Adrien-Jean-Pierre Thilorier

Adrien-Jean-Pierre Thilorier
Narození16. února 1790
Paříž
Úmrtí2. prosince 1844 (ve věku 54 let)
Povoláníchemik
OceněníMontyonova cena
RodičeJean-Charles Thilorier
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Adrien-Jean-Pierre Thilorier (16. února 1790, Paříž – 2. prosince 1844) byl francouzský vynálezce, první člověk, který vyrobil pevný oxid uhličitý („suchý led“).

Mládí

Adrien-Jean-Pierre Thilorier se narodil 16. února 1790 v Paříži[1] jako syn právníka, Jeana-Charlese Thiloriera (1756–1818).[2] Jeho otec Jean-Charles dosáhl jistého uznání roce 1786, kdy působil jako obhájce hraběte Alessandra di Cagliostra v „náhrdelníkové aféře“.[3] V této aféře se francouzský kardinál (kardinál de Rohan) pokusil zavděčit francouzské královně Marii Antoinettě tím, že pro ni – prostřednictvím zprostředkovatelů – koupil diamantový náhrdelník. Zprostředkovatelé se však ukázali jako podvodníci, kteří oklamali kardinála i klenotníky. Hrabě Cagliostro byl podezřelý z účasti na tomto podvodu a byl zatčen, ale díky Thilorierovi byl zproštěn viny. Jean-Charles se také zajímal o vědu a mechaniku. V roce 1803 vydal brožuru o meteoritech,[4] v roce 1812 brožuru o kometách,[5] a v roce 1815 publikoval čtyřdílnou práci, zabývající se přírodními vědami.[6]

Adrien Thilorier údajně vystudoval práva a není známo kde získal své vědecké vzdělání, ačkoli jeho otec se o tato témata zjevně zajímal.[7]

Zmínka o Thilorierově technické práci se poprvé objevila v roce 1826, kdy vyvinul a patentoval „hydrostatickou lampu“ pro majáky.[8] Když lampa hořela a spotřebovávala svůj olej, hustý vodný roztok síranu zinečnatého tekl z nádržky roztoku do olejové nádrže. Tím vytlačoval olej a udržoval jeho stálý tok do knotu lampy.[9]

V roce 1828 se na trhu objevily konkurenční verze Thilorierovy lampy a vynálezce byl rozrušen tím, co považoval za porušení patentu. (Thilorierova lampa byla zdokonalením podobných „hydrostatických lamp“, které patentovali bratři Girardové dne 15. prosince 1804). Thilorier požádal Francouzskou akademii věd o prošetření věci, což se stalo, ale Thilorier nemohl být příliš spokojen, protože Akademie jednoduše uvedla, že lampy Thiloriera i jeho konkurentů byly lepší než lampy bratří Girardů.[10] Thilorier přesto pokračoval v dalších patentovaných vylepšeních své lampy v letech 1828, 1832[8] a 1835.[11] V roce 1835 obdržel Thilorier spolu s výrobcem lamp Serrurotem patent na vylepšenou lampu, známou jako lampe-autostatique.[12] V roce 1837 pak Thilorier společně se svými společníky obdrželi patent na zařízení, které zahřívalo kapaliny pomocí tepelné expanze kapaliny a sifonového efektu pro cirkulaci kapalin mezi ohřívačem a nádrží.[13]

Thilorierův kompresor

V roce 1829 vyvinul Adrien Thilorier stroj na stlačování plynů. Bohatý francouzský aristokrat baron Montyon (1733–1820) dotoval řadu cen, které každoročně uděluje Francouzská akademie. Jedna z cen byla za mechanická vylepšení. Thilorier vstoupil se svým kompresorem do soutěže a získal Montyonovu cenu 1 500 franků. Kompresor sestával ze tří válců: největší válec měl průměr 7,5 cm a píst v něm měl zdvih 14,6 cm; střední válec měl průměr 2,25 cm a jeho píst měl zdvih 14,6 cm; nejmenší válec měl průměr 0,6 cm a jeho píst měl zdvih 24,7 cm. Kompresor byl poháněn vahadlovým ramenem, které bylo zase poháněno týmem deseti mužů. Největší a střední válce byly umístěny symetricky na opačných stranách osy vahadla; nejmenší válec byl umístěn na stejné straně osy jako mezilehlý válec, ale dvakrát tak daleko od osy vahadla. Během poloviny každého cyklu vahadla každý píst stlačoval plyn ve svém válci; během druhé poloviny cyklu byl plyn přenesen (pravděpodobně přes zpětný ventil) do dalšího válce, aby byl dále stlačen. Kompresor byl schopen produkovat tlak 1 000 atmosfér.

V roce 1832 francouzské vládní dokumenty uvádějí Thiloriera jako zaměstnance francouzské pošty, pobývající v Paříži.[14]

Přístroj pro výrobu kapalného oxidu uhličitého

Mareskova a Donnyho verze Thilorierova přístroj pro výrobu tekutého oxidu uhličitého, ukazující generátor (vpravo) a nádobu (vlevo).

