Adrian Dietrich Lothar von Trotha

Adrian Dietrich Lothar von Trotha
Rodné jméno	Adrian Dietrich Lothar von Trotha
Narození	3. července 1848 Magdeburk
Úmrtí	31. března 1920 (ve věku 71 let) Bonn
Místo pohřbení	hřbitov Poppelsdorfer
Povolání	velitel koloniálních vojsk
Ocenění	Pour le Mérite
Děti	Thilo August Wolfgang Lothar von Trotha[1]
Rodiče	Wolf Thilo von Trotha[1] a Friederike Henriette Marianne von Boehn[1]
Rod	Trotha
Funkce	guvernér
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adrian Dietrich Lothar von Trotha (3. července 1848 Magdeburg – 31. března 1920 Bonn) byl německý velitel koloniálních vojsk (německy Schutztruppe) v Africe. Vojenské zkušenosti získal v prusko-rakouské a prusko-francouzské válce. Mezi jeho neblaze proslulé činy patří i zmasakrování mnoha domorodých kmenů v Africe během své velitelské služby v Německé jihozápadní Africe.

Život

Velitel koloniálních vojsk

Adrian Dietrich Lothar von Trotha přišel do Afriky v roce 1894 s pověřením potlačit jakoukoliv možnou hrozbu ze strany domorodých kmenů. Byl jmenován velitelem koloniálních vojsk v Německé východní Africe – v dnešní Tanzanii, Rwandě, Burundi. Velmi rychle se mu podařilo upevnit si své postavení za pomocí tvrdých prostředků, které používal proti potlačení nepokojů, jež hrozily koloniím ze strany afrických kmenů.

Čína a boxerské povstání

Nedlouho po službě v Africe sloužil v Číně, kde roku 1900 potlačil protizápadní boxerské povstání, které vedla tajná společnost Spravedlivé a harmonické pěsti. Z toho je i odvozen jejich název boxeři. Tato společnost svým stoupencům tvrdila, že je dokáže vycvičit v bojovém umění natolik, že se nakonec stanou nezranitelní vůči kterékoli zbrani včetně kulkám z palných zbraní. Boxeři zahájili činnost v Šan-tungu, kde si získali stoupence z venkovské chudiny. Šířili propagandu vedenou vůči katolickým misionářům a západním přistěhovalcům, která tak jenom podněcovala četné potyčky s těmito cizineckými skupinami.

Císařovna Cch‘-si toto sdružení podporovala, neboť se domnívala, že jí boxeři pomohou udržet její pozici vládkyně Říše Čching. Roku 1900 se povstalcům podařilo oblehnout velvyslanectví západních států v Pekingu. S obležením pomáhala i císařská armáda. Současně bylo vypleněno i město. Trvalo několik měsíců, než se Lotharovi nakonec podařilo povstání úspěšně potlačit.

Povstání kmene Herero

V květnu 1904 byl Trotha jmenován vrchním velitelem Německé Jihozápadní Afriky, protože oblast sužovaly četné problémy způsobené povstáním kmene Herero. Trotha tedy přišel do kolonie s armádou 10 000 mužů. Problém se rozhodl řešit zahnáním Hererů na jediné místo, které následně obklíčil ze tří stran a nechal jako jedinou možnost ústupu ponechal Kalaharskou poušť.

Již v srpnu 1904 se Trotha hodlal s Herery nadobro vypořádat. S dvěma tisíci muži zaútočil na obklíčené Herery čítající 50 000 členů, z čehož bylo 6 000 válečníků. Hererové nevlastnili žádné moderní zbraně, a tak Lothar von Trotha v nevyrovnané bitvě u Waterbergu zmasakroval velkou část celého kmene.^[2] Ti, kteří bitvu přežili, uprchli do pouště. Trotha nařídil otrávit veškeré vodní zdroje v Kalahari a dále nařídil postavit okolo Kalahari plot. Vojáci byli umístěni v okolí a bylo jim nařízeno zastřelit každého, kdo se pokusí utéct z pouště ven.

K této události vydal vyhlazovací rozkaz: „Všichni Hererové musí opustit zemi. Pokud odmítnou, přinutím je k tomu… Každý Herero dopadený na německém území bude zastřelen… Neberte žádné zajatce. Tak zní mé rozhodnutí o hererském národě.“^[3]

Rozkaz však nebyl přesně naplněn. Někteří byli posláni do pracovních táborů a otroctví, kde však nakonec zemřeli vyčerpáním, hladem a nemocemi. Mnoho žen se stalo oběťmi znásilnění a vražd. Další lidé byli využiti jako „pokusné myši“ pro genetika Eugena Fischera, jenž se snažil dokázat inferioritu Afričanů. Z původních 80 000 obyvatel kmene Herero tak nakonec přežilo pouze 15 000 členů.

Povstání kmene Namů

V dubnu roku 1905 povstal proti německým kolonizátorům kmen Namů, načež Lothar von Trotha opět využil své osvědčené metody a vydal veřejný výnos, v němž stálo: „Nama, který se nepodrobí a bude spatřen v německé oblasti, bude zastřelen, to platí, dokud nebudou všichni zlikvidování. Ti, kdo se na počátku povstání dopustili vraždy bělochů nebo nařídili bělochy zavraždit, propadli podle zákona hrdlem. Pokud jde o těch pár, kteří nebyli poraženi, povede se jim stejně jako Hererům, kteří ve své zaslepenosti také věřili, že mohou vést úspěšnou válku proti německému císaři a velikému německému národu. A táži se vás: Kde jsou ti Hererové dnes?“^[3]

Po vydání ediktu bylo povražděno na 10 000 Namů; 9 000 jich bylo umístěno v koncentračních táborech.^[4]

Zpět v Evropě

Roku 1905, kdy do Německa dorazily zprávy o velitelských skutcích Lothara von Trothy, se strhla vlna rozhořčení, která však nevedla k tomu, že by císař Lothara za své skutky potrestal, jak se předpokládalo, nýbrž jej pouze odvolal zpět do Evropy. Lothar von Trotha sloužil v první světové válce jako jeden z nejvyšších důstojníků. Zemřel přirozenou smrtí roku 1920.^[5]

Neblahý odkaz

Trotha vytvořil „vzorec“, který poté zúročili nacisté během holokaustu.^[6] Německá vláda se v roce 2004 omluvila lidu Namibie a oficiálně přiznala historickou i morální vinu, spolu se zodpovědností za skutky, které Lothar von Trotha spáchal.

Citáty

Odkazy

Reference

Literatura

• Montefiore, Simon Sebag: Netvoři: příběhy nejďábelštějších žen a mužů historie. první. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7321-468-5 S. 192, 193
• Kamissek, Christoph: „Ich Kenne Genug Stämme in Afrika“: Lothar Von Trotha – Eine Imperiale Biographie Im Offizierkorps Des Deutschen Kaiserreiches. Geschichte Und Gesellschaft 40, no. 1 (2014): 67-93. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/24368735.
• Anderson, Rachel: Redressing Colonial Genocide under International Law: The Hereros' Cause of Action against Germany. California Law Review 93, no. 4 (2005): 1155-189. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/3481468.
• Gerwarth, Robert, and Stephan Malinowski: Der Holocaust Als "kolonialer Genozid"? Europäische Kolonialgewalt Und Nationalsozialistischer Vernichtungskrieg (The Holocaust as a "Colonial Genocide"? European Colonial Violence and the Nazi War of Extermination). Geschichte Und Gesellschaft 33, no. 3 (2007): 439-66. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40186288.
• Chapman, Michael: Making a Literature: The Case of Namibia. English in Africa 22, no. 2 (1995): 19-28. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40238808.
• Dedering, Tilman: War and Mobility in the Borderlands of South Western Africa in the Early Twentieth Century. The International Journal of African Historical Studies 39, no. 2 (2006): 275-94. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40033861.
• Steinmetz, George: The Colonial State as a Social Field: Ethnographic Capital and Native Policy in the German Overseas Empire before 1914. American Sociological Review 73, no. 4 (2008): 589-612. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/25472546.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adrian Dietrich Lothar von Trotha na Wikimedia Commons