Adršpachové z Dubé

Adršpachové z Dubé byl šlechtický rod, resp. panská rodina, taktéž řečená Adršbachové z Dubé nebo Abršpachové z Dubé a z Náchoda, která má svůj původ v rodu Ronovců. Na svém štítě nosili ostrve.[1][2] Své državy měli hlavně ve východních Čechách.

Historie rodu

Zakladatelem této větve pánů z Dubé byl Půta z Dubé, který se psal i Půta z Frýdlantu. Doklady o něm pochází z let 1295–1318. Byl jedním ze čtyř synů Hynka z Dubé.[1] Měl tři syny jménem Hynek, kteří se rozlišovali jako Hynek Hlaváč, Hajman a Hynek Crh; čtvrtý syn Václav jako jediný zřejmě nezanechal potomstvo. K rodovým sídlům patřily Adršpach, Náchod, Frymburk a Vízmburk.

Z Hajmanových potomků je znám Hynek z Dubé a Náchoda, který prodal hrad Náchod a usadil se na Adršpachu. Jeho syny byli Hynek Lýšek (1401–1415) a Hynek Červenohorský (1401–1440), který se psal podle nově získaného hradu Červená Hora. Oba byli katolíci tělem i duší a věrní přívrženci krále Zikmunda. O Hynkovi Červenohorském se vypravovalo, že vpadl do městečka Krčína, tehdejšího sídla orebských bratří, a lidi v kostele povraždil a rozprášil. Nechal napojit koně ze svého kalicha a výsměšně pravil, že i ten jeho kůň je podobojí. Jeho potomci vymřeli v druhém pokolení.

Synové Hynka Lýška a Anny z Vilhartic byli Jan (1437–1452) a Petr (1437). Petrův syn Petr Adršpach z Dubé (1487–1532) zdědil či odkoupil Rýzmburk, Skály, Adršpach, Červenou Horu, Vízmburk a jiné zboží, ale hospodařil tak špatně, že ani jeden statek neudržel a jeho potomci žili v chudobě. Z manželství s Eliškou ze Smiřic měl 4 syny Jana, Hynka, Mikuláše a Smila, kteří seděli na drobných statcích u Prahy. Jejich potomků bylo málo. Janův syn Jáchym držel v roce 1589 nějaký statek v Pálči. V písemnostech je doložena i Markéta Adršpachová z Dubé, která žila jako chudá příbuzná Berků z Dubé kolem roku 1575 na zámku Zákupy a byla ustavena spoluporučnicí nezletilého Václava Berky z Dubé v Zákupech. Je známo, že se v té době musela občas starat o zákupské panství sama. Zemřela 31. března 1598 na Novém zámku v Zahrádkách, její tělo odsud převezli tři kněží a pohřbili v zákupském kostele sv. Fabiána a Šebestiána, kde měli Berkové rodinnou hrobku.[2]

Konec rodové větve

Nám známý poslední člen tohoto rodu byl Kristián Adršpach Berka (toto jméno bylo přijaté po strýcovské větvi) z Dubé, který po porážce stavovského povstání odešel do exilu byl mezi plnomocníky knížete sedmihradského Gábora Bethlena v roce 1620 poslanými, jakožto osoba panského stavu. Po bitvě Bělohorské ujel ze země, jmění mu bylo zkonfiskováno a zaplatil velkou pokutu. V roce 1631 pracoval ve službách Fridricha Falckého, jako jeho vyslanec navštívil dánského krále Kristiana IV.[3] Dvůr Fridricha Falckého se nacházel v Haagu, v letech 1623–1624 dosahoval počet jeho osob až 1200 – mezi nimi byli i exulanti z řad české a moravské šlechty.[4]

Odkazy

Reference

  1. a b SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 22. ISSN 1211-9172. 
  2. a b ASCHENBRENNER, Martin. Z dějin zámku a panství Zákupy IV. Česká Lípa: Martin Aschenbrenner, 2008. ISBN 978-80-254-1100-1. S. 10. 
  3. https://www.zlate-mince.cz/bohemia/pobelohorska_emigrace.htm
  4. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/150377/130319026.pdf?sequence=1

Související články

Externí odkazy