V roce 1834 Thilorier zaslal Francouzské akademii věd dopis, ve kterém popsal experimenty s kapalným oxidem uhličitým, který byl vyroben novým přístrojem, pomocí kterého „… získal chemickými prostředky a za pár okamžiků litr zkapalněné kyseliny uhličité [tj. oxid uhličitý].“[15]

Původní zařízení pro zkapalňování oxidu uhličitého používalo nádrže vyrobené z litiny.[16] Litina je však křehká, a tak hrozilo nebezpečí, že by se taková nádrž mohla pod tlakem prasknout. Přístroj mohl být nebezpečný: 30. prosince 1840 Osmin Hervy, který připravoval pokus pro přednášky na Farmaceutické fakultě v Paříži, obsluhoval jeden z Thilorierových strojů, když explodoval plynový válec. Střepiny zlomily Hervymu nohy, z nichž jedna musela být amputována; o několik dní později zemřel na infekci. Aby se snížilo nebezpečí výbuchu, byla litina nahrazena tepaným železem.

V roce 1845 nahradili belgičtí chemici Daniel-Joseph-Benoît Mareska (1803–1858) a François-Marie-Louis Donny (1822–1896) železo mědí a olovem.[17]

Thilorier nebyl první osobou, která zkapalnila oxid uhličitý: Michael Faraday jej zkapalnil v roce 1823.[18] Thilorier však s dostatečnou a spolehlivou dodávkou tekutého oxidu uhličitého dokázal pozorovat a měřit jeho vlastnosti, jako je hustota par a jeho mimořádná rychlost expanze s teplotou, v širokém spektru podmínek.

První produkce „suchého ledu“

Na schůzce Francouzské akademie věd 12. října 1835 byl přečten dopis Adriena Thiloriera, ve kterém uvedl, že se mu podařilo nechat ztuhnout oxid uhličitý.

Zajímavé je, že Thilorier nejprve sám netušil, že se mu podařilo nechat ztuhnout oxid uhličitý, dokud mu to nevysvětlili vědci z Francouzské akademie věd.[19]

Thilorier si myslel, že kapalný oxid uhličitý způsobil, že vodní páry ve vzduchu zmrzly na lahvičce; byl zmatený, když „sníh“ sublimoval místo aby tál.

Thilorier nahlásil Francouzské akademii věd vlastnosti pevného oxidu uhličitého. Zprávy o úspěchu Thilorier byly publikovány nejen ve Francii, ale také v Německu, Británii a Spojených státech.[20]

