arcidiecézní charita Praha navíc rozvíjí formu Adopce na dálku® (v Ugandě), kde komunikace mezi dárcem a dítětem neprobíhá.
Organizace projektů a související aktivity
Organizace, které projekt spravují, obvykle působí přímo v místě samy, nebo mají smlouvu s lokální neziskovou organizací. Peníze se neposílají přímo dětem, ale jim. K adopci jsou vybíráni sirotci a děti z velmi chudých rodin, pro něž jejich rodiče nemohou zajistit z vlastních prostředků vzdělání (a někdy ani základní jídlo a ošacení).
Obvykle se nedoporučuje zvát děti na návštěvu (z praktického hlediska by stejně ve většině případů nebyla uskutečnitelná a pro dítě by mohla znamenat silný kulturní šok), výjimkou jsou případy adopcí z blízkých zemí s podobnou kulturou (v ČR se jedná např. o Bělorusko, kde projekt realizuje Arcidiecézní charita Praha), kde jsou prázdninové pobyty dětí často přímo organizovány.
Podpora může dle zaměření organizace obsahovat i další prvky, např. náboženské vzdělávání. Končí většinou po dosažení určitého věku, nebo určitého stupně samostatnosti.
Oborové standardy
Některé asociace organizací, zabývajících se sponzorstvím dětí, přistoupily k samoregulaci formou oborových standardů. Příkladem mohou být pravidla největší asociace mezinárodně působících neziskových organizací, sídlících v USA, InterAction. Je zde např. stanoveno, že programy by měly usilovat o samostatnost podporovaných komunit, klást důraz na pomoc podporovaných sobě samým a žádné členy komunity nevylučovat z účasti na programu a čerpání výsledných zisků. Měly by také být vedeny Úmluvou o právech dítěte. Organizace by také měly být odpovědné ve vztahu ke sponzorům a pravdivě je informovat o skutečných přínosech programu pro konkrétní dítě a rodinu, v níž žije. V neposlední řadě by organizace měly zajistit monitoring programů v terénu.[3]
Některé významné organizace provozující projekty adopce na dálku
České
| Název | Země původu sponzorovaných dětí |
|---|---|
| Arcidiecézní charita Praha | Indie, Uganda, Zambie, Bělorusko |
| Diecézní charita Hradec Králové | Indie |
| Diecézní charita České Budějovice | Bělorusko |
| Diecézní charita Plzeň | Bolívie, Paraguay |
| Arcidiecézní charita Olomouc | Haiti |
| Wontanara | Guinea |
| ADRA | Bangladéš |
| Nadace Mezinárodní potřeby | Bangladéš, Burkina Faso, Filipíny, Indie, Nepál a Uganda |
| Nadační fond Inka | Peru |
| Centrum Dialog | Keňa, Guinea |
| pro–Contact | Guinea |
| Samari | Bangladéš |
| Nadační fond Dara | Etiopie |
| MOST Pro Tibet | Indie + Tibet – tibetské děti |
Světové
(údaje z roku 2009)[4]
| Organizace | Rok vzniku | Počet sponzorovaných dětí | Měsíční příspěvek | Počet zemí |
|---|---|---|---|---|
| World Vision | 1953 | 921 000 | 30 | 100 |
| Compassion International | 1952 | 880 000 | 32 | 24 |
| Plan USA | 1937 | 700 000 | 24 | 49 |
| Christian Children’s Fund | 1938 | 483 000 | 24 | 31 |
| Children International | 1980 | 300 000 | 22 | 11 |
| Save the Children | 1932 | 120 000 | 28 | 50 |
| SOS Children's Villages | 1949 | 70 000 | 28 | 132 |
| Food for the Hungry | 1971 | 16 000 | 28 | 13 |
Kritika
K adopci na dálku existují i kritické názory, které lze rozdělit následovně:[1]
Kritika dopadů na rodiny příjemců pomoci a komunity, v nichž žijí
Pokud je příjemcem pomoci jedno konkrétní dítě (či několik dětí), mohou cítit sourozenci sponzorovaných dětí vůči těmto dětem závist, nebo mohou zatrpknout. K témuž může docházet i na úrovni rodin. Rodiče sponzorovaných dětí se také mohou cítit zahanbeni, díky pocitu, že se nedokáží postarat o své děti sami. Další výhrady se týkají možného kulturního ovlivňování dětí (děti mohou např. získat nereálná očekávání, představy o své budoucnosti) a posilování pocitu závislosti na pomoci, který se může stát překážkou jejich budoucí soběstačnosti. V některých případech dochází také ovlivnění výběru podporovaných dětí či rodin politickými či náboženskými preferencemi charity.[zdroj?]
České charitativní zdroje závist v rámci rodiny popírají.[5]
Kritika administrativní náročnosti projektů
Programy adopce na dálku jsou z ekonomického pohledu neefektivní („drahé"), zejména z důvodu vysokých (kolem 10 % přispívané částky)[zdroj?] administrativních nákladů s nimi spojených. Ty jsou důsledkem servisu, poskytovaného donorovi (zasílání a překlad dopisů, práce související s pořizováním fotografií dítěte, vytváření zpráv o pokroku dítěte). (Český zákon o veřejných sbírkách však nepřipouští, aby pro právnickou osobu organizující sbírku bylo použito více, než 5 % z hrubého výnosu sbírky.)[6] Efektivněji by také mohly být využity prostředky, které jsou vynakládány na reklamu v novinách a dalších médiích.[zdroj?]
Kritika klamání sponzorů a využívání jejich neznalosti rozvojové problematiky
Sponzoři, kteří se hlouběji nezajímají o rozvojovou problematiku mohou získat dojem, že přispíváním malé částky zásadně změní něčí život k lepšímu. S tím souvisí i kritika, že adopce na dálku bývá brána pouze jako způsob fundraisingu, nikoliv jako prostředek rozvojového vzdělávání. Některé charitní organizace také dárce dostatečně neinformují o tom, že celý příspěvek není využit přímo na potřeby dítěte.[zdroj?]
Reakce charitních organizací na kritiku
V reakci na kritiku výběrovosti pomoci změnily některé charitní organizace svoji strategii a z vybraných prostředků financují rozvojové projekty v komunitách, kde podporované děti žijí (např. hloubení studní na pitnou vodu, výstavba škol). Do těchto projektů se pak snaží zapojit co nejvíce místních lidí, aby předešly neudržitelnosti pomoci (vycházejí přitom z předpokladu, že aby byl dopad projektu trvalý, musí ho komunita přijmout za vlastní a být ochotna na něj samostatně navázat).
Podobné projekty
Na podobných principech jsou založeny i další programy. Sponzorovat tak lze i seniory,[7] zvířata v útulcích,[8] nebo konkrétní rozvojové projekty organizací.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ a b BREHM, Vicky, GALE, Julie. Child sponsorship : A funding tool for sustainable development?. Informed : NGO Gunding and Policy Bulletin. 2000, no. 3, s. 2-6. Dostupný z WWW: <http://intrac.client.fatbeehive.com/docs.php?id=427[nedostupný zdroj]>.
- ↑ https://www.banglakids.cz/cz/
- ↑ InterAction. InterAction PVO Standards. [s.l.] : [s.n.], 2009. 22 s. Dostupný z WWW: <http://www.interaction.org/document/interactions-pvo-standards Archivováno 24. 1. 2010 na Wayback Machine.>.
- ↑ WYDICK, Bruce, RUTLEDGE, Laine, CHU, Joanna. Does Child Sponsorship Work? Evidence from Uganda . [s.l.] : [s.n.], 2009. 35 s. Dostupný z WWW: <http://emlab.berkeley.edu/~webfac/bardhan/wydick.pdf >.
- ↑ Charita HK: Časté dotazy/Nevzniká mezi členy rodiny závist, když je do projektu zapojeno pouze jedno dítě?. adopce.hk.caritas.cz [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-19.
- ↑ 117/2001 Sb. Zákon o veřejných sbírkách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-09-23]. Dostupné online.
- ↑ Důstojný život [online]. 2008+ [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.shp-ukrajina.cz/dustojny-zivot/ Archivováno 3. 12. 2009 na Wayback Machine.>.
- ↑ OSVOJENÍ NA DÁLKU (strana 1) [online]. Mikroazyl pro kočky Liberec, [2009] [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: <http://kocky.ok.cz/adopce12.html Archivováno 5. 5. 2009 na Wayback Machine.>.
- ↑ PR Newswire. Fund A Project Goes Beyond Child Sponsorship [online]. 2009 , 12/17/09 - 09:39 AM EST [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: <http://www.thestreet.com/story/10648256/fund-a-project-goes-beyond-child-sponsorship.html[nedostupný zdroj]>.