Adrian z Enkenfurtu

Adrian hrabě z Enkenfurtu
Polní zbrojmistr císařské armády baron Adrian z Enkenfurtu (650)
Polní zbrojmistr císařské armády baron Adrian z Enkenfurtu (650)
Narození20. srpna 1603
Diest
Úmrtí3. června 1663 (ve věku 59 let)
Ledeč nad Sázavou
Povolánídůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adrian hrabě z Enkenfurtu (Adrian Reichsgraf von Enkevort / Enckenforth)[pozn. 1] (20. srpna 1603 Diest, Španělské Nizozemí3. června 1663 Ledeč nad Sázavou) byl vojevůdce třicetileté války ve službách Habsburků. Od mládí sloužil v císařské armádě a zúčastnil se řady tažení na různých evropských bojištích třicetileté války.[1] V roce 1654 byl povýšen na hraběte a v roce 1658 dosáhl hodnosti polního maršála.[2] V druhé vlně pobělohorských konfiskací po smrti Albrechta z Valdštejna získal darem majetek v Čechách (Ledeč nad Sázavou, 1636).[3]

Životopis

Rodový erb

Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Brabantska, jeho předkové získali titul rytířů v roce 1530 od císaře Karla V. Byl synem Wilhelma z Enkenfurtu a po otcově vzoru vstoupil v mládí do vojska bavorského vévody Maxmiliána I., později přešel do císařské armády a zúčastnil se bojů třicetileté války. Vynikl v bitvě u Lützenu a dosáhl hodnosti podplukovníka. Spolu s Adamem Erdmanemm Trčkou sloužil pak pod velením generalissima Albrechta z Valdštejna. Vyhnul se kompromitaci v souvislosti s Valdštejnovou zradou a na valdštejnských konfiskacích nakonec i majetkově profitoval. V roce 1635 byl povýšen do stavu svobodných pánů, zároveň byl jmenován císařským komořím. V hodnosti plukovníka se připojil k vojsku Karla IV. Lotrinského, aby mu pomohl osvobodit Lotrinské vévodství od francouzské okupace. Již v roce 1636 byl jmenován generálním polním vachtmistrem (generálmajorem) a pod velením maršála Piccolominiho bojoval v severní Francii a Španělském Nizozemí, v této době operoval často ve spolupráci s Janem z Werthu.

V lednu 1638 zahájil nečekanou ofenzívu u Rheinfeldenu obléhaného vojskem vévody Bernarda Sasko-Výmarského a po několikadenní bitvě padl do zajetí. Tři roky strávil v zajetí v Paříži, kde mu však bylo umožněn relativně pohodlný život a zúčastnil se i společenských akcí. V roce 1641 byl ze zajetí propuštěn a dalších vojenských akcí se zúčastnil pod velením arcivévody Leopolda Viléma. Od roku 1643 byl členem generálního štábu generalissima Matyáše Gallase a bojoval proti Švédům, v roce 1644 velel také jednotkám v Uhrách proti povstání Jiřího Rákocziho, téhož roku byl povýšen na polního podmaršála. Po návratu do Gallasovy armády padl znovu do zajetí v bitvě u Jüterborgu (1644).[4] Po opětovném propuštění zajetí byl pověřen funkcí vojenského guvernéra v Tyrolsku a Vorarlbersku, se střídavými úspěchy bojoval znovu proti Švédům a v roce 1647 získal hodnost polního zbrojmistra. V závěru třicetileté války z pověření bavorského kurfiřta Maxmiliána převzal vrchní velení bavorské armády s hodností polního maršála (1648).

Po skončení války obdržel roční penzi ve výši 3 000 zlatých, v roce 1654 získal titul říšského hraběte a v roce 1658 byl povýšen do hodnosti polního maršála císařské armády. V závěrečné fázi francouzsko-španělské války v roce 1656 byl vyslán s vojenským sborem v počtu 12 000 mužů do Itálie,[5] ale po uzavření Pyrenejského míru se vrátil do Vídně. Zemřel na svém sídle v Ledči nad Sázavou.

Majetkové poměry a rodina

(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0
Hrad Ledeč nad Sázavou, majetek rodu od roku 1636

Po smrti Albrechta z Valdštejna a jeho stoupenců získal Adrian z Enkenfurtu majetek v Čechách. V druhé vlně pobělohorských konfiskací obdržel z posmrtně zabaveného majetku Jana Rudolfa Trčky panství Ledeč nad Sázavou. K panství patřilo město Ledeč, 26 vesnic, příslušenství v několika dalších vesnicích a tvrz v Hradci. K Ledči byl připojen i samostatný statek Hamry s dalšími sedmi vesnicemi a tvrzí ve Vlastějovicích,[6] součástí panství bylo také městečko Hněvkovice.[7] Celý tento majetek byl v roce 1636 ohodnocen odhadní sumou 162 536 zlatých a Adrian z Enkenfurtu jej získal darem za vojenské zásluhy, byly v tom zohledněny i pohledávky jeho tchána Jana Křtitele z Verdenberka. Enkenfurt byl však povinen vyplatit 20 000 zlatých z výnosu panství plukovníku Baltasaru Mohrovi, dalších více než 40 000 zlatých představovaly trčkovské dluhy, které se také zavázal uhradit.[8] Na statku Hradec nechal po roce 1643 postavit tvrz, která sloužila jako provizorní sídlo v době oprav ledečského hradu.[9]