Smícháním suchého ledu s diethyletherem vznikla „Thilorierova směs“[21], nazývaná takto pravděpodobně od roku 1835, kdy si Thilorier všiml, že směs kapalného oxidu uhličitého a etheru při stříkání na předměty produkovala extrémní chlad.[22] Následně bylo zjištěno, že za sníženého tlaku lze teploty až −110 °C udržovat.[23] Tyto směsi („lázně se suchým ledem“) by tedy mohly být použity k udržování nízkých teplot během experimentů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adrien-Jean-Pierre Thilorier na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Joost Mertens (2003) "Du côté d’un chimiste nommé Thilorier: Balthazar Claës modèle d’Adrien Thilorier" (Towards a chemist named Thilorier: Balthazar Claës model Adrien Thilorier), L'Année balzacienne 2003, 1 (4) : 251-263.
  2. ↑ According to this source -- Frantz Funck-Brentano, L'Affaire du Collier Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. [The Affair of the Necklace] (Paris, France: Librarie Hachette et Cie., 1901), page 281 footnote. -- Jean-Charles Thilorier was born in 1756 in la Rochelle, France, the son of a lawyer; he had two sons: Adrien and Nicolas-Charles.
    Available in English as: Frantz Funck-Brentano with H. Sutherland Edwards, trans., The Diamond Necklace … (Philadelphia, Pennsylvania: J.B. Lippincott, 1901), footnotes on pages 284-285.
  3. ↑ Biographie Universelle Ancienne et Moderne, 2nd ed. (Paris, France: Madame C. Desplaces, 1843-1865), vol. 41, pages 376-377.
  4. ↑ Jean-Charles Thilorier, Genèse philosophique, précédée d'une dissertation sur les pierres tombées du ciel [Philosophical genesis, preceded by an essay on stones [that have] fallen from the sky] (Paris, France: Imprimerie de Chaignieau Aine, 1803).
  5. ↑ Jean-Charles Thilorier, Découverte de la véritable cause de la queue des comètes … [Discovery of the true cause of tails of comets] (Paris, France: Chaignieau Aîné, 1812)
  6. ↑ Jean-Charles Thilorier, Système universel, ou de l'Univers et de ses phénomèmes considérés comme les effets d'une cause unique [Universal system, or on the universe and its phenomena considered as the effects of a single cause] (Paris, France: Self-published, 1815).
  7. ↑ Frantz Funck-Brentano (February 1, 1901) "Le Collier de la Riene" (The Queen's necklace), La Revue de Paris, 1 (3) : 626-652 ; see especially the footnote on page 629. From page 629: "Jean-Jacques Thilorier mourut le 20 juin 1818. 7. rue Neuve-des-Capucines, avec le titre d'avocat aux Conseils du roi. Il était âgé de soixante-deux ans. Il laissiat deux fils dont l'un, Adrien-Jean-Pierre, fut lui-même avocat." (Jean-Jacques Thilorier [this is an error; his correct name was Jean-Charles Thilorier] died on June 20, 1818, at 7 Neuve-des-Capucines Street, with the title lawyer to the King's Council. He was age 62 years. He left two sons, one of whom, Adrien-Jean-Pierre, was himself a lawyer.)
  8. ↑ a b Patent 4913: Adrien-Jean Thilorier, "Pour une lampe hydrostatique," Description des machines et procédés spécifiés …, 44 : 416-429 (1841); issued: May 12, 1826.
  9. ↑ For a detailed description and explanation of the hydrostatic lamp, see: Edmund Ronalds and Thomas Richardson, Chemical Technology; or Chemistry in its applications to the arts and manufactures, 2nd ed. (London, England: H. Baillière, 1855), vol. 1, part ii, pages 486-488.
  10. ↑ (Minutes of the meeting of 15 December 1828), Procès-verbaux des séances de l'Académie [Minutes of meetings of the Academy] (Académie des sciences), 9 : 161-163 (1828-1831 ; published: 1921).
  11. ↑ La France industrielle, 2 (14) : 186 (May 1835).
  12. ↑ La France industrielle, 2 (14) : 188 (May 1835).
  13. ↑ Patent 5096: Sorel, Thilorier, and Serrurot, "Pour le chauffage des liquides par circulation" (On the heating of liquids by circulation), Description des machines et procédés spécifiés …, 46 : 71-74 (1842); issued January 11, 1837. The apparatus is illustrated in the lower right-hand corner of page 517.
  14. ↑ The Bulletin des Lois du Royaume de France (Bulletin of the laws of the kingdom of France), 9th series, part ii, no. 92, page 74 (February 1832) lists: "24° M. Thilorier (Adrien-Jean-Pierre) employé à l'administration des postes, demeurant à Paris, place Vendôme, no 21, auquel il a été délivré le 16 mai dernier, le certificat de sa demande d'un brevet d'invention de dix ans pour le perfectionnement d'une machine à comprimer le gaz; …" (24th Mr. Thilorier (Adrien-Jean-Pierre) employed at the Post Office, residing in Paris, Place Vendôme, no. 21, where was delivered May 16th last, the certificate, by his request, for a patent of invention for ten years for the improvement of a machine to compress gas; … )
  15. ↑ (Minutes of the meeting of June 16, 1834), Procès-verbaux des séances de l'Académie [Minutes of meetings of the Academy] (Académie des sciences), 10 : 536 (1832-1835 ; published: 1922): "On lit une lettre de M. Thilorier sur un appareil à l'aide duquel il obtient, dit-il, par voie chimique, et en peu d'instants, un litre d'acide carbonique liquéfié." (There was read a letter from Mr. Thilorier on an apparatus by means of which he obtained, he says, by chemical means, and in a few moments, a liter of liquefied carbonic acid.) Thilorier's letter is reproduced in:
  16. ↑ A description of Thilorier's original apparatus, and an account of its evolution with illustrations is given in: Henry Enfield Roscoe and Carl Schorlemmer, A Treatise on Chemistry (New York, New York: D. Appleton and Co., 1883), vol. 1, page 628-631.
  17. ↑ J. Mareska and F. Donny (1845) "Mémoire sur un appareil de Thilorier modifié et sur les propriétés de l'acide carbonique liquid et solide" (Memoir on a modified Thilorier apparatus and on the properties of liquid and solid carbonic acid), Mémoires couronnés et mémoires des savants étrangers publiés par l'Académie royale des sciences et belles-lettres de Bruxelles, 18 : 1-33.
  18. ↑ Michael Faraday (1823) "On the condensation of several gases into liquids," Philosophical Transactions of the Royal Society of London, 113 : 189-198; see especially pages 193-194.
  19. ↑ Thilorier (1835), Comptes rendus …, page 196.
  20. ↑ See:
  21. ↑ Yorgos Goudaroulis (1994) "Searching for a name: the development of the concept of the critical point (1822-1867)," Revue d'histoire des sciences, 47 : 353-380 ; see especially page 366.
  22. ↑ Thilorier (1835) "Propriétés de l'acide carbonique liquide" (Properties of liquid carbonic acid), Comptes rendus …, 1 : 163-166. On page 165, he mentions mixing liquid carbon dioxide with ethanol and with diethyl ether; on page 166, he mentions the extreme cold that a mixture of ether and liquid carbon dioxide can produce.
  23. ↑ Harry C. Jones, Introduction to Physical Chemistry (New York, New York: The Macmillan Co., 1910), pp. 40-41.

Média použitá na této stránce

Liquid carbon dioxide generator, Thilorier (1834).JPG
Apparatus for making liquid carbon dioxide; designed and built by A.J.P. Thilorier in 1834.