Adresant, adresát a referens

Adresant, adresát a referens je trojice pojmů, jež označují tři různé role v řeči a rozhovoru. Moderní lingvistika rozlišuje mezi jazykem jako souborem prostředků, které určitý mluvčí ovládá, a řečí nebo výpovědí, v níž tyto prostředky používá. V řeči mluvčí (adresant, "já") oslovuje adresáta a něco mu sděluje:

• adresant neboli mluvčí je ten, kdo mluví; vyjadřuje se první gramatickou osobou;
• adresát neboli oslovený je ten, ke komu mluví; vyjadřuje se druhou gramatickou osobou;
• referens neboli předmět je to, o čem mluví; vyjadřuje se třetí gramatickou osobou.

Výpověď a rozhovor

Všechny tři role nemusí být ve výpovědi výslovně vyjádřeny: ve větě "Prší" je vyjádřen pouze referens, přesto i tuto výpověď někdo někomu říká, někoho tím oslovuje. Ve větě "Říkám ti, že prší" jsou naproti tomu vyjádřeny všechny, i když to na významu výpovědi mnoho nemění. Zato ve větě "Odsuzuji vás na tři roky odnětí svobody" velmi záleží na tom, kdo a komu ji říká.

V rozhovoru se jeho účastníci v rolích různě střídají, i když každý mluvčí hovoří v první osobě a případně užívá zájmeno "já". Přiřazení rolí jednotlivým účastníkům je bezprostředně zřejmé ze situace. Jakmile se však rozhovor zapíše – například v divadelní hře – musí se "osoby" u výpovědí výslovně uvést, jinak by zapsaný rozhovor neměl smysl. Podobně je tomu při telefonickém hovoru, kde se adresant i adresát musí výslovně představit. Malé děti, zvyklé na přímý rozhovor, to někdy přehlédnou a na dotaz, kdo volá, se i v telefonu ohlásí slovem "já".^[1]

Lingvistika

Adresant, adresát a referens je základní rozlišení pragmatiky či pragmatické lingvistiky, vědy o fungování jazyka v řeči.^[2]

Tuto klasifikaci vytvořili už antičtí jazykovědci a vystihuje pragmatickou stránku rozhovoru lépe než běžné formální rozlišení na první, druhou a třetí gramatickou osobu. Jak ukazuje příklad rozhovoru, nejsou totiž tyto role spojeny s určitými osobami, ale neustále se střídají. Třetí "osoba" se také rozhovoru účastní pouze pasivně, jako "předmět řeči", nemusí být vůbec přítomna a velmi často žádnou osobou není.^[3] Osoba je mluvnická kategorie a různé jazyky mohou mít různý počet mluvnických osob anebo dokonce ani nemusí tuto mluvnickou kategorii vůbec používat (třeba "jazyk" dopravních značek). Adresant, adresát a referens jsou obecnější pojmy pragmatiky a lze je identifikovat i tam, kde tři mluvnické osoby nejsou k dispozici; např. státní orgán (adresant) promlouvá na trojúhelníkové dopravní značce k řidiči (adresát) o tom, že před ním leží zatáčka (referens).

Mediální studia

V oboru mediálních studií je adresát příjemce mediovaného sdělení, nebo jde o osobu, které je sdělení určeno (publikum). Adresát je tak jedním ze základních prvků lineárního komunikačního aktu. Adresát je procesem komunikace oslován vědomě či nevědomě. Postavení adresáta v komunikačním modelu se liší na rovině sociálí organizace komunikace (zda je například intrapersonální či na druhé straně institucionální^[4]).^[5]

Odkazy

Reference

Související články

• Dorozumívání
• Jazyk (lingvistika)
• Osoba (mluvnice)
• Rozhovor
• Řeč

Externí odkazy

• (anglicky)
• SIL glossary of linguistic terms - What is an addressee?

Literatura

• M. Hirschová, Pragmatika v češtině. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006 – 243 s. ISBN 80-244-1283-7
• S. Machová – M. Švehlová, Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Pedagogická fakulta UK 2001 – 159 s. ISBN 80-7290-061-7
• J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2004. ISBN 80-7178-627-6. Kap. 7. Řeč a jazyk, a 24. Řeč a rozhovor.
• P. Watzlawick et al., Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace 1999 – 243 s. ISBN 80-86088-04-9
• L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia 1998