Hospodářská situace panství Ledeč byla během třicetileté války neutěšená, Adrian z Enkenfurtu se zde navíc zdržoval jen výjimečně. Hned v roce 1636 potvrdil městu jeho stará privilegia[10] a v předhradí nechal postavit novou bránu, která se stala součástí opevnění (1642). Ledeč byla v té době několikrát obsazena švédskými vojsky a v roce 1643 větší část města podlehla požáru.[11] Enkenfurt nebyl schopen dostát finančním závazkům a v roce 1646 prodal statek Hamr Ladislavu Burianovi z Valdštejna, majiteli sousedního panství Světlá nad Sázavou. Na ledečském zámku pobýval častěji po skončení třicetileté války a nakonec zde také zemřel.

Jeho manželkou byla hraběnka Anna Kamila z Verdenberku (1620–1665), dcera rakouského dvorského kancléře Jana Křtitele z Verdenberka (1582–1648). Do manželství přinesla věnem statek Zdislavice[12] a později dalšími nákupy rozšířila rodový majetek, přikoupila statky Svojšice (1638) a Bohdaneč (1643).[13] Ve Svojšicích zahájila přestavbu zpustlé tvrze na raně barokní zámek.[14] Jejich jediný syn Jan Ferdinand František (1645–1710) prodal panství Ledeč nad Sázavou a Svojšice v roce 1677 hraběti Michaelu Osvaldu Thunovi. Syn Václav Adrian (†1738) na základě předchozích dědických dohod s rodinou Verdenberků zdědil v roce 1733 panství Náměšť nad Oslavou a další verdenberské statky v Rakousku.[15] Zemřel jako poslední potomek rodu v roce 1738.[16] Jednou z jeho dědiček byla Marie Josefa Rottalová (1712–1769), po matce z rodu Enkenfurtů.[17] Provdala se za hraběte Antonína Josefa Breunera a jejich potomstvo v roce 1771 převzalo alianční příjmení Breuner-Enckevoirth (uváděno též jako Enckewirth).[18] Posledním nositelem tohoto jméno byl hrabě August Breunner-Enkevoirth (1828–1894), jímž rod Breunnerů vymřel.[19]

Odkazy

Poznámky

  1. Příjmení rodu je v pramenech a literatuře uváděno v mnoha variacích (Enckefort, Enckevoert, Enkevort, Enkenvörth, Enckevort, Enkenvoirt, Enkevoirt, Enkenvurt), kolísavou podobu má jméno i v české literatuře ve vztahu k jeho vlastnictví Ledče nad Sázavou, převažuje ale forma z Enkenfurtu.

Reference

  1. Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 623 ISBN 80-7203-136-8
  2. Služební postup Adriana z Enkenfurtu in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 28 dostupné online
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 25
  4. REBITSCH, Robert: Matyáš Gallas (1588–1647). Císařský generál a Valdštejnův dědic; Praha, 2013; s. 168–169 ISBN 978-80-247-4778-1
  5. HÖBELT, Lothar: Ferdinand III. (1608–1657). Mírový císař proti vůli; Praha, 2015; s. 369–371 ISBN 978-80-88030-09-6
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 530
  7. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., Praha, 1997; s. 95–96 ISBN 80-85983-14-1
  8. BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 (reprint Brno, 2021); s. 696–698 ISBN 978-80-87542-36-1 dostupné online
  9. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989, s. 133
  10. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Praha, 1998; s. 366–367 ISBN 80-85983-15-X
  11. SVOBODA, Ladislav: Ledečské dominanty. Hrad.; Ledeč nad Sázavou, 2002; s. 10–11 ISBN 80-238-8491-3
  12. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 555
  13. BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 (reprint Brno, 2021); s. 379 ISBN 978-80-87542-36-1 dostupné online
  14. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 482
  15. KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Brno, 2006; s. 319, 771 ISBN 80-210-4130-7
  16. Kolektiv: Náměšť nad Oslavou. Dějiny města od nejstarší doby po současnost; Náměšť nad Oslavou, 1984; s. 69–70
  17. Rodokmen Rottalů dostupné online
  18. Rodokmen Breunerů dostupné online
  19. Rod Breunnerů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1896; s. 176–177 dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

General Freyherr von Enckenfort.JPG
General Freyherr von Enckenfort (in alter Schreibweise) - Kupferstich (heutige Schreibweise: Adrian von Enkevort)
Ledeč nad Sázavou, hrad (0002).jpg
(c) Art Jarka, CC BY-SA 3.0
Hrad v Ledči nad Sázavou. Česká republika.
Wappen Enckevort 1663.jpg
Das Wappen der deutschen Linie der Adelsfamilie von Enckevort aus dem Jahre 